Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3684/2010

28

Cdo 3684/2010

ROZSUDEK

a) J. M.

, bytem O.,

b) M. V.

, bytem B.,

c) O. V.

, bytem K., všichni zastoupeni JUDr. Aloisem Deutschem, advokátem v Brně, Smetanova 17, proti žalovaným:

1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem Praha, Rabínovo nábřeží 42,

2) obec Dobré Pole

, se sídlem Dobré Pole 123, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání všech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2010, č. j. -281, takto:

I. Dovolání žalobců

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byly ve výroku I. změněny výroky I. a II. rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 9. 2008, č. j. -242, kterými bylo rozhodnuto, že první žalovaný je povinen vydat všem žalobcům společně a nerozdílně nemovitost – pozemek zapsaný na LV pro kat. úz. a obec D., zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště M., a druhý žalovaný je povinen vydat všem žalobcům společně a nerozdílně nemovitosti – pozemek a budovu postavenou na pozemku, zapsané na LV tamtéž tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že vůči prvnímu žalovanému byli k jejich náhradě zavázání žalobci; ve vztahu mezi žalobci a druhým žalovaným bylo určeno, že k jejich náhradě nemá právo žádný z účastníků řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2010, č. j. -287, byl rozsudek doplněn o výrok IV., kterým bylo žalobcům uloženo společně a nerozdílně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu před soudy obou stupňů ve výši 600,- Kč.

Pokud jde o obsah výše uvedených rozhodnutí obou nižších instancí, Nejvyšší soud považuje pro právní posouzení věci za rozhodné tyto skutečnosti:

1. k odnětí předmětných nemovitostí právním předchůdcům žalující strany došlo na základě výměru Okresního národního výboru v M., který se opíral o zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě;2. následně byli v letech 1950 až 1953 na základě výměru ONV v M. právní předchůdci strany žalující vystěhováni;3. v letech 1955 až 1957 byla projednávána výše náhrady, která měla být právním předchůdcům žalobců poskytnuta za odňaté nemovitosti, přičemž na základě rozhodnutí již uvedeného orgánu ze dne 23. 12. 1955 a protokolu ze dne 10. 6. 1957 došlo k vyplacení náhrady za zabrané nemovitosti ve výši 106.404,88 Kčs nové měny;4. odvolací soud v nyní posuzované věci titulované podle , o mimosoudních rehabilitacích, dovodil, že šlo o zemědělskou usedlost podle , o půdě, a že vzhledem k okolnostem perzekučního vystěhování právních předchůdců žalující strany přichází v úvahu restituční důvod podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě;5. současně však odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem k formální povaze výkupu předmětných nemovitostí (viz výše) podle zákona č. 46/1948 Sb. je nutno podřadit tento případ pod ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, přičemž tento restituční důvod je vyloučen již zmíněným vyplacením náhrady;6. odvolací soud taktéž dovodil, že o restituci odňatých nemovitostí podle zákona o půdě již bylo ve smyslu téhož zákona rozhodnuto v neprospěch právních předchůdců žalobců (rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Břeclavi ze dne 16. 1. 1992). Současně uzavřel, bylo-li rozhodnutí negativní, pak nemůže být nárok v nynějším řízení titulován podle Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání. Uvedli, že charakter předmětných nemovitostí jako nezemědělských byl prokázán svědeckou výpovědí M. Š.; tato zjištění však odvolací soud nebral v úvahu. Na závěr dovolání navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a přiznání náhrady nákladů všem žalobcům, a to ve vztahu k oběma žalovaným.

Žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupeni advokátem, podali dovolání včas ( , ). Přípustnost dovolání žalobců je dána podle , tedy pro diformitu rozsudků soudu prvního stupně a soudu odvolacího; dovolací důvody byly uplatněny podle i b)

Dovolání bylo dovolacím soudem shledáno přípustným, nikoliv však důvodným. Všechny výše uvedené závěry učiněné odvolací instancí považuje Nejvyšší soud za věcně správné. K tomu rovněž dodává, že je jako soud právního přezkumu věci (nikoli soud nalézací) vázán skutkovým stavem nižšími instancemi zjištěným a není oprávněn jej přezkoumávat.

O právní titul opřený o se jednat nemůže, jelikož v projednávané věci došlo k odnětí zemědělské usedlosti, z čehož je nutné vycházet i při posuzování podmínek pro uplatnění restitučního nároku. Jestliže nyní představují nemovitosti (s výjimkou zahrady) zastavěné plochy a stavby občanské vybavenosti, pak tím méně lze nemovitosti vydat pro jejich zásadní přestavbu a tudíž změnu stavebně technického charakteru ( zákona o půdě).

Ve věci je však především nutno přisvědčit právnímu závěru odvolacího soudu, že úspěšné restituci či případnému nároku na finanční náhradu podle § 13 zákona o půdě brání skutečnost, že právním předchůdcům strany žalující byla vyplacena za odňaté nemovitosti náhrada ve výši 106.404,88 Kčs nové měny. Nedošlo tedy k tehdejšímu poškození vlastníků nemovitostí bez toho, že by nebyl respektován alespoň jejich nárok na vyplacení náhrady. Stalo-li se tak, pak se nelze ani nyní úspěšně domáhat restitučního nároku v jakékoliv podobě a z jakéhokoliv titulu.

Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací instance posoudila věc správně a řízení před ní nebylo postiženo vadami, které dovolatelé namítají. V řízení před nižšími instancemi nedošlo ani k tzv. zmatečnostním vadám ve smyslu Nejvyšší soud proto dovolání žalobců zamítl ( věta první ).

Oproti žalobcům byli žalovaní v řízení úspěšní a podle a návazných ustanovení vzniká straně, která dosáhla v dovolacím řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Ani jeden z žalovaných se však k podanému dovolání nevyjádřil, žádné náklady jim tudíž v dovolacím řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. listopadu 2011

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu