Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 333/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce Mgr. K. G., zastoupeného JUDr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 24, proti žalované České republice jednající prostřednictvím Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. -35, takto:

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. dubna 2009, č. j. -21, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v ustanovení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. září 2010, č. j. -35, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce byl oprávněně v materiálech bývalého ministerstva vnitra v době od 1. 3. 1987 do 16. 3. 1988 (správně do 15.3.1988) evidován v V. správě (5. správa ochrany stranických a ústavních činitelů) jako referent prvního oddělení VIII. odboru – L. Podle odvolacího soudu z obsahu kádrového spisu žalobce vyplynulo, že žalobce již dne 16. 8. 1984 požádal o přijetí do Pohotovostního pluku SNB P., v žádosti uvedl, že pro tuto službu se rozhodl dobrovolně, a v průběhu služby a v služebním poměru příslušníka SNB nepochybně měl možnost se seznámit s rozkazy ministra vnitra, takže musel vědět, ve které složce FMV je začleněn. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že pro posouzení oprávněnosti evidence žalobce v materiálech bývalé StB v době, kterou zahrnuje ust. věta první (od 25.2.1948 do 17. 1. 1989) není rozhodné, zda žalobce byl téměř po celou dobu svého zařazení u V. správy SNB v pracovní neschopnosti a zda se snažil o ukončení služebního poměru.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z úpravy obsažené v ustanovení Namítá, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, odvolacímu soudu vytýká, že převzal nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně a předestírá skutkové závěry ke kterým měly soudy obou stupňů při správném hodnocení důkazů dospět. Zejména odvolacímu soudu vytýká, že neuvedl, o jakou konkrétní u z kádrového spisu (zřejmě „personální svazek“), tedy o jaký důkaz opřel tento závěr o oprávněnosti evidence žalobce, když navíc žádné dokazování odvolací soud ani neprováděl. Bez jakékoli právní opory a hodnocení ztotožnil odvolací soud „přemístění“ k V. správě se „zařazením“, ačkoli tyto pojmy nejsou identické, soud vůbec neprovedl v této souvislosti výklad pojmu „zařazení do složky Státní bezpečnosti“, ačkoli je to podmínkou náležité aplikace ust. Dovolatel důrazňuje, že ne každé „přemístění“ muselo nutně znamenat „zařazení“. Navíc v konkrétním případě nebyl vydán ve vztahu k žalobci žádný konkrétní rozkaz o jeho „zařazení“. Soudy prvního stupně ani odvolací však vůbec neprovedly právní hodnocení skutkových zjištění, tedy z jakého skutkového zjištění by mělo „zařazení“ žalobce do složky Státní bezpečnosti vyplynout. Rozsudek považuje dovolatel za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, neboť z něj není zřejmé, zda soud spatřuje důvodnost evidence žalovaného o žalobci jako osobě uvedené v v tom, že byl žalobce „evidován“ u složky Státní bezpečnosti v materiálech bývalého ministerstva vnitra, když oprávněná evidence podle by předpokládala skutečné „zařazení“ příslušníka SNB do složky Státní bezpečnosti. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (stejně jako rozsudek soudu prvního stupně) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. září 2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1. července 2009), a konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné podle ustanovení (dřívější rozsudek soudu prvního stupně v této věci byl sice odvolacím soudem zrušen, avšak s ohledem na potřebu provedení dalšího dokazování, takže není dán předpoklad, že novým rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl odlišně z důvodu, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Soudy obou stupňů žalobu podle zamítly z důvodu, že vzaly po provedeném dokazování za prokázáno, že žalobce požádal o přijetí do Pohotovostního pluku SNB P. a že v době rozhodné podle byl oprávněně v materiálech bývalého ministerstva vnitra v době od 1. 3. 1987 do 16. 3. 1988 evidován v V. správě (5. správa ochrany stranických a ústavních činitelů). Výtky dovolatele obsažené v jeho dovolání vycházejí fakticky ( ) z ustanovení , k nimž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Pokud pak je v dovolání fakticky uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolací soud se rovněž nemohl zabývat důvodností námitky věcné nepříslušnosti soudu s ohledem na ustanovení Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. listopadu 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu