Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4857/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Evy H. (dříve S.), bytem v P., zastoupené JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 15/341, proti žalované V. B., bytem v P., zastoupené Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského 8, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. -208, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Jana Nussbergera, advokáta se sídlem v Praze 3, Čajkovského 8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 4. 2009, č. j. -208, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 19. 8. 2008, č. j. -186, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (společně s původním žalobcem b/ P. S.) domáhala, aby žalované bylo uloženo vyklidit byt o velikosti 2+1 v domě v P. (dále jen „předmětný byt“, popř. „byt“ nebo „dům“) a předat jej vyklizený do patnácti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že trvalým opuštěním společné domácnosti manželem žalobkyně (žalobce b/) zaniklo nejpozději v únoru 2003 jejich právo společného nájmu k předmětnému bytu, že v té době ještě nešlo o byt družstevní, že se poté žalobkyně stala členkou nově založeného Bytového družstva Vítkov, že ústně uzavřenou dohodou převedla členská práva a povinnosti k předmětnému bytu (po vzniku Bytového družstva V.) na žalovanou a jejího manžela, že platnost této dohody potvrdila písemně v potvrzení z 15. 7. 2003, že členkou Bytového družstva V. a nájemnicí předmětného bytu je nyní žalovaná a že žalobkyni nesvědčí k předmětnému bytu žádné právo, jehož ochrany by se mohla vůči žalované domáhat s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , - dále též jen „ “ - (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že úvaha soudu o úmyslech účastníků je ve zjevném rozporu s jejich skutečným chováním objektivně zjištěným provedenými důkazy), a uplatnila v něm dovolací důvod podle Nesouhlasila se závěrem soudů obou stupňů, že společný nájem žalobců zanikl nejpozději v únoru 2003 trvalým opuštěním společné domácnosti, namítala, že z provedených důkazů naopak vyplývá, že žalobce a) se sice z bytu odstěhoval, nikoli však s úmyslem se do něj již nevrátit. Namítala, že provedenému dokazování neodpovídá ani závěr odvolacího soudu, že se „nechala z bytu dobrovolně odstěhovat“, stejně jako zjištění, že účastníci uzavřeli (ústní) smlouvu o převodu členských práv a povinností dne 8. 7. 2003 a o jejím uzavření sepsali 15. 7. 2003 potvrzení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.Žalovaná v dovolacím vyjádření namítla, že rozhodnutí v dané věci není zásadně právně významné, dovolací námitky směřují proti skutkovým zjištěním, a proto by mělo být dovolání odmítnuto.Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 8. 4. 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp., jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnila.Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, dovolací přezkum se proto otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). S přihlédnutím k obsahu dovolání právě takový nepřípustný dovolací důvod dovolatelka uplatnila (námitkou, že z dokazování nebylo zjištěno uzavření ústní dohody o převodu členských práv a povinností k předmětnímu bytu dne 8. 7. 2003, ani úmysl žalobce b/ trvale opustit společnou domácnost s žalobkyní) a je nerozhodné, že takto uplatněné dovolací námitky formálně podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávného právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkových zjištění. Dovolatelka tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly, a pro účely posouzení věci v těchto ohledech nabízí „svůj vlastní“ (jiný) skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů (zejména při posouzení, zda a kdy došlo k trvalému opuštění společné domácnosti žalobkyně žalobcem b/, a zda došlo k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností dne 8. 7. 2003). Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. října 2011JUDr. Miroslav F e r á k předseda senátu