Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2119/2010

U S N E S E N Í

1) ABF, a.s.

2) PVA a.s.

se sídlem v Praze 18, Beranových č. 667, IČO 25658484, zastoupeného Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží č. 1153/13 a

3) Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s.

se sídlem v Praze 18, Beranových č. 130, IČO 00010669, za účasti složitele

PVA servis s.r.o.

se sídlem v Praze 18, Beranových č. 667, IČO 26479664, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, o žádosti příjemce 2) na vydání předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání příjemce 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2009 č.j. -55, takto:

Usnesení městského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Na návrh složitele Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8.7.2008 č.j. -10 přijal do úschovy částku 7.402.346,90 Kč ve prospěch příjemců 1), 2) a 3) z důvodu, že složitel má "důvodné pochybnosti o tom, kterému z příjemců náleží plnění", které představuje "výši nájemného za období od 1.2.2007 do 30.6.2008 za užívání pozemků p.č. 544/79, 544/80, 544/81, 544/82, 544/83 v k.ú. Letňany, obec Praha"; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 9.7.2008.

Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 21.5.2009 č.j. -28 vyhověl žádosti příjemce 2) o vydání předmětu úschovy s tím, že "po právní moci tohoto usnesení bude soudní úschova poukázána na účet" příjemce 2). Poté, co příjemci 1) a 3) vyslovili souhlas s vydáním předmětu příjemci 2), soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání předmětu úschovy podle ustanovení

K odvolání složitele Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.11.2009 č.j. -55 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že "předmět soudní úschovy, tj. částka 7.402.346,90 Kč se příjemci 2) nevydává a že úschova nebude poukázána na účet tohoto příjemce". Dospěl k závěru, že plnění bylo složeno do úschovy proto, že složitel "podle svého tvrzení měl (a dosud má) důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem", a že se tedy jedná o úschovu "pro neznámého věřitele", neboť za takovou úschovu je nutno považovat "každou úschovu, při jejímž přijetí bylo z návrhu složitele zřejmé, že si není jist tím, kdo je jeho věřitelem". Předmět úschovy je proto možné vydat některému z příjemců jen se souhlasem všech příjemců a složitele; protože složitel s vydáním předmětu úschovy příjemci 2) nesouhlasí, nemohlo být jeho žádosti vyhověno.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal příjemce 2) dovolání. Nesouhlasí s názorem dovolacího soudu, že by se jednalo o úschovu pro neznámého věřitele i tehdy, když složitel označí více příjemců, protože si není jistý, kdo je jeho věřitelem. Poukazuje současně na ustanovení , které rozlišuje mezi přijetím do úschovy pro důvodné pochybnosti složitele (dlužníka) o tom, kdo je věřitelem, a úschovou pro neznámého věřitele, a ze znění ustanovení dovozuje, že "souhlasu věřitele s vydáním plnění, jež je předmětem soudní úschovy, je třeba pouze tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele", a že proto v projednávané věci není potřebný souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy. Příjemce 2) dále namítá, že složitel nebyl legitimován k odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, když "jeho podání bylo zcela vyhověno", a že proto jeho odvolání mělo být podle ustanovení odmítnuto. Příjemce 2) navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Složitel navrhl, aby dovolací soud dovolání příjemce 2) zamítl. Odvolací soud správně dovodil, že jde o úschovu pro neznámého věřitele, na čemž nic nemění ani to, že "jako věřitel přichází podle tvrzení složitele v úvahu jeden ze tří označených subjektů".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění dluhu ( ).

Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy ( věta první ).

Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost; jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy; souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele (srov. ). Jiné osobě než příjemci nebo složiteli, která žádá o vydání předmětu úschovy, soud vydá předmět úschovy jen se souhlasem složitele a příjemce (srov. ).

Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli ( ).

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že při složení do úschovy soudu je třeba rozlišovat stav, kdy má dlužník důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, od situace, kdy dlužník svého věřitele nezná. Zatímco dlužník nezná svého věřitele zpravidla tehdy, jestliže dosavadní věřitel zemřel (zanikl) a jestliže jeho dědicové (jiní právní nástupci) dosud nejsou známi, při složení do úschovy z důvodu pochybností o tom, kdo je věřitelem, dlužník zná osoby, které si činí právo na plnění, nemá však možnost (objektivně vzato) rozpoznat, komu z nich plnění náleží. Dá-li tedy složitel plnění do soudní úschovy, protože má důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, vyplývá z toho mimo jiné, že je srozuměn s tím, že bude plnění vydáno tomu z nich, pro něhož plnění určil (tj. příjemci), a to (samozřejmě) tehdy, vysloví-li s tím souhlas ti, kteří po něm (rovněž) požadovali plnění a pro jejichž postoje plnění složil do úschovy, nebo bude-li jejich souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Další souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy jím určenému příjemci se již z tohoto důvodu nevyžaduje; souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy má své opodstatnění jen v případě, že složitel v době složení plnění do úschovy věřitele neznal (nevěděl o osobě, které by mohl plnit) a že tedy žádá o vydání plnění někdo, pro něhož složené plnění nemohl určit a ve vztahu k němuž složitel má (jako dlužník) důvod se vyjádřit, zda na plnění má vskutku právo. Uvedený závěr samozřejmě neplatí, žádá-li o vydání předmětu úschovy někdo jiný než příjemce, tedy ten, pro něhož složitel plnění dané do soudní úschovy neurčil, ačkoliv po něm plnění požadoval a pro jehož postoj došlo ke složení plnění do úschovy. Této osobě lze předmět úschovy vydat - jak vyplývá z ustanovení - jen se souhlasem složitele a příjemce nebo bude-li jejich souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Nejvyšší soud ČR proto již dříve dospěl k závěru, že souhlasu složitele k vydání předmětu úschovy příjemci není třeba, bylo-li plnění složeno do úschovy proto, že složitel měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem (srov. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. ).

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení části věty za středníkem zrušil a věc podle ustanovení věty první vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu