Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1298/2011

7 Tdo 1298/2011-21

U S N E S E N Í

J.  M.,

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se  z r u š u j í  usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. , ve výroku, jímž byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák., a ve výroku, jímž bylo podle § 24 odst. l tr. zák. upuštěno od potrestání obviněného J. M.Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Táboře  p ř i k a z u j e ,  aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. , byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) s tím, že podle § 24 odst. l tr. zák. bylo upuštěno od jeho potrestání. V další části rozsudku byl obviněný J. M. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestné činy neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. l tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných M. S. a P. Š.

Jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák. posoudil Okresní soud v Táboře skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. M. dne 13. 1. 2005 kolem 12,30 hodin na účelové komunikaci v katastru obce Z. L., okr. T., od areálu obchodní společnosti Čepro, a.s., ve směru k silnici č. I/19 řídil osobní automobil, před železničním přejezdem nerespektoval dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě!“, nezastavil, bez dalšího vjel na přejezd v době, kdy jím projížděl osobní motorový vlak č. Os 18406, a přední částí automobilu narazil do středu motorového vlaku, v němž cestovalo 10 lidí včetně posádky.

Odvolání obviněného J. M., podané proti odsuzujícímu výroku o vině, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný J. M. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v odst. l písm. e), g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle odst. l písm. e) tr. ř. obviněný uplatnil s námitkami v tom smyslu, že jeho trestní odpovědnost byla se zřetelem k účinnému od 1. 1. 2010 promlčena a že jeho trestní stíhání tudíž bylo podle odst. l písm. b) tr. ř. nepřípustné. Obviněný v této souvislosti poukázal na dobu mezi 13. 9. 2007 a 13. 1. 2011, jejímž uplynutím byla promlčena jeho trestní odpovědnost. Pod dovolací důvod podle odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, v nichž vyjádřil názor, že skutek měl být posouzen podle účinného od 1. 1. 2010 a že z hlediska tohoto skutek není žádným trestným činem. Dovolací důvod podle odst. l písm. l) tr. ř. obviněný spojil s předcházejícími dovolacími důvody. Obviněný J. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a jeho se týkající odsuzující část rozsudku Okresního soudu v Táboře.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné v části, v níž se opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř.Podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.Podle námitek obviněného bylo trestní stíhání nepřípustné z důvodu uvedeného v odst. l písm. b) tr. ř., tj. proto, že bylo promlčeno. Tento názor obviněný vyvozoval z úpravy promlčení trestní odpovědnosti, jak je zakotvena v účinném od 1. 1. 2010. S tímto názorem se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Pokud by bylo namístě, aby soudy posuzovaly skutek podle , , ve znění , přicházelo by v úvahu posoudit ho jako přečin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle odst. l tr. zákoníku, u něhož délka promlčecí doby činí podle odst. l písm. e) tr. zákoníku tři léta. Vezme-li se zřetel na to, že podle tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje jen těmi úkony, které jsou v tomto ustanovení výslovně uvedeny, pak z těchto úkonů je v posuzované věci relevantní vyhlášení odsuzujícího rozsudku. V tomto ohledu vyvstává období mezi vyhlášením dřívějšího odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 6. 2007 (nikoli ze dne 13. 9. 2007, jak mylně uvedl obviněný), zrušeného později usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , a vyhlášením nového odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2011. Přesto uplynutí doby mezi 21. 6. 2007 a 13. 1. 2011 není důvodem pro závěr, že trestní odpovědnost obviněného byla promlčena. Nelze totiž pominout, že před účinností běžela tříletá promlčecí doba stanovená v odst. l písm. d) tr. zák., která byla podle tr. zák. několikrát přerušena, a to vyhlášením usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích –  pobočka v Táboře ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , a nařízením hlavního líčení na 9. 4. 2009 a na 26. 11. 2009. Podle tr. zák. se promlčecí doba přerušovala jak sdělením obvinění, tak všemi úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele následujícími po sdělení obvinění. I když podle účinného od 1. 1. 2010 uvedené úkony již nepřerušují promlčecí dobu, neznamená to, že se tím odstraňuje účinek úkonů, které podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 promlčecí dobu přerušovaly. Tento účinek zůstává nedotčen. Význam účinnosti je v tom, že se podle něj určí délka promlčecí doby, a že pokud promlčecí doba běží i po 1. 1. 2010, jsou z hlediska jejího přerušení rozhodné jen ty úkony, kterým tento účinek přiznává. však neanuluje přerušení promlčecí doby, pokud běžela před 1. 1. 2009 a byla přerušena úkony, kterým tento účinek přiznával trestní zákon účinný do 31. 12. 2009. Tento právní názor Nejvyšší soud již opakovaně vyslovil, např. v usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. , a v usnesení ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. , a nemá důvodu se od něj odchylovat. Uvedený názor vychází ze zásady, že změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a způsobily přerušení promlčecí doby (k tomu viz č. rozh. tr.).Z toho vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. M. nebylo podle odst. l písm. b) tr. ř. promlčeno a nebylo tedy nepřípustné. Dovolání obviněného v části opírající se o dovolací důvod podle odst. l písm. e) tr. ř. je proto zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.Podle § 265 odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, podle kterého zákona měl být skutek posouzen. Tato otázka vyplývá z okolnosti, že skutek se stal za účinnosti trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, avšak bylo o něm rozhodováno za účinnosti účinného od 1. 1. 2010. Při této situaci se uplatní zásada, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Uvedená zásada je stanovena jak v trestním zákoně účinném do 31. 12. 2009 ( odst. l tr. zák.), tak v účinném od 1. 1. 2010 ( odst. l tr. zákoníku).Soudy bez dalšího posoudily skutek podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, aniž se zabývaly tím, jak by vyznělo jeho posouzení podle účinného od 1. 1. 2010 a zda by toto posouzení nebylo pro obviněného příznivější.Trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle tr. zák. se dopustil ten, kdo z nedbalosti ohrozil provoz obecně prospěšného zařízení ( odst. l tr. zák.). Na tento trestný čin byla stanovena sazba trestu odnětí svobody až na šest měsíců. Odpovídajícím trestným činem podle je přečin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle tr. zákoníku. Tohoto přečinu se dopustí ten, kdo z hrubé nedbalosti zničí, poškodí, odstraní nebo učiní neupotřebitelným obecně prospěšné zařízení nebo ohrozí provoz obecně prospěšného zařízení. Na tento přečin je stanovena sazba trestu odnětí svobody až na jeden rok.Samotné porovnání sazeb trestu odnětí svobody ukazuje na to, že ustanovení odst. l tr. zákoníku je přísnější než ustanovení tr. zák. a že posouzení činu podle pozdějšího zákona tedy není pro obviněného příznivější. Závěr, podle kterého zákona má být čin posouzen, však nelze vyvozovat jen z pouhého porovnání trestních sazeb. Je třeba vzít v úvahu především zásadní odlišnost ve vymezení zákonných znaků trestného činu podle obou zákonů, a to pokud jde o subjektivní stránku trestného činu. Zatímco k trestnosti činu podle tr. zák. postačí nedbalost ( tr. zák.), k trestnosti činu podle odst. l tr. zákoníku nestačí nedbalost ( odst. l tr. zákoníku), ale vyžaduje se hrubá nedbalost ( tr. zákoníku). Pokud by nebylo důvodu k závěru, že ze strany obviněného šlo o hrubou nedbalost podle tr. zákoníku, pak by skutek nebyl žádným trestným činem podle účinného od 1. 1. 2010 a použití by bylo pro obviněného evidentně příznivější. Pokud by však bylo namístě učinit závěr, že obviněný jednal z hrubé nedbalosti, jejíž znaky jsou vymezeny v tr. zákoníku, pak by teprve bylo třeba vzít v úvahu porovnání trestních sazeb, které vyznívá tak, že účinný od 1. 1. 2010 není pro obviněného příznivější, a skutek by bylo třeba posoudit podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Z odlišnosti znaků subjektivní stránky obou uvedených trestných činů tak – zdánlivě paradoxně - vyplývá, že podmínkou použití trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 je naplnění znaků trestného činu podle účinného od 1. 1. 2010.V posuzované věci soudy konstatovaly u obviněného tzv. vědomou nedbalost podle tr. zák. Pokud by byl tento závěr transformován do právního posouzení skutku podle účinného od 1. 1. 2010, nebylo by jednání obviněného trestným činem. Soudy se vůbec nezabývaly otázkou, zda ze strany obviněného případně šlo o hrubou nedbalost podle tr. zákoníku, a neučinily v tomto ohledu žádné závěry. Přitom tato otázka měla podstatný význam i z hlediska posouzení skutku podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.Bez vyřešení uvedené otázky je právní posouzení skutku jako trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle tr. zák. nesprávné. Dovolání obviněného, pokud se opírá o dovolací důvod podle dst. l písm. g) tr. ř., je proto důvodné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.Na posuzovaný případ se dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. vztahuje ve variantě vymezené tak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Rozsudek Okresního soudu v Táboře je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Tím pádem je napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.Závěrem k podanému dovoláníZ důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného, pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř., zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, tak vadnou část rozsudku Okresního soudu v Táboře jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení. Nejvyšší soud zároveň zrušil všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2011

                     Předseda senátu:

                  JUDr. Petr Hrachovec