Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4433/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce ACQUIRE CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Smíchov, U Santošky 11/2285, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27 37 84 20, zastoupeného Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 15, PSČ 110 00, proti žalovanému Družstvo Bubenská 441/5, se sídlem v Praze 7, Bubenská 441/5, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 26 47 23 92, zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská 799, o zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2010, č. j. -77, ve znění usnesení ze dne 6. května 2010, č. j. -82, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. ledna 2009, č. j. -61, ve znění usnesení ze dne 13. března 2009, č. j. -63, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 150.000,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na (dále též jen „ “), co do důvodu na ustanovení a 3

Dovolání do výroku I. napadeného rozsudku je opožděné.

Podle může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle , věty druhé bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání ( věta první ). Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení ( věta druhá ). Podle lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Jak vyplývá z obsahu spisu (srov. doručenka na čl. 77 spisu), napadený rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci k rukám jeho zástupkyně dne 22. dubna 2010. Opravné usnesení, kterým byl opraven výrok II. napadeného rozsudku odvolacího soudu co do výše nákladů řízení, bylo žalobci doručeno k rukám jeho zástupkyně dne 29. června 2010 (srov. doručenka na spisu). Od data doručení napadeného rozsudku začala plynout žalobci dvouměsíční lhůta pro podání dovolání do výroku I., jejíž poslední den připadl ve smyslu věty první na 22. června 2010 (středa). Podal-li žalobce dovolání k poštovní přepravě dne 30. srpna 2010, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty podle Lhůta k podání dovolání běží znovu od doručení opravného usnesení ( , věta druhá, ve spojení s ) jen tehdy, směřuje-li dovolání právě proti výroku usnesením podle opravenému, případně proti výroku, který je na opraveném výroku závislý (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 31/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že se opravné usnesení vztahovalo pouze k výroku II. napadeného rozsudku odvolacího soudu (byla jím opravena výše nákladů řízení) a na tomto výroku nebyl jiný výrok závislý, Nejvyšší soud dovolání žalobce do výroku I. napadeného rozsudku odvolacího soudu podle věty první a odmítl (pro opožděnost).

Rovněž dovolání do výroku II. napadeného rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné, ačkoli bylo podáno včas.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními , 238a a není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Nejvyšší soud proto odmítl i dovolání do výroku II. napadeného rozsudku, ve znění opravného usnesení podle ustanovení věty první a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a žalobkyni vznikla mu povinnost hradit žalovanému náklady řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení bodu 4, , , a částku 16.400,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení této vyhlášky (advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 8.200,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží společnosti 8.500,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 1700,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce částku 10.200,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. listopadu 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu