Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7EFB92585BC7EB06C1257A4E006A8B81.html
HTML · 13.3 KB
No categories available
21 Cdo 4886/2010
U S N E S E N Í
N. H.,
1) M. W., 2) H. W.
a
3) M. W.,
všem zastoupeným Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova č. 998, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 88/2009 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. června 2010, č. j. 73 Co 174/2010 -55, takto:
I. Dovolání žalovaných
se odmítá
.
II. Žalovaní
jsou povinni
společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Zelenky, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiřího z Poděbrad č. 583.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. 6. 2010, č. j. 73 Co 174/2010 -55, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 8.2.2010, č. j. 37 C 88/2009 -30, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění (dále také jen „o.s.ř. “) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Dovolatelé v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř. ) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňují a v dovolání ani neoznačují žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (rozsudek) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky žalovaných (např. že „v usnesení Lidového soudu v Novém Boru ze dne 25.11.1955 není uvedeno jméno H. W., nýbrž H. W. bez uvedení data narození“; že „se jedná o naprosto jinou osobu“; že matrikářka učinila nesprávný zápis; že „mzdový list neprokazuje, že H. W. uznal otcovství k žalobkyni“ a že „nelze z těchto důkazů objektivně dovozovat, že zůstavitel je totožný s osobou H. W.“) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. , ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. , když směřují proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že „osoba H. W., rytce skla, je totožná s osobou H. W., dělníka n.p. Borské sklo, závod 03, který uznal své otcovství k N. M.“. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , přihlédnuto (viz § 237 odst. 3 část věty za středníkem o.s.ř. ).
Dovolání žalovaných není přípustné ani v části směřující proti „nákladovému“ výroku rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení § 5 písm. d/ , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 , § 16 , § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. , č. 110/2004 Sb. , č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. ), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. Jiří Zelenka, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty], tedy částka 560,- Kč. Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady v celkové výši 3.360,- Kč společně a nerozdílně nahradili. Žalovaní jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení
není
přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu