Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3530/2011

U S N E S E N Í

Credit Union s. r. o

J. L.

, zemřelému 28. 8. 2009, pro 1 012,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2011, č. j. -22, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Krajský soud napadeným rozhodnutím

potvrdil

usnesení ze dne 3. 12. 2010, č. j. -11, jímž okresní soud zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 28. 7. 2008, č. j. -7 (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi náklady exekuce 7 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III); současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že exekuční soud může zastavit exekuci z moci úřední, neboť jej k tomu přímo zmocňuje ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “) a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), že exekučnímu soudu nebrání zastavit exekuci ani její nařízení, neboť netvoří překážku věci rozsouzené, a že rozhodčí nález Dr. et Bc. Josefa Kožíška není způsobilým exekučním titulem, neboť jmenovaný rozhodce neměl pravomoc ve věci rozhodnout (pravomoc rozhodce vyplývá z a , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “, a ustanovení samo o sobě jeho pravomoc nezakládá; pravomoc rozhodce nelze založit na stanovisku opatrovníka povinného Ing. J. V.). Současně uvedl, že povinný dne 28. 8. 2008 zemřel a ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ve kterém nebylo možno pokračovat (dědické řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku zůstavitele), proto i v případě existence řádného exekučního titulu by muselo být rozhodnuto o zastavení exekuce ve smyslu Je tedy dán důvod k zastavení exekuce podle

Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Nesouhlasí se závěrem o splnění podmínek pro zastavení exekuce, resp. popírá, že nastaly nové skutečnosti nebo takové skutečnosti vyšly nově najevo. V zastavení exekuce po jejím pravomocném nařízení, aniž by došlo k jakýmkoliv změnám, vidí rozpor s principem věci rozsouzené i s principem právní jistoty a práva na spravedlivý proces. Mělo dojít i k porušení rovnosti stran. Podle dovolatelky se exekuční soud nesmí vyjadřovat k platnosti rozhodčí doložky ani k případné nicotnosti rozhodčího nálezu, navíc rozhodčí nález je aktem aplikace práva a nemůže být „nicotný“. Připomíná, že exekuční soud již není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu, a tvrdí, že po pravomocném nařízení exekuce nelze aplikovat všechny zrušovací důvody podle , neboť existuje speciální ust. téhož zákona. I když lze exekuci zastavit i z důvodů uvedených v , nesmí toto ustanovení sloužit k zastavení exekuce z důvodů porušení některých zásad uvedených v Odkazuje též na Řádu pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, podle něhož

„…nedostatek pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu nemůže vytýkat strana, která se pustila do projednávání sporu ve věci samé, aniž nedostatek pravomoci (příslušnosti) namítla ( )...“

. Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. , a dovozuje, že pravomoc rozhodce lze sjednat i jinak, než na základě rozhodčí doložky, a to právě i způsobem uvedeným v (nenamítne-li žalovaný nedostatek pravomoci při prvním úkonu v řízení). V důsledku toho pak již nedostatek pravomoci nemůže namítat. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 21. 9. 2011 (tedy po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty stanovené v ) doplnila oprávněná své dovolání a vyčítá v něm Nejvyššímu soudu, že v obdobných věcech rozhodl nesprávně, že vychází z předpokladu, že nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, ačkoliv k jejímu uzavření došlo, byť podpisy účastníků nebyly na téže ě. Písemné ujednání lze ve smyslu , dovodit z písemného projevu vůle oprávněné předložit spor k rozhodnutí v rozhodčím řízení a přípisu opatrovníka povinných Ing. J. V., který souhlasil s projednáním sporu v rozhodčím řízení (ve snaze snížit náklady řízení). Vyzvala proto Nejvyšší soud, aby upustil od rozhodování podle „nastavené šablony, neboť tato je věcně nesprávná“.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné podle (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (na níž není důvod cokoli měnit) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ( ).

V projednávané věci bylo zjištěno, že povinný dne 28. 8. 2009 zemřel (tj. v době po zahájení exekučního řízení) a dědické řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , bylo pravomocně skončeno usnesením ze dne 1. 4. 2010 o zastavení řízení, protože povinný nezanechal žádný majetek.

Jelikož povinný v průběhu exekučního řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení a nemohlo být pokračováno s jeho nástupcem, bylo na místě již nařízenou exekuci zastavit podle Právní posouzení námitek oprávněné odvolacím soudem je tudíž za daných okolností nadbytečné.

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení věty první a odmítl.

Žádnému z účastníků, jež by měli právo na jejich náhradu, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. prosince 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu