Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3400/2010

U S N E S E N Í

A. K.

České republice – Ministerstvu obrany

se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 221/1, IČO 60162694, o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. října 2009 č. j. -92, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.10.2009 č.j. -92 kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25.5.2009 č.j. -65 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na určení, že „pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným nadále trvá“), není přípustné podle ustanovení (oběma rozsudky vydanými v této věci rozhodl soud prvního stupně ohledně dovoláním dotčeného předmětu řízení stejně – žalobu zamítl) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

V posuzované věci odvolací soud řešil právní otázku výkladu ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2006 (srov. , - dále jen „zák. práce“) z hlediska toho, zda žalobce jako poživatel částečného invalidního důchodu patří do kategorie zaměstnanců, jimž je zaměstnavatel povinen zajistit ve smyslu ustanovení zák. práce nové vhodné zaměstnání a kterým výpovědní doba skončí teprve tehdy, až zaměstnavatel tuto povinnost splní.

Ustálená soudní praxe v této souvislosti vychází z názoru, že občan se změněnou pracovní schopností není zabezpečen důchodem ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 zák. práce, jestliže mu nárok na tuto dávku důchodového pojištění buď vůbec nevznikl, anebo jestliže pobírá částečný invalidní důchod, který je nižší, než společensky uznaná minimální hranice příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze. V projednávané věci soudy obou stupňů – jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků – z tohoto právního názoru, který je i v současné době soudní praxí jako správný přijímán, důsledně vycházely. Soud prvního stupně (s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) proto v souladu se zákonem dovodil, že žalobce byl dostatečně zabezpečen částečným invalidním důchodem, jestliže tento důchod byl v rozhodném období vyšší, než činila částka životního minima pro samostatně žijícího žalobce. Ve věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit a z níž i nadále vychází (srov. .rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8.2005 sp. zn. který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2007 pod č. 11, na který poukazují soudy obou stupňů v projednávané věci). Spatřoval-li dovolatel v jednání žalovaného rozpor s dobrými mravy vzhledem ke svým poměrům a k okolnostem, za kterých k rozvázání pracovního poměru došlo, bylo by mu možno přisvědčit jen tehdy, kdyby se jednalo o takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Chování směřující k zákonem předpokládanému výsledku však není zneužitím výkonu práva, i když je jeho vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 2000, pod č. 126.

Uvedl-li žalobce v dovolání mimo jiné, že zpochybňuje aplikaci uvedeného rozhodnutí „na dané konkrétní skutkové okolnosti“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr o tom, že „je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce byl zabezpečen částečným invalidním důchodem ve smyslu ustanovení , a tudíž pracovní poměr žalobce u žalovaného na základě výpovědi skončil“. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy v této části dovolací důvod podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a však nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání přihlédnuto (srov. větu za středníkem ).

Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí dovolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení a věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2011

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu