Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1012/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka, rozhodl v právní věci neznámých dědiců navrhovatele I. S., zastoupených opatrovnicí, Mgr. Evou Ganczarczykovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, za účasti 1) L. H., a 2) Stavebního bytovéhodružstva Vítkovice, se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Daliborova 54, PSČ 709 41, identifikační číslo 00 05 08 06, zastoupeného JUDr. Miroslavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Petřvaldě 352, PSČ 742 60, o určení členství ve stavebním bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2009, č. j. – 97, takto:I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2008, č. j. – 51, ve znění usnesení ze dne 2. září 2008, č. j. – 79, tak, že zamítl návrh na určení, že I. S., narozený 24. června 1944 je členem Stavebního bytového družstva Vítkovice (dále též jen „družstvo“) s členskými právy a povinnostmi k bytu ve vlastnictví družstva, specifikovanému ve výroku (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud dovodil, že mezi navrhovatelem a L. H. byla platně uzavřena smlouva o převodu členských práv a povinností ze dne 22. dubna 2002 (dále jen „smlouva“) poté, co shledal, že smlouva je dostatečně určitá a obsahuje všechny potřebné náležitosti.

Dále pak odvolací soud uzavřel, že L. H. od 23. dubna 2002 vstoupil do členských práv a povinností navrhovatele a předmětný byt počal i užívat. Tento pak užíval ještě k datu podání návrhu na určení členství v družstvu, to je k 15. květnu 2007. Výzvu k vyklizení předmětného bytu zaslal navrhovatel L. H. dle vlastního tvrzení dne 23. března 2007. L. H. proto v dobré víře nastoupil do práv a povinností navrhovatele, choval se jako člen družstva a stejně tak vůči němu vystupovalo družstvo, předmětný byt užíval a užívá, a to po dobu delší tří let. K datu 22. dubna 2005 (případně 23. dubna 2005) došlo k vydržení členského podílu v družstvu jako součásti členských práv a povinností člena družstva, uzavřel odvolací soud.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále jen „ “).

Dovolatel podrobuje kritice závěr odvolacího soudu o platnosti a existenci smlouvy ze dne 22. dubna 2002, když tento závěr shledává v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, především pak s rozhodnutím sp. zn. . Závěr o existenci dohody o dostatečně určitém předmětu smlouvy ve světle tohoto judikátu neobstojí především s ohledem na vymezení předmětu v samotné smlouvě, který dovolatel shledává nedostatečným, kdy ani provedené důkazy takový nedostatek neodstranily. Rovněž ohledně otázky existence dohody o bezplatnosti či úplatnosti převodu členských práv a povinností odvolací soud neměl k dispozici žádný důkaz, který by svědčil o jedné či druhé variantě. Přitom odvolací soud bere v potaz majetkové vypořádání členského podílu a v souvislosti s tím neexistenci finančních nároků, na druhou stranu však pomíjí to, že další minimální náležitostí smlouvy o převodu členských práv a povinností je majetkové vypořádání převodce a nabyvatele v rámci převodu členského podílu v družstvu. Odvolací soud tak sloučil do jediného požadavek na dohodu o úplatnosti či bezplatnosti převodu a zároveň požadavek na existenci vzájemného majetkového vypořádání mezi účastníky takové dohody.

Odvolací soud se přitom podle dovolatele nezabýval otázkou další náležitosti smlouvy o převodu členských práv a povinností, a to určení hodnoty členského podílu. Tato otázka nebyla v rámci smlouvy vůbec řešena a rovněž se k ní ani neprovádělo jakékoliv dokazování. Ani tato záležitost nebyla mezi stranami nijak řešena.

A konečně ohledně vydržení členských práv a povinností dovolatel namítá, že tuto námitku účastník nevznesl, vznesl ji pouze vedlejší účastník, a to až v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud opřel své rozhodnutí o závěr, že účastník členská práva a povinnosti v družstvu vydržel ve tříleté lhůtě, aniž by v rámci prokázání vydržení prováděl jakékoliv dokazování, aniž by se vůbec zabýval otázkou oprávněnosti vydržení, dobré víry nabyvatele a navíc na základě námitky vznesené vedlejším účastníkem, odvolací soud dobrou víru nabyvatele pouze konstatoval – ovšem bez jakéhokoliv důkazu. Z provedeného dokazování pak dle dovolatele vyplývá, že nabyvatel nemohl být v dobré víře vzhledem k okolnostem, za kterých byla podepsána smlouva, a s ohledem na motivaci nabyvatele a jeho matky při podepisování smlouvy. Dovolatel má za to, že provedené důkazy o splnění podmínek pro vydržení nesvědčí.

Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle

Dovolatel staví důvodnost podaného dovolání na tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, když posoudil smlouvu jako platnou přesto, že neměla náležitosti, které dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. mít měla.

Právní závěr obsažený v odkazovaném rozsudku však překonal velký senát Nejvyššího soudu, když v usnesení ze dne 19. října 2011, sp. zn. , dospěl k závěru, že „k platnému vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti (členský podíl) vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (specifikace předmětu převodu), určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení.“

Uvedeným podmínkám smlouva vyhovuje. Jak správně uzavřel odvolací soud, předmět převodu, tj. členská práva a povinnosti pojící se k bytu č. 14 v domě Stavebního bytového družstva Vítkovice (blíže specifikovaného ve smlouvě), je ve smlouvě dostatečně identifikován.

Dále pak dovolací soud uzavřel, že obsahuje-li smlouva formulaci, že „účastníci dohody prohlašují, že provedli vzájemné majetkové vypořádání členského podílu ve výši 6.718,- Kč, základního členského vkladu 300,- Kč a nemají vůči sobě žádné finanční nároky“ lze z této formulace dovodit, že mezi nimi došlo – ústně – k dohodě, jak vypořádají majetková práva v souvislosti se smlouvou, a uvedené vypořádání již provedli. Přitom, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a rovněž z usnesení ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. ) lze smlouvu, pro kterou zákon nepředepisuje písemnou formu, tedy i smlouvu o převodu členských práv a povinnosti v družstvu, uzavřít zčásti písemně a zčásti ústně. Ani tato námitka proto není způsobilá zvrátit závěr odvolacího soudu o platnosti smlouvy.

Z uvedeného plyne, že smlouva byla platně uzavřena, proto se již Nejvyšší soud nezabýval námitkami dovolatele vztahujícími se k právnímu posouzení toho, zda došlo k vydržení členských práv a povinností, neboť to nebylo – vzhledem k závěru o platnosti smlouvy – potřebné.

Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení , a , tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a dalším účastníkům náklady dovolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu