Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2800/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Českého svazu chovatelů, Okresní organizace Karlovy Vary se sídlem v Karlových Varech, Žižkova 37, identifikační číslo 00448371, zastoupeného JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jugoslávská 14, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soud v Plzni ze dne 24. března 2010, č. j. -102, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. března 2010, č. j. -102, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. prosince 2009, č. j. -72, jímž byla zamítnuta žaloba požadující, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, jejíž obsah je přílohou rozsudku, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Přípustný dovolací důvod podle vystihl žalobce několika námitkami. V prvé řadě nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobou uplatněný nárok nemá oporu v zákoně, a prosazuje názor, že „dispoziční právo v nakládání s majetkem v tomto specifickém případě není již úplné, nýbrž zúžené právě o povinnost respektovat řádně uplatněný nárok na transformaci práva trvalého užívání, následně výpůjčky, na právo vlastnické“. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že vztahy účastníků je namístě poměřovat ustanovením , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, z něhož však povinnost státu jako vlastníka nemovitosti úplatně převést vlastnické právo k nemovitosti užívané na základě práva trvalého užívání - a posléze práva výpůjčky - na výpůjčitele nevyplývá; organizačním složkám státu je pouze uloženo upravit s jednotlivými výpůjčiteli další právní vztahy k užívanému majetku, konkrétně převést tento majetek nebo jeho část bezúplatně do vlastnictví výpůjčitele, jsou-li splněny konkrétní podmínky. Otázka, zda vlastník věci může být nucen s věcí disponovat, aniž mu to zákon ukládá, je otázkou triviální a její řešení nečiní v rozhodovací činnosti soudů potíže. Odvolací soud tuto otázku vyřešil v souladu s hmotným právem a jeho rozhodnutí nemůže být z pohledu řešení této otázky zásadně právně významné. V této souvislosti je namístě uvést, že závěry, které Nejvyšší soud přijal a odůvodnil ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. a jichž se žalobce dovolává, na posuzovanou věc nedopadají, neboť v uvedeném rozhodnutí je posuzován skutkově zcela odlišný případ; dovolací soud se zde zabývá otázkou platnosti hospodářské smlouvy v souvislosti se změnou trvalého užívání pozemku podle ustanovení obč. zák., jež na posuzovaný případ aplikovat nelze.

Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani další námitka žalobce, že odvolací soud rozhodl v rozporu s dobrými mravy, jestliže jej jako dlouholetého uživatele, který užívaný majetek zvelebil, „neochránil před svévolí žalovaného“, jenž „odepřel transformaci pro stát nepotřebného majetku za obvyklou cenu stanovenou nezávislým soudním znalcem“. V rozhodnutí ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, svazku I, pod č. C 23, vyslovil Nejvyšší soud názor, že o rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, a že rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Úvaha, zda postoj vlastníka věci, resp. jeho vůle nedisponovat se svým majetkem, je či není v rozporu s dobrými mravy, je z hlediska právního posouzení věci zcela nevýznamná.

Pro úvahu o přípustnosti dovolání je pak bezcenná jak výtka žalobce, že soudy při rozhodování nezohlednily skutečnost, že účastníci uzavřeli „dohodu o předmětném prodeji, když žalovaný prodej nabídl a žalobce tento návrh přijal“ a že žalobou je pouze vynucována „nezbytná technikálie – kupní smlouva způsobilá zápisu v katastru nemovitostí“, tak námitka, že soudy zatížily řízení vadou, jestliže odepřely provést jím navržený důkaz výslechem Ing. J. R. Tato námitky představují uplatnění dovolacích důvodů podle a odst. 3 Jak již bylo shora zmíněno, uplatnění těchto dovolacích důvodů uvedených v a odst. 3 je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno, resp. k okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody se nepřihlíží.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. listopadu 2011

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu