Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 274/2010

U S N E S E N Í

Československé obchodní banky, a. s.,

1) Ing. P. V.

,

2) A. V.

, a

3) R. V.

, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 15, o zaplacení částky 16,679.598,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -45, ve znění usnesení ze dne 8. března 2011, č. j. -139 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. září 2009, č. j. -115, ve znění usnesení ze dne 14. dubna 2011, č. j. -142, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -45, ve znění usnesení ze dne 8. března 2011, č. j. -139,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. září 2009, č. j. -115, ve znění usnesení ze dne 14. dubna 2011, č. j. -142,

se odmítá

.

III. Žalobkyně a třetí žalovaný

nemají

vzájemně

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 19. listopadu 2008,

č. j. -45, ve znění usnesení ze dne 8. března 2011, č. j. -139, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 16,679.598,97 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni částku 8,301.072,- Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.), co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni částku 8,378.526,97 Kč s příslušenství rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

Proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal třetí žalovaný dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení (dále též jen „ “) a co do důvodu na ustanovení

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že výzvy k plnění dlužníkovi podle ustanovení § 306 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) předcházející výzvě k plnění ručitelům, nebylo zapotřebí, neboť by neměla žádné účinky, když dlužník nesplnil svůj závazek podle smlouvy o úvěru, dostal se i do prodlení s placením splátek podle notářského zápisu ze dne 10. září 2007, sp. zn. N 331/2007, NZ 300/2007 (dále jen „notářský zápis“), a žalobkyní podaný návrh na exekuci dlužníka nebyl proveden pro zahájení insolvenčního řízení. Dovolatel má za to, že notářský zápis obsahující dodatek ke smlouvě o úvěru (jímž byla změněna splatnost úvěru) a uznání závazku dlužníkem, nelze považovat za splnění písemné výzvy dlužníkovi podle ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. Žalobkyně měla vyzvat dlužníka k plnění poté, co nebylo plněno podle notářského zápisu. Skutečnost, že žalobkyně podala návrh na exekuci, potvrzuje, že byla přesvědčena o možnosti plnění dlužníka, zvláště když k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru byl dlužníkem poskytnut výrobní areál - slévárna. V době od splatnosti celého zbývajícího závazku podle notářského zápisu (21. února 2008) do podání žaloby proti ručitelům (16. června 2008) nebyl na dlužníka prohlášen konkurs. Dovolatel uvádí, že 5. června 2008 - tedy poté, kdy ručitelé byli vyzváni k plnění za dlužníka - byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi, který byl vzat zpět 13. června 2008 po dohodě věřitelů s dlužníkem, insolvenční řízení zahájené k následně podanému návrhu ze dne 13. července 2008 bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení. Konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen 21. srpna 2008 k návrhu podanému 5. srpna 2008. Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že žalobkyně nemohla „dovodit“, že v době splatnosti (21. února 2008) nebude závazek nebo jeho část uhrazena. Poukazuje na to, že notářský zápis podepsal za dlužníka první žalovaný jako jeden z jednatelů, který byl většinovým vlastníkem. O této skutečnosti nebyl dovolatel informován. Proto navrhuje, ale Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně.

Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12, čl. II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném od 1. července 2009.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Dovolání je podle ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení a (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 25. října 2006, sp. zn. , dostupné na jeho webových stránkách). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení věty první a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde, protože podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Dovolatelem zpochybněný závěr, který odvolací soud učinil při posouzení splnění povinnosti žalobkyně jako věřitelky vyzvat dlužníka k plnění před tím, než požádá o zaplacení dluhu ručitele, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož není výzvy dlužníkovi k zaplacení zapotřebí i tehdy, je-li dlužník v platební neschopnosti, není rozporný s hmotným právem (ustanovením § 306 odst. 1 věty druhé obch. zák.). Ostatně závěr, že dlužník nebyl schopen plnit své závazky, dovolatel nezpochybnil. Dovolatel netvrdí, že dlužník byl připraven plnit a že pokud by byl vyzván k plnění, závazek ze smlouvy o úvěru by splnil. Smyslem vyzvání dlužníka k plnění před tím, než bude požádán o plnění ručitel, je dosažení plnění primárně od dlužníka a nepřenášení povinnosti zaplatit dluh bezdůvodně z dlužníka na ručitele. Neplnil-li dlužník ani poté, kdy byla v notářském zápise dohodnuta nová splatnost závazků již po splatnosti, a ve dnech 5. června, 3. července a 5. srpna 2008 byly opakovaně podány návrhy na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi a dne 21. srpna 2008 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, přičemž závazek dlužníka vůči žalobkyni představoval částku vyšší než 16,000.000,- Kč, je nepochybné, že vyzvání k zaplacení nebylo potřeba.

Námitka, že notářský zápis podepsal za dlužníka pouze první žalovaný a dovolatel o sepsání zápisu nevěděl, je pro rozhodnutí ve věci nevýznamná, protože správností a platností notářského zápisu se odvolací soud nezabýval. Pro úplnost však Nejvyšší soud dodává, že první žalovaný jednal jménem společnosti v souladu se zápisem v obchodním rejstříku.

Jelikož dovolání ve zbývajícím rozsahu není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl podle ustanovení a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání třetího žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. listopadu 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu