Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5081/2009

U S N E S E N Í

C. Ch.

1) J. M.

, bytem v K.,

2) M. G.

, bytem v O.,

3) JUDr. M. B.

, bytem ve F.,

5) A. A.

, bytem v P., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku–Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2007, č. j. –560, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2009, č. j. –608, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. září 2005, č. j. –481, ve znění opravného usnesení ze dne 27. října 2005, č. j. –496, a doplňujícího usnesení ze dne 24. května 2006, č. j. –526, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1), 2) a 5) k pozemkům zapsaným na listech vlastnictví, vše v obci K., katastrální území K., a dále specifikovaným ve výroku I. rozsudku a rozdělil je tak, že jednotlivé pozemky nebo jejich části, vzniklé po rozdělení geometrickým plánem, přikázal do výlučného vlastnictví shora uvedených spoluvlastníků způsobem uvedeným ve výroku I. rozsudku, výrokem II. rozsudku uložil povinnost žalovanému 1) zaplatit žalobkyni částku 18.532,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a žalované 2) v téže lhůtě částku 2.263,- Kč. Žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 5) částku 1.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a žalované 2) povinnost zaplatit žalovanému 5) částku 991,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. rozsudku žalobu vůči žalované 3) zamítl a ve výrocích IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. ledna 2007, č. j. –560, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2009, č. j. –608, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, a to výslovně do jeho částí týkajících se přikázání pozemku parc. č. 2587 zapsaného na LV č. 1107 do výlučného vlastnictví žalovaného 1), pozemků parc. č. 412 PK a parc. č. 413 PK zapsaných na LV č. 1107 do výlučného vlastnictví žalované 2), pozemku parc. č. 402/1 PK a parc. č. 402/2 zapsaných na LV č. 1107 do výlučného vlastnictví žalovaného 5), rozdělení pozemků

PK zapsaných na LV č. 1035 mezi žalobkyni a žalovanou 2), přikázání pozemku PK zapsaného na LV č. 1035 do výlučného vlastnictví žalobkyně, přikázání pozemku PK zapsaného na LV č. 1035 do výlučného vlastnictví žalované 2), rozdělení pozemku zapsaného na LV mezi žalovaným 1) a žalovanou 2), přikázání pozemku PK zapsaného na LV č. 1035 do výlučného vlastnictví žalovaného 1) a dále v části rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího výrok V. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. září 2005, č. j. –481, ukládající žalobkyni povinnost k náhradě nákladů státu a doplňující usnesení téhož soudu ze dne 24. května 2006, č. j. –526, obsahující konkrétní vyčíslení výše nákladů státu, k jejichž úhradě byla žalobkyně zavázána v citovaném rozsudku soudu prvního stupně. Jelikož má dovolatelka za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) a žalovaná 2) se ve svých samostatných vyjádřeních k dovolání žalobkyně ztotožnili s rozsudky soudů obou stupňů. Žalovaní 3) a 5) se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, spolu s vyjádřeními k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle před novelou provedenou

Dovolání není přípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení

s

Dovolání může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne

29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadovém č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě

a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu,

aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením

(k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolání, ačkoliv v obecné rovině hovoří o tom, že napadené rozhodnutí má „zásadní právní význam“, konkrétně žádnou právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu, nevymezuje a taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolání. Dovolací soud ostatně v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Zpochybňuje-li dovolatelka závěry nalézacích soudů ohledně přikázání v dovolání konkrétně specifikovaných pozemků a způsob rozdělení části z nich a přikázání takto vzniklých částí jednotlivým účastníkům, a to z důvodu, že noví výluční vlastníci pozemků nemají k těmto pozemkům zajištěn „žádný přístup“, případně, že se jedná o přístup toliko přes pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně, z čehož dovozuje porušení § 126 odst. 1 obč. zák., polemizuje tím se skutkovými zjištěními nalézacích soudů na základě odlišného hodnocení důkazů, neboť odvolací soud učinil skutková zjištění o přístupu na přikázané pozemky z veřejných komunikací či pozemků týchž vlastníků. Tím, že dovolatelka na základě odlišných skutkových závěrů dospívá k jinému názoru na posouzení důvodnosti jí uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle založit nelze (srovnej např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne

29. června 2004, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým číslem C 3078, nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn.

, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky

– http://nalus.usoud.cz).

Projevuje-li dovolatelka ve vztahu k přikázání pozemků parc. č. 402/1 PK a parc. č. 402/2 PK do výlučného vlastnictví žalovaného 5) nesouhlas s námitkou, že žalovaný 5) byl původně spoluvlastníkem uvedených pozemků toliko v rozsahu 1/6, dovolací soud

v této souvislosti odkazuje na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky, v níž bylo opakovaně vysloveno, že při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v § 142 odst. 1 obč. zák., nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží vždy na úvaze soudu. Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vždy musí zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít z jiných skutečností. Dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit

jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. září 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4465).

V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která nesmí být zjevně nepřiměřená. V usnesení ze dne 20. července 2005, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní rozhledy, 2005, č. 12, Nejvyšší soud uvedl: „Judikatura vychází z toho, že hlediska uvedená v § 142 odst. 1 obč. zák. je třeba vždy vzít do úvahy, nejde

však o hlediska rozhodující (viz např. R 16/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a že otázka, komu bude věc přikázána, záleží vždy na úvaze soudu. To ostatně vyplývá

i z textu zákona, podle kterého soud k uvedeným kritériím pouze přihlédne“.

Ustanovení § 142 odst. 1 obč. zák. stanoví, že soud přihlédne k účelnému využití věci; jde o právní normu s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2003, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pořadové č. C 2058). Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází. V rámci posuzování účelného využití věci tak lze zohlednit celou řadu skutečností rozhodných pro rozhodnutí. Úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení by dovolací soud se zřetelem k tomu, že dovolací řízení je řízením o mimořádném opravném prostředku, mohl přezkoumat, jen pokud by byly zjevně nepřiměřené, zejména pokud by zohledňovaly skutečnost, která se ke společné věci nijak nevztahuje. Pro rozhodnutí soudu není rozhodující např. jen účelné využití věci, ale jde o souhrn skutečností, které jsou v dané věci relevantní. Nelze též řešit jako zásadní právní otázku, co se míní „účelným využitím věci“; kdyby bylo možno pro tento případ stanovit podrobnější pravidla, učinil by tak zákon. Ten však při vědomí složitostí možných situací přenechává řešení na úvaze soudu. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2005, sp. zn. . nsoud.cz). Z obsahu spisu nevyplývá nic, co by úvaze nalézacích soudů při přikázání pozemků parc. č. 402/1 PK a parc. č. 402/2 PK zakládalo zjevnou nepřiměřenost úvah nalézacích soudů. Ostatně dovolací argumentace žalobkyně se omezuje výlučně na výhradu, že tyto pozemky byly přikázány do vlastnictví žalovaného 5), ačkoliv se jedná o vlastníka menšinového. Takovému postupu § 142 odst. 1 obč. zák. nebrání.

Směřovalo-li dále dovolání výslovně proti rozsudku odvolacího soudu v části,

v níž byl potvrzen výrok rozsudku a doplňujícího usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů státu, dovolací soud konstatuje, že proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod pořadovým č. 4).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , když procesně úspěšným žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2011

Mgr. Michal Králík, Ph. D. předseda senátu