Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5122/2009

U S N E S E N Í

JUDr. J. P.

, proti povinným 1)

Š. D.

a 2)

JUDr. L. D.

, zastoupeným JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Chlumova 10, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp.zn. , o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze z 10.3.2009, č.j. -194, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 12. 2. 2008, č. j. -110, jímž obvodní soud nařídil exekuci vyklízením povinných a jejich přestěhováním do zajištěného přiměřeného náhradního bytu. Kromě toho, že se vypořádal s řadou odvolacích námitek povinných, městský soud uzavřel, že bylo prokázáno zajištění bytové náhrady odpovídající exekučnímu titulu, i to, že nabízený náhradní byt je ve stavu způsobilém k užívání.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení , odst. 3 Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že jsou v něm řešeny otázky, zda

1. v případě, že se oprávněný domáhá nařízení exekuce vyklizením bytu oproti zajištění přiměřeného náhradního bytu, vyžaduje požadavek na určitost takového návrhu, aby předmětný náhradní byt byl výslovně určen v návrhu výrokové části rozhodnutí soudu (petitu)

2. součástí právně rozhodných parametrů přiměřenosti je také faktická způsobilost náhradního bytu k jeho užívání obvyklým způsobem v okamžiku rozhodování soudu o návrhu na nařízení exekuce, a to zvláště za situace, kdy povinný namítá jeho nezpůsobilost v tomto směru.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení povinní spatřují v okolnosti, že soudy obou stupňů návrhu na nařízení exekuce vyhověly přesto, že petit návrhu obsahoval pouze požadavek vyklizení dosavadního bytu, nikoli však již požadavek přestěhování do určitého (konkrétního) přesně specifikovaného bytu náhradního. Vada řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) pak podle dovolatelů spočívá v tom, že dokazování zůstalo neúplné, pokud jde o skutkové zjištění (z nějž by pak vyplynulo odpovídající právní posouzení), zda zajištěný náhradní byt je fakticky způsobilý k obvyklému užívání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Dovolatelé napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Pokud jde o první k řešení nabídnutou otázku, nutno předně zdůraznit, že v jejím rámci je uplatněna námitka v odvolání nevznesená, předložená poprvé teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné novum ( ). Nepřípustnost nových skutkových tvrzení je v uvedeném ustanovení zakotvena proto, že předmětem dovolacího přezkumu je – navíc v případě potvrzujícího rozhodnutí

právní

– závěr odvolacího soudu vyvozený z tvrzení přednesených účastníky nejpozději v odvolacím řízení. Neměl-li odvolací soud k dispozici konkrétní tvrzení (námitky) přednesené povinnými teprve v dovolání (v odvolání namítali pouze nedostatek specifikace bytu vyklizovaného, nikoli tedy – jak tomu bylo v dovolání – nabídnutého bytu náhradního), logicky z nich nemohl činit právní závěry přezkoumatelné pak v dovolacím řízení.

Pokud jde o otázku v pořadí druhou, ani ta (byť z důvodu jiného) založit přípustnost dovolání podle způsobilá není. Povinní totiž – ač jej ohlašují – ve skutečnosti neuplatňují dovolací důvod podle

tom smyslu

, jak toto ustanovení vykládá judikatura i literatura, nýbrž nesprávné právní posouzení věci vytýkají – teprve – jako

důsledek

nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu (což ostatně sami ve 2. a 3. odstavci třetí a 2. odstavci šesté strany dovolání /č. l. 235 a 238/ uvádějí).

Literatura (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1919 s. zdola) pro případy, kdy dovolatelé (stejně jako v souzené věci, kdy by k odlišnému, podle dovolatelů správnému právnímu závěru měl soud dospět teprve po doplnění dokazování, jež v současném rozsahu podle jejich názoru k úplně a správně zjištěnému skutkovému stavu nevedlo) namítají nesprávnost právního posouzení věci na základě argumentace, že soud pochybil při zjišťování skutkového stavu věci, takže v důsledku takto špatně zjištěného skutkového stavu je nesprávné i právní posouzení věci, dovodila, že při úvaze o správnosti právního posouzení věci dovolací soud prověřuje, zda zjištěný skutkový stav odvolacímu soudu dovoloval učinit příslušný právní závěr; to, zda dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají (prostřednictvím dovolacího důvodu dle , případně odst. 3 ) též pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, není v této fázi přezkumu podstatné, a shora zmíněná argumentace je tak pro dovolací řízení z pohledu dovolacího důvodu dle právně bezvýznamná.

K témuž závěru dospěla judikatura - srov. např. rozsudek z 28. srpna 1993, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, ročník 1994, pod č. 19, v němž vrchní soud uzavřel, že

za nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení (nyní) nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení;

tomuto názoru pak odpovídá i závěr přijatý v rozsudku z 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6/2005, pod poř. č. 98, v němž Nejvyšší soud dovodil, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, dovolací soud

vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu

, což platí

i tehdy

, jsou-li tyto skutkové závěry rovněž zpochybněny prostřednictvím dovolacího důvodu podle , případně odst. 3

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

V Brně dne 10. listopadu 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu