Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5242/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce RUBIDIUM s.r.o., IČ 27816061, se sídlem v Olomouci, Nová Ulice, Wellnerova 558/4, zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem v Ostravě, Mariánských Horách, 28. října 219/438, proti žalovanému PEGAS – SLUŽBY a.s., se sídlem v Přerově I – Město, Husova 2846/2, IČ 26841690, zastoupenému JUDr. Lenkou Vidovičovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Zámečnická 3a, o zaplacení částky 158.704,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. srpna 2009, č. j. -97, takto:

Stručné odůvodnění( ):

Rozsudkem ze dne 13. srpna 2009, č. j. -97, Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2008, č. j. -66, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 158.704,70 Kč s příslušenstvím. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že právní předchůdce žalobce, Stavební podnik Přerov, s.r.o. „v likvidaci“ měl na základě smlouvy o dílo pohledávku na zaplacení žalované částky vůči společnosti PRECHEZA a.s., kterou však (spolu s dalšími pohledávkami) postoupil žalovanému. Postoupení pohledávky oznámil dlužníkovi dne 5. 11. 2004. Žalovaný na základě smlouvy o postoupení pohledávek uhradil Stavebnímu podniku Přerov, s.r.o. v likvidaci, částku 330.000,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením soudu prvního stupně, že smlouva o postoupení byla neplatná pro nedostatek písemného souhlasu správce podniku, jde tedy o plnění z neplatné smlouvy podle ustanovení (dále jen „obč. zák“). Pokud žalobce tvrdí, že se po žalovaném domáhá nikoli toho, co bylo získáno na základě neplatné smlouvy, ale toho, co žalovaný v důsledku neplatné smlouvy uplatnil u třetí osoby, pak se odvolací soud domnívá, že nejde o obohacení na úkor věřitele, nýbrž na úkor dlužníka. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , uvedl odvolací soud, že vzhledem k ustanovení obč. zák. jde o tzv. synallagmatický závazek a v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce přesahuje peněžité plnění poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Neplatnou smlouvou převedl právní předchůdce žalobce na žalovaného své pohledávky v celkové výši 577.460,90 Kč za úplatu, jež činila 100 % nominální hodnoty pohledávek a žalovaný za ně zaplatil žalobci 330.000,- Kč. Měl tedy právní předchůdce žalobce vrátit žalovanému částku 330.000,- Kč oproti vrácení postoupených pohledávek. Vzhledem k tomu, že vrácení pohledávek z faktur není reálně možné, protože tyto pohledávky zanikly splněním dlužníka postupníkovi, přichází v úvahu poskytnutí ekvivalentu v penězích, tedy částky 158.704,70 Kč. Jelikož tento peněžitý ekvivalent nepřesahuje peněžité plnění, které podle smlouvy žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce, nelze žalobci zažalovanou částku přiznat. Odvolací soud odmítl i argument žalobce, že nenamítal-li žalovaný nic proti postoupení žalované pohledávky z původního na nynějšího žalobce, zbavil se možnosti provést vypořádání vzájemných pohledávek ze smlouvy. Uvedl, že postoupením pohledávky se na jejím právním důvodu nic nemění, takže i nadále se jedná o synallagmatický závazek, jehož splnění se může domáhat jen ten, kdo je sám připraven jej splnit, popřípadě ho sám již splnil. Závěrem pak odvolací soud poukázal na to, že za situace, kdy z neplatné smlouvy obdržel žalovaný pohledávku, jejímž peněžitým ekvivalentem je částka 158.704,70 Kč, zatímco sám poskytl vzájemné plnění ve výši 330.000,- Kč, se žalovaný nijak neobohatil, když žádný majetkový prospěch nezískal.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 11. listopadu 2009 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , tj. má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej použil. Zásadní právní význam spatřuje žalobce v otázce týkající se způsobu vypořádání nároků z bezdůvodného obohacení za situace, kdy mezi osobami, jež byly účastny neplatného právního úkonu zakládajícího následné vypořádání, k takovému vypořádání nedošlo a jedna z těchto osob převedla svůj nárok na vypořádání na třetí osobu. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že mezi žalobcem a žalovaným jsou na obou stranách plnění, ohledně nichž by mělo dojít k jejich vrácení, protože žalobce, resp. jeho právní předchůdce se domáhal nikoli toho, co bylo získáno na základě neplatné smlouvy, ale toho, co žalovaný v důsledku neplatné smlouvy uplatnil u třetí osoby, tj. u původního věřitele (správně zřejmě dlužníka) úpadce. Poukazuje i na nedostatečná skutková zjištění, učiněná soudy obou stupňů. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný, který se domnívá, že odvolací soud ve věci rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, když správně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Přípustnost dovolání ve smyslu je zásadně spjata s dovolacím důvodem ve smyslu (nesprávné právní posouzení věci). Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Dovolací soud sice nesdílí názor soudu odvolacího, že postupník se obohatil na úkor dlužníka, když mu uhradil částku 158.704,70 Kč (srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2011, sp. zn. ), na druhé straně však odvolací soud zcela správně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. (srovnej také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2008, sp. zn. aj.). Jestliže si tedy účastníci neplatné smlouvy poskytli navzájem peněžitá plnění, popřípadě plnění, za něž jim přísluší peněžitá náhrada, může se ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel od druhé smluvní strany. Od tohoto závěru dovolací soud nevidí důvod se odchylovat ani za situace, kdy na straně žalobce vystupuje jeho právní nástupce, na něhož přešla veškerá práva a povinnosti vyplývající z vydražené pohledávky.

Pokud z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ , ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které sestávají z paušální odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení ve výši 8.570,- Kč ( , , a ), a dále z náhrady hotových výdajů podle ve výši 300,- Kč, tj. činí celkem 8.870,- Kč, přičemž po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty ( a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů) je náhrada nákladů řízení představována částkou 10.644,- Kč, kterou je dovolatel povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. listopadu 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu