Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4640/2009

U S N E S E N Í

H. N.

J. N.

, zastoupenému JUDr. Petrem Kalenským, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2009, č. j. -372, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. května 2009, č. j. -372, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -349, který pod bodem I. výroku zastavil řízení „ohledně věci navržené k vypořádání společného jmění účastníků pod položkou č. 11) - magnetofon zn. Tascam, r. 1996“, pod bodem II. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci vedené pod č. 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12 zde podrobně specifikované a oceněné částkou 179.300,- Kč, pod bodem III. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného „hromadnou věc pod položkou č. 17) – hudební nahrávací studio v Černošicích“, pod bodem IV. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného jmění manželů do majetku žalobkyně „majetkovou hodnotu odpovídající obvyklé ceně zaniklé věci pod položkou č. 2) – pračka zn. Philco ve výši 5.800,- Kč“, pod bodem V. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného jmění manželů do jmění žalovaného „majetkovou hodnotu nemovitostí v Bohuslavicích u Kyjova v ceně 600.000,- Kč“ vedenou pod položkou č. 15 a „obchodní podíl žalovaného ve společnosti MEDVÍDEK s. r. o. v ceně 0,- Kč“ vedený pod č. 16), pod bodem VI. výroku rozhodl, že „na vyrovnání vypořádacích podílů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 207.450,- Kč“, pod bodem VII. výroku zamítl žalobu „ohledně všech ostatních věcí a majetkových hodnot navržených k vypořádání společného jmění účastníků“ a pod bodem VIII. a IX. výroku rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené y jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka především namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže u všech vypořádávaných věcí vycházel z jejich hodnoty ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tedy k 29. únoru 2000, zatímco u nahrávacího studia vycházel z hodnoty stanovené ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, t. j. k 26. listopadu 2008.

Dovolací soud již v rozsudku ze dne 7. prosince 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2001, pod pořadovým č. 11 vyložil, že při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (shodné závěry se uplatní i ve vztahu k řízení o vypořádání společného jmění manželů) se vychází z ceny věci době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku tohoto spoluvlastnictví. V rozsudku ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod pořadovým č. C 45 vyložil, že při stanovení ceny nemovitosti v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z obecné ceny, tj. ceny nemovitosti obvyklé v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu nemovitosti.

Soudní praxe připustila z tohoto obecného principu výjimky reflektující konkrétní okolnosti individuálních případů, jež byly shrnujícím způsobem vyjádřeny v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. února 2008, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 5778, podle kterého zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání, platí v případě, že nejde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození. Podstata výjimek z uvedeného pravidla spočívá v tom, že v určitých situacích je namístě, aby při vypořádání bylo přihlédnuto k ceně věci ke dni rozhodování soudu, ale podle stavu nikoliv ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, nýbrž taktéž ke dni rozhodování soudu. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy nalézací soudy dospěly k jednoznačnému závěru, že není podstatné, jaká byla pořizovací hodnota studia či jaká byla jeho zůstatková cena ke dni zániku manželství, důležité je, že v současné době nemá studio žádnou zpeněžitelnou hodnotu a jako celek je neprodejné, neboť z důvodu přechodu na jinou, modernější technologii nahrávání došlo k dramatickému poklesu jeho hodnoty. A protože tento stav nebyl navozen výlučným zaviněním ani jednoho z účastníků, musí pokles hodnoty postihnout oba.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu či s hmotným právem, ani žádnou okolnost, která by z rozhodnutí odvolacího soudu činila rozhodnutí zásadního právního významu.

Namítanými vadami řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 5780. Tak tomu však v tomto případě není.

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. listopadu 2011

JUDr. František B a l á kpředseda senátu