Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4057/2009

U S N E S E N Í

L. K.,

Pozemkovému fondu České republiky,

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 45797072, zastoupenému JUDr. Milenou Valouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 21, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2008, č. j. -50, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného JUDr. Mileny Valouškové.

O d ů v o d n ě n í:

„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ ( )

Okresní soud v Kolíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. dubna 2008, č. j. -33, zamítl ve výroku I. žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, „že je vlastníkem nemovitostí č. 850/2, 1078/1, 694/2, 694/1, 722/2, 543/2 a 859 Pozemkový katastr, zapsaných na LV č. 10002 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín pro k. ú. a obec Žiželice nad Cidlinou“, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 23. října 2008, č. j. -50, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem podle (dále „ “), avšak neprokázal jejich nabytí děděním ani v restitučním řízení. Byl závětním dědicem F. K., který mu odkázal jmění oproti tomu, že dalšímu závětnímu dědici O. K. zřídí právo užívání zahrady parc. č. 147 k. ú. R. Předmětem dohody těchto dědiců o vypořádání dědictví, schválené rozhodnutím Státního notářství v Kolíně z 24. 2. 1981, č. j. D 1529/80-14, které nabylo právní moci téhož dne, však tyto nemovitosti nebyly, neboť F. K. nebyl ke dni své smrti jejich vlastníkem. Ten předložil v řízení o dědictví po B. K., závěť z 22. 5. 1968, kterou mu zůstavitel dokázal svůj majetek. Původně mu bylo potvrzeno nabytí dědictví, včetně předmětných nemovitostí, rozhodnutím Státního notářství v Kolíně z 11. 9. 1969, č. j. -16. K odvolání čs. státu však bylo uvedené rozhodnutí zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze z 18. 3. 1970, č. j. -36, a věc byla státnímu notářství vrácena k dalšímu řízení. Unesením téhož odvolacího soudu z 27. 1. 1972, č. j. -164, které nabylo právní moci 14. 2. 1972, bylo změněno usnesení Státního notářství v Kolíně z 1. 4. 1971, č. j. -123, tak, že závěť ze dne 22. 5. 1968 je neplatná. Státní notářství pak rozhodnutím z 21. 3. 1973, č. j. -193, potvrdilo, že předmětné nemovitosti připadly jako odúmrť čs. státu. Ani v restitučním řízení podle zákona o půdě č. žalobce neuspěl, neboť rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v Kolíně ze dne 22. 10. 2001, č. j. PÚ 5374/00-dou, bylo rozhodnuto, že není vlastníkem předmětných nemovitostí. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o a uplatnil dovolací důvod uvedený v Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto. Obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou (dále opět „ “).Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala v úvahu přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku ve věci samé jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.Přípustnost dovolání spatřuje v posouzení otázky vázanosti soudu rozhodnutími vydanými před rokem 1990. Namítá, že „i když obecně byla přijata zásada právní kontinuity, judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu dovodila, že v konkrétních případech, byť podle tehdejších zákonů, byla věc posouzena jako odpovídající platným právním předpisům, není možné odmítnout jejich změnu, pokud by nebyly v souladu s právními předpisy demokratického státu.“ Z judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2000, sp. zn. , publikovaný v informačním systému ASPI, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2003, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1991) se však zjevně podává, že právní moc civilních rozhodnutí vydaných před rokem 1990 lze prolomit jen pokud to umožňuje zákon (včetně restitučních předpisů); o takový případ však v dané věci nešlo. Namítá-li dovolatel, že jeho právnímu předchůdci F. K. svědčilo vlastnické právo k předmětným nemovitostem po dobu téměř pěti let od 16. 12. 1968 do 21. 2. 1973, pak přehlíží, že rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno nabytí těchto nemovitostí F. K., nebylo pravomocné, a že naopak pravomocným rozhodnutím státního notářství bylo potvrzeno, že připadly jako odúmrť čs. státu. Podle se dědictví nabývá smrtí zůstavitele, avšak dědické právo vychází také z ingerence státu; to znamená, že dědictví musí být projednáno a o něm rozhodnuto, a to podle ve znění do 31. 12. 1992 státním notářstvím, od 1. 1. 1993 soudem. Nálezy Ústavního soudu z 20. 11. 2000, sp. zn. , a z 10. 12. 2008, sp. zn. , na které žalobce poukazuje, byly vydány v restitučních řízeních. Bylo na něm, aby otázku vázanosti rozhodnutím státu vydaným před rokem 1989, uplatnil v restitučním řízení, v němž se domáhal vydání předmětných nemovitostí, a to včetně „analogického použití “ Nepřípadný je i poukaz na nález Ústavního soudu z 16. 7. 2009, sp. zn. , neboť se týká trestního řízení. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4 Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné podle věty první a odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly. Představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle , , , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, a náhradu za daň z přidané hodnoty podle ve výši 1.060,- Kč, celkem částku 6.360,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. října 2011JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.předseda senátu