Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3291/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně MERIX Praha, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Korytná 1538/4, zastoupené Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalované Ross, a. s. v likvidaci, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská 50, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 22, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č.j. -140, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :( )

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j. -77, určil, že žalobkyně je vlastnicí označených nemovitostí, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení (ve stručnosti shrnuto) dospěl k závěru, že žalobkyně po právu odstoupila od (dvou) kupních smluv, jejichž předmětem byl prodej žalobou dotčených nemovitostí. Žalobkyni se tak obnovilo vlastnické právo k těmto nemovitostem a z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle potvrdil (jako věcně správný) rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčené části) výroku I. o určení vlastnictví k pozemkům p. č. 442/1 a 442/4 v katastrálním území Š., jakož i v nákladovém výroku, a uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 49.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Proti meritornímu výroku cit. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (prostřednictvím svého advokáta) včasné dovolání, které ovšem není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].

Nejvyšší soud tedy při posuzování přípustnosti dovolání prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tj. z hlediska rozhodovací činnosti vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soud nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře dovolacího soudu, anebo o otázku vyžadující jiné řešení, než jaké bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že žalovaná v dovolání zpochybňuje odvolacím soudem řešenou právní otázku naléhavého právního zájmu ve smyslu Tato otázka ovšem není zásadního právního významu, neboť odvolací soud se jejím řešením v napadeném rozhodnutí nijak neodchýlil od konstantní judikatury (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. , jež je přístupné pro veřejnost na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, jakož i další rozhodnutí, v nichž je obdobně řešena otázka naléhavého právního zájmu žalobce, který se proti žalovanému domáhá určení svého tvrzeného vlastnického práva k nemovitému majetku s cílem dosáhnout souladu mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí). Kromě toho je třeba také uvést, že skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, resp. z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud (a jímž je při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu vázán i Nejvyšší soud), umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jak je vyjádřen v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku.

Pokud pak žalovaná v dovolání tvrdila okolnosti, jimiž lze odůvodnit dovolací důvody ve smyslu a odst. 3 , nebylo možné k nim při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout ( ).

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo než je podle věty první a odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněním věta první ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (za sepis písemného vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , , snížená podle vyhlášky na polovinu a o dalších 50 % podle (vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby – sepis vyjádření k dovolání)], a z náhrady hotových výdajů podle v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně ve výši 6.360,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 13. prosince 2011

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.

předseda senátu