Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1134/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Základní organizace AVZO - TSČ ZO Doubravka se sídlem v Plzni, Dílenská 21, zastoupené JUDr. Janou Toušovou, PhD., advokátkou se sídlem v Klatovech, Randova 204/I, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2009, č. j. -146, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 15. října 2008, č. j. -116, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. října 2009, č. j. -146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Žalobkyně sice v dovolání zpochybnila správnost právního závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k přechodu vlastnického práva k nemovitostem podle , učinila tak ovšem výlučně prostřednictvím výhrad proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při právním posouzení věci vycházely. Oproti soudům totiž prosazuje názor, že v řízení prokázala, že nemovitosti, které měla v trvalém užívání, a posléze ve výpůjčce, využívala převážně k provozování sportu. Tyto námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle bezcenné, neboť nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jak mylně dovozuje žalobkyně, nýbrž jsou uplatněním dovolacího důvodu podle , který (jak je uvedeno výše) nelze při posuzování přípustnosti podle s úspěchem použít. Argumentuje-li žalobkyně v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by soudy uvěřily jejímu tvrzení, že v předmětných nemovitostech „převážně provozují své sporty střelci, radisté, modeláři a že je zde umístěna intenzivně využívaná střelnice a zařízená autodílna“, musely by nutně uzavřít, že je vlastnicí všech v žalobě označených nemovitostí, neboť k 1. 1. 2003 přešly ze zákona do jejího vlastnictví.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud je odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. prosince 2011

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu