Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3508/2011

-168

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilé děti N., D., Š. a D., zastoupených Magistrátem města Jihlavy jako opatrovníkem, děti V. N a D. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 29, o úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 4. dubna 2011, č.j. -144, takto :

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. dubna 2011, č.j. -144, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6.9.2010, č.j. -118, kterým okresní soud nezletilé děti N., D., Š. a D. pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřil do výchovy matky V. N. a otci D. N. uložil povinnost platit s účinností od právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilé D. N. částku 2.600,- Kč měsíčně, na výživu nezletilé Š. N. částku 2.300,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého D. N. rovněž částku 2.300,- Kč měsíčně, k rukám matky vždy nejpozději do každého 5. dne v měsíci (výrok I.), a rozhodl o poplatkové povinnosti (výrok II.) a o nákladech řízení (výrok III.). Odvolací soud rovněž rozhodl i o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání otec (dále též „dovolatel“). Přípustnost dovolání spatřuje v ustanovení , a za otázku zásadního právního významu označuje otázku týkající se náboženského vyznání dětí ve vazbě na jejich rodiče. Podle dovolatele odvolací soud nevzal dostatečně v potaz duchovní život dětí. Zcela pominul jejich náboženské cítění a proto i pominul, že dcera Š. chce trávit čas s otcem, který je v otázkách víry u ní autoritou a má potřebu s ním náboženské otázky diskutovat a žít. Dále soudu vytýká neúplná a proto i nesprávná skutková zjištění ohledně vztahu nezletilé Š. k panu J., s nímž by měla v domácnosti žít, a dále nesprávné posouzení míry, jakou každý z rodičů přispívá na výživu dětí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 4.42011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).

Podle § 236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené ustanovením zákona o rodině ( , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v , která by přípustnost dovolání v taxativně vypočtených věcech upravených zákonem o rodině, zakládala.

Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle věty první a odmítl, aniž by se mohl věcně zabývat posouzením otázek, vymezených otcem v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. října 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu