Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1135/2011

U S N E S E N Í

RSDr. V. W.

, zemřelé, za účasti 1)

PhDr. H. W.

, 2)

V. W.

, obou zastoupených JUDr. Janou Materovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 31, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání PhDr. H. W. a V. W. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. prosince 2009, č. j. -98, takto:

Dovolání PhDr. H. W. a V. W.

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Řízení o dědictví po RSDr. V. W., zemřelé (dále též jen „zůstavitelka“), bylo původně vedeno u Okresního soudu v Ostravě a usnesením ze dne 20.12.1999, č. j. -7, Nd 414/99, bylo zastaveno s tím, že zůstavitelka zanechala majetek nepatrné hodnoty, který byl vydán vypravovatelce pohřbu PhDr. H. W.

Návrhem ze dne 18.5.2006 se PhDr. H. W. a V. W. domáhali „dodatečného dědického řízení“ po zůstavitelce ohledně „pozemku, který byl přidělen rodičům formou rozhodnutí o přídělu ze dne 12.12.1949“. Uvedli, že „pozemek vždy byl a je součástí jejich zahrady, přičemž zřejmě nedopatřením je ještě dnes zapsán na původního majitele z r. 1945 pana R. B. a jeho ženu M. B.“; že „těmto bývalým majitelům byl dům i s pozemkem zkonfiskován dekretem prezidenta republiky z r. 1945“; že „jejich rodiči i jimi byl pozemek po celou dobu (k dnešku 56 let) užíván jako zahrada v dobré víře, že je jejich vlastnictvím“; že „se proto domnívají, že v době úmrtí jejich matky V. W. byl předmětný pozemek jejím vlastnictvím“; že „ze strany matky byl tento pozemek již vydržen“.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 12.1.2009, č. j. -39, návrh PhDr. H. W. a V. W. zamítl. Uvedl, že „bylo zjištěno, že Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, nevede zůstavitelku jako vlastníka parcely číslo 528/2 zahrada v katastrálním území Zábřeh-VŽ, jako vlastníci jsou vedeni R. B. a M. B.“. Vycházel proto ze závěru, že „nebyl zjištěn žádný nový majetek zůstavitelky“.

K odvolání PhDr. H. W. a V. W. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23.12.2009, č. j. -98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že „v dané věci zřejmě existuje nesoulad mezi stavem zápisu v katastru nemovitostí týkající se pozemku parc. č. 528/2 – zahrada v katastrálním území Zábřeh-VŽ, kdy jako vlastníci tohoto pozemku jsou vedeni manželé B., a skutečným stavem, podle něhož má vlastnické právo k tomuto pozemku svědčit zůstavitelce a předemřelému manželovi zůstavitelky“; že „tento nesoulad však rozhodnutí o dodatečném projednání tohoto pozemku jako dědictví po zůstavitelce není způsobilé odstranit“; že „projednání sporného pozemku jako majetku zůstavitelky by v konečném důsledku vedlo k duplicitě zápisu vlastnických práv k tomuto pozemku“; že „je na úvaze dědiců, zda by v dané věci nebylo účelné vyvolat katastrální řízení o opravě chyb v katastrálním operátu, kdy zápis vlastnického práva k pozemku parc. č. 528/2 – zahradě v katastrálním území Zábřeh-VŽ je v rozporu s obsahem listin (konfiskačních výměrů a rozhodnutí o přídělu), případně vyvolat sporné řízení, kde legitimace manželů B., resp. jejich právních nástupců, je dána již tím, že jsou doposud jako vlastníci sporného pozemku vedeni v katastru nemovitostí“.

Proti tomuto usnesení podali V. W. a PhDr. H. W. dovolání. Namítají, že „krajský soud nevzal v úvahu, že jde o dvě odlišné právní události, to je ztráta vlastnictví na základě konfiskace majetku dle Dekretu prezidenta republiky a nabytí vlastnictví konfiskovaného majetku k přídělové podstatě přídělcům“; že „chybný zápis v LV (o tom, že je chybný, krajský soud nepochybuje), není způsobilý zrušit konfiskaci, neboť tyto dekrety jsou součástí našeho právního řádu a nelze o nich pochybovat, jak to činí Krajský soud v Ostravě, který z chybného zápisu v LV usuzuje pasivní legitimaci ve sporném řízení manželů B.“; že „Krajský soud se považuje za nezpůsobilý odstranit rozpor mezi stavem LV a stavem skutečným a zdůvodňuje to tak, že pokud by tento rozpor odstranil ve prospěch dědiců, vznikl by v LV duplicitní zápis“; že „ustanovení umožňuje, aby katastrální úřad i bez návrhu chybné údaje v katastru opravil“; že „katastrální úřad tento nesoulad odmítl odstranit a tvrdí, že k tomuto je zapotřebí předložit rozhodnutí soudu o tom, že předmětná parcela patří do majetku zůstavitelky“. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12., 15. a 16. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a že zůstavitelka RSDr. V. W. zemřela, je dovolání třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě PhDr. H. W. a V. W. napadají dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení , a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení

Vzhledem k tomu, že ustanovení a 2 podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu tím, že jde o usnesení ve věci samé, není dovolání v dané věci z hledisek uvedeného zákonného ustanovení přípustné, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.5.2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2006).

Namístě je dodat, že i pokud by se v daném případě jednalo o usnesení ve věci samé, podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení a 2 by zde nebyly splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a PhDr. H. W. a V. W. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinili.

Protože dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení , není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání PhDr. H. W. a V. W. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a o.s.ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2011

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu