Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2730/2010

23

Cdo 2730/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Slovenská 539/12, proti žalovanému Ing. M. H., o zaplacení 333 382,60 Kč a smluvní pokuty a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 380 000 Kč vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2009, č.j. -335, takto:

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 3. dubna 2006, č.j. -188, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 333 382 Kč (výrok I.), ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5% denně z částky 333 382 Kč od 1.12.1999 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným z titulu zaplacení částky 333 382 Kč a smluvní pokuty nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.), žalobci uložil zaplatit žalovanému částku 123 515,67 Kč (výrok IV.), ohledně smluvní pokuty ve výši 46 156 Kč ohledně oprav v ceně 13 221 Kč, ohledně slevy ve výši 197 107,33 Kč, tedy ohledně částky celkem ve výši 256 484,33 Kč, soud vzájemný návrh žalovaného vůči žalobci zamítl (výrok V.), ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem z titulu vzájemného návrhu nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok VI.) a výrokem VII. každému z účastníků uložil zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náklady řízení ve výši 6 344 Kč.

Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 16. prosince 2009, č.j. -335, zrušil rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. co do smluvní pokuty v sazbě 0,4% denně z částky 333 382,60 Kč od 1.12.1999 do zaplacení a co do smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně z částky 333 382,60 Kč od 10.9.2008 do zaplacení, přičemž řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 333 382,60 Kč zamítl (výrok II.), rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. co do smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně z částky 333 382,60 Kč od 1.12.1999 do 9.9.2008 potvrdil (výrok III.), žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 149 670 Kč (výrok IV.), rozsudek soudu I. stupně ve věci vzájemného návrhu žalovaného co do nákladů za opravy v částce 7 185 Kč a co do slevy z ceny díla v částce 191 824 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok V.), rozsudek soudu I. stupně ve věci vzájemného návrhu žalovaného co do smluvní pokuty v částce 46 156 Kč a co do nákladů za odborný posudek Ing. Jiřího Sedláčka, CSc. v částce 5 000 Kč změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 46 156 Kč a částku 5 000 Kč (výrok VI.), rozsudek soudu I. stupně ve věci vzájemného návrhu žalovaného co do nákladů na opravy v částce 49 659 Kč a co do slevy z ceny díla v částce 80 176 Kč změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok VII.), žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 136 355,40 Kč (výrok VIII.), žalobci uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Zlíně náklady řízení v částce 7 810,60 Kč (výrok IX.) a výrokem X. uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Zlíně náklady řízení v částce 4 867,40 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Z jeho obsahu vyplývá, že dovolání směřuje proti výroku II. a VI. rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání zakládá na ustanovení (dále jen „ “) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu

Odvolací soud svůj závěr ve výroku II. o zamítnutí žaloby na zaplacení 333 382,60 Kč, představující doplatek ceny díla, odůvodnil tím, že žalobce na zaplacení ceny díla, resp. na doplacení ceny díla, nemá nárok, jestliže dílo nebylo mezi účastníky předáno a převzato, neboť nenastala splatnost ceny díla; žalovaný se tak neocitl v prodlení se zaplacením zbývající části ceny díla. Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy se žalobce nedomáhal, aby bylo žalovanému uloženo, aby dílo, dle jeho tvrzení řádně a bez vad provedené, převzal, nýbrž se domáhal již přímo zaplacení žalované částky ve výši 333 382,60 Kč, nebylo možno žalobě vyhovět. Při svém závěru vyšel ze zjištění, že mezi účastníky bylo ve smlouvě o dílo uzavřené dne 30.4.1999 podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) sjednáno, že se zhotovitel (žalobce) zavazuje předat dokončené dílo a objednatel (žalovaný) se zavázal dokončené dílo odpovídající podmínkám smlouvy převzít, přičemž povinností zhotovitele bylo, aby dokončené dílo bylo kompletní bez stavebních vad. Zároveň si sjednali, že dílo bude převzato i v případě, že má vady, které nebrání řádnému užívání díla, resp. vydání kolaudačního rozhodnutí. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci si dohodli nejen formální postup při předávacím řízení, ale rovněž sepsání protokolu o převzetí díla a bližší podmínky jeho pořízení. K předání díla způsobem sjednaným ve smlouvě (čl. X. smlouvy – protokol o převzetí díla pořízený smluvními stranami) však podle zjištění soudu nedošlo. Odvolací soud konstatoval, že předání a převzetí díla nebylo prokázáno ani z y připravené žalobcem a nazvané „Zápis o předání a převzetí díla“, datované dnem 29.9.1999, když ze strany žalovaného byl zápis přepsán na „Zápis o zahájení předání a převzetí díla“. Odvolací soud poukázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), podle níž obchodní zákoník v umožňuje stranám smlouvy o dílo dohodnout okamžik vzniku práva na zaplacení ceny nikoliv pouze ve vazbě na provedení díla, nýbrž i ve vazbě na předání předmětu díla, přičemž za takového skutkového stavu není podstatné, zda bylo dílo řádně a bez vad skončeno, či má dílo vady, které nebrání řádnému užívání, ale zda bylo dílo předáno a převzato způsobem sjednaným ve smlouvě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. , , a další).

Dovolatelem napadenou část výroku VI. rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 46 156 Kč odůvodnil odvolací soud tím, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobce, jako zhotovitel díla, ve smyslu ujednání v čl. X. smlouvy o dílo vyzval žalovaného (objednatele) opakovaně sjednaným způsobem k převzetí díla, tudíž nebylo možno očekávat spolupůsobení žalovaného na převzetí a předání díla, a proto se žalobce ocitl v prodlení s předáním díla ke sjednanému termínu 15.9.1999 a je důvodný žalovaným uplatněný vzájemný nárok vůči žalobci na zaplacení smluvní pokuty ve výši 46 156 Kč, sjednané v čl. VIII. bodu 1 smlouvy o dílo za prodlení s předáním díla.

Za důvodný považoval odvolací soud i uplatněný vzájemný návrh žalovaného vůči žalobci na zaplacení částky 5000 Kč (část výroku VI. rozsudku odvolacího soudu), představující náklady na zpracování odborného posudku Ing. Sedláčka, týkající se otázky změny díla v použití fólií oproti schválené projektové dokumentaci, když žalobce nehodlal záměnu provedení části díla odstranit a žalovanému nezbylo, než na podporu svých argumentů o požadavku řádného provedení díla v souladu se smlouvou využít odborného posouzení sporné otázky. Odvolací soud posoudil tuto vynaloženou částku 5 000 Kč jako jinou škodu, jež žalovanému vznikla v důsledku protiprávního jednání žalobce.

Dovolatel nesouhlas se závěrem odvolacího soud ve výroku II. jeho rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 333 382,60 Kč, představující doplatek ceny díla, odůvodnil tím, že byl jako zhotovitel díla připraven předat žalovanému dokončené dílo, ale na straně žalovaného, jako objednatele, nebylo poskytnuta potřebná součinnost, i když žalobce na předání díla měl zájem a byl ochoten k provedení oprav a odstranění nedodělků. Má za to, že skutkový stav správně právně posoudil soud prvního stupně, který požadavku na doplacení ceny díla vyhověl s odkazem na § 370 obch. zák., podle něhož je věřitel v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.

Námitky proti výroku VI. rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žalovanému přiznána požadovaná částka ve výši 46 156 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení žalobce s předáním díla ve sjednané době, a rovněž částka 5 000 Kč, jako škoda vzniklá žalovanému za zaplacení odborného posudku Ing. Jiřího Sedláčka, CSc., odůvodnil dovolatel tak, že na jeho straně nemohlo dojít k prodlení s dokončením a předáním díla, jestliže se žalovaný namísto na žalobce obracel s požadavkem na provádění díla na jiné firmy.

Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadených výrocích II. a VI. zrušen.

Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( zákona ), po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupenou advokátkou ( a 4 ), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání do napadených výroků rozsudku v dané věci přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží – viz

V posuzovaném případě byl dovoláním napaden výrok VI. rozsudku odvolacího soudu, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci vzájemného návrhu žalovaného co do smluvní pokuty v částce 46 156 Kč a co do nákladů za odborný posudek Ing. Jiřího Sedláčka, CSc. v částce 5 000 Kč tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 46 156 Kč a částku 5 000 Kč. Mezi účastníky se jedná o obchodně závazkový vztah založení smlouvou o dílo, uzavřenou podle § 536 a násl. obch. zák.

Dovoláním dotčeným výrokem VI. bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění, které v žádném jednotlivém případě nepřevyšuje 100 000 Kč, proto není dovolání podle přípustné.

Protože dovolání žalobce směřující proti výroku VI. rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné, dovolací soud dovolání žalobce bez jednání ( ) jako nepřípustné v této části odmítl - viz ,

Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání proti napadenému výroku II. rozsudku odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je v této části, týkající se částky 333 382,60 Kč, přípustné podle , neboť rozhodnutím odvolacího soudu bylo v této části ve věci samé změněno rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání se v tomto uvedeném rozsahu opírá o způsobilý dovolací důvod podle

Dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. přezkoumal podle Podle tohoto ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady řízení nenamítá.

Dovolací soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle , kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil nárok žalobce správně v souladu s hmotným právem i dosavadní ustálenou judikaturou.

Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

Odvolací soud v odůvodnění správně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2003, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že určení doby vzniku nároku zhotovitele a povinnosti objednatele k úhradě ceny díla svěřuje ustanovení § 548 odst. 1 obchodního zákoníku v prvé řadě smlouvě. Teprve tehdy, nevyplývá-li ze smlouvy nebo obchodního zákoníku něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Nejvyšší soud konstatoval, že obchodní zákoník tak umožňuje stranám smlouvy o dílo dohodnout okamžik vzniku práva na zaplacení ceny nikoli pouze ve vazbě na provedení díla, nýbrž např. ve vazbě na předání předmětu díla. Dále dodal, že na rozdíl od provedení díla, které zahrnuje jeho řádné ukončení a předání předmětu díla objednateli v místě stanoveném § 554 obchodního zákoníku, pouhé předání předmětu díla v sobě nezahrnuje jeho řádné ukončení, tj., že ke vzniku nároku na zaplacení ceny díla ve vazbě na předání předmětu díla není podstatné, zda bylo dílo řádně (bez vad) ukončeno.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21.4.2006, sp. zn. , dospěl k závěru, že pokud nepředá zhotovitel dílo objednateli způsobem ve smlouvě o dílo sjednaným, nenastane splatnost ceny díla a objednatel není v prodlení s úhradou ceny díla, tudíž není ani povinen zaplatit smluvní pokutu, protože neporušil povinnost zaplatit cenu díla.

Nejvyšší soud nemá důvod na těchto právních názorech ani v současné době nic měnit.

Jestliže si tedy účastníci ve smlouvě o dílo sjednali okamžik povinnosti zaplacení díla ve smyslu 548 odst. 1 obch. zák. ve vazbě na předání díla a ze skutkových zjištění vyplynulo, že dílo nebylo předáno a převzato způsobem určeným ve smlouvě (smluvními stranami pořízený protokol o předání a převzetí díla – čl. X, bod 5 smlouvy o dílo), pak odvolací soud správně v souladu s hmotným právem uzavřel, že žalobci na zaplacení ceny díla, resp. na doplacení ceny díla, nárok nevznikl, jestliže dílo nebylo dosud mezi účastníky předáno a převzato ve smlouvě určeným způsobem, neboť nenastala splatnost ceny díla a žalovaný se tak neocitl v prodlení se zaplacením zbývající části ceny díla.

Nejvyšší soud tedy po přezkoumání napadeného výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolací důvod ve smyslu nebyl uplatněn důvodně, a proto, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobce směřující do výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. listopadu 2011

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu