Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 305/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Apston Capital Limited, se sídlem 4th floor, Hanover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irská republika, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované M. B., zastoupené JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Olomoucká 2, o zaplacení částky 1,921.014,89 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2008, č. j. -249, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Vrchní soud v Olomouci potvrdil ve vyhovujícím výroku ve věci samé rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2007, č. j. -188, ve správném znění tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1,921.014,89 Kč s 16% úrokem z částky 1,881.708,10 Kč od 18. června 1997 do zaplacení společně a nerozdílně s J. Ď. a Š. O., kterým byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,921.014,89 Kč s příslušenstvím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2001, č. j. -80, s Ing. M. H., které byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 87.115,- Kč rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. prosince 2001, č. j. -48, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. prosince 2003, č. j. -85, s tím, že plněním žalované zaniká v rozsahu plnění povinnost J. O., kterému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,921.014,89 Kč s příslušenstvím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2001, č. j. -80 (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o ustanovení (dále též jen „ “) a namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení a b) Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil (ne)platnost ručitelského prohlášení ze dne 23. srpna 1994, zejména co do posouzení vážnosti vůle podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“). Dokladem toho, že nechtěla svým projevem vůle způsobit právní účinky, je skutečnost, že po doručení platebního rozkazu vydaného v této věci podala odpor, v němž uváděla, že ručitelský závazek nepodepsala. Nadto byl ručitelský závazek „zcela nerealizovatelný“, když s manželem měli v době podpisu ručitelského prohlášení minimální příjem. Jde tak o plnění nemožné, jehož důsledkem je neplatnost úkonu podle ustanovení obč. zák. Namítá, že z výslechů svědků vyplynulo, že byla-li uzavřena zástavní smlouva, nebylo třeba ručitelského prohlášení k zajištění závazku dlužníka ze smlouvy o úvěru. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebylo povinností banky zjišťovat majetkové poměry ručitele a seznámit ji s obsahem ručitelského závazku, považuje za rozporný s ustanovením obč. zák.

Zdůrazňuje, že společně se svým manželem byla podvedena jak realitní kanceláří, jež zástavní smlouvu připravila, tak úvěrovým dlužníkem J. O., a rovněž pracovnicí právní předchůdkyní žalobkyně, České spořitelny, a. s. Při podpisu zástavní smlouvy nebyl manžel ze zdravotních důvodů schopen si ji přečíst a dovolatelka neměla k přečtení časový prostor. Ručitelský závazek byl zřejmě do zástavní smlouvy podstrčen, jinak by jej nepodepsali.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud „rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech výrocích, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení až jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení věty první a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde (soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem rozhodl stejně jako v předcházejících dvou - žalobě vyhověl) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení platnosti ručitelského prohlášení dovolatelky, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanoveními § 303 a násl. obchodního zákoníku a § 37 obč. zák.) ani judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2000, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 24. června 2004, sp. zn. , rozsudek ze dne 10. června 2009, sp. zn. a usnesení ze dne 2. srpna 2005, sp. zn. , jež jsou dostupné na jeho webových stránkách).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitek týkajících se zástavní smlouvy k nemovitostem uzavřené 23. srpna 1994 mezi věřitelkou a manželi B. rovněž k zajištění závazku dlužníka ze smlouvy o úvěru, protože posouzením zástavní smlouvy se odvolací soud nezabýval a na posouzení této smlouvy své rozhodnutí nezaložil, když žalobkyně opírala svůj nárok nikoli o zástavní smlouvu, ale o ručitelské prohlášení dovolatelky.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady ke skutkovým zjištěním a k tomu, že nebyl proveden důkaz kompletním úvěrovým spisem a výslechem navržené svědkyně Ing. D. P., protože jde o výhrady podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení , který dovolatelka u dovolání přípustného podle ustanovení nemá k dispozici, jestliže tvrzené vady (jako je tomu v projednávané věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu