Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3878/2009

U S N E S E N Í

V. Š.,

Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group,

se sídlem v Praze 1, Templová 747, adresa pro doručování první odbor generálního ředitelství – pracoviště Plzeň, Zahradní 3, o 196.055, Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2008, č.j. -440, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení 196.055,- Kč s příslušenstvím jako náhrady ušlého zisku za dobu pracovní neschopnosti (od 16. 4. 2004 do 30. 6. 2004, od 25. 10. 2004 do 30. 1. 2005 a od 18. 10. 2005 do 22. 1. 2006) jakož i po skončení pracovní neschopnosti (od 4. 11. 2003 do 15. 4. 2004, od 1. 7. 2004 do 24. 10. 2004 a od 31. 1. 2005 do 17. 10. 2005), jež byla zapříčiněna dopravní nehodou ze dne 23. 10. 2001. Uvedená nehoda byla

způsobenou vozidlem provozovatelky Beefimpex, s.r.o., pojištěným u žalované pojišťovny pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem.

Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 13. srpna 2008, č.j. -400, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce dne 23. 10. 2001 při nehodě, kterou nezavinil a při níž zahynula jeho manželka a jeho dvě děti byly zraněny, utrpěl zlomeninu horní části stehenní kosti s posunem úlomku, tržnou ránu horního víčka levého oka a mnohočetné oděrky, jež si vyžádaly hospitalizaci od 23. 10. 2001 do 5. 11. 2001. Žalobci byla následně od roku 2001 sedmkrát v různě dlouhé době vystavena pracovní neschopnost. Ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice Na Bulovce a z výslechu zástupce uvedeného u MUDr. Ing. Svojmila Petránka, CSc., zjistil, že dopravní nehoda není příčinou současného zdravotního stavu žalobce, který nejpozději rok od úrazu byl schopný plné zátěže, přičemž současný ortopedický nález je dán primárním degenerativním postižením pohybového aparátu bez souvislosti s dopravním úrazem. Neurologické a psychiatrické obtíže se projevily až v roce 2003, po roce 2005 se pak již žalobce s posttraumatickou stresovou poruchou neléčil. Soud dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat existenci příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a jeho současným zdravotním stavem.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. prosince 2008, č.j. -440, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s ním v závěru, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi úrazem ze dne 23. 10. 2001 a zdravotním stavem po 4. 11. 2003. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že současné potíže žalobce, jež byly důvodem jeho pracovní neschopnosti v rozhodném období, nesouvisí s úrazem z roku 2001. Posledním nárokem, jenž mohl žalobce úspěšně uplatnit, byl nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s jeho hospitalizací v době od 18. do 23. 9. 2003, při níž mu byl odstraněn hřeb ze stehenní kosti, a v souvislosti s pracovní neschopností do 3. 11. 2003, a nikoli za období od 4. 11. 2003 do 22. 1. 2006. Důvodem pro přiznání náhrady škody pak nemůže být skutečnost, že žalobce po úmrtí manželky nezvládal péči o domácnost.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné podle ustanovení (dále jen „ “), a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je současně postiženo vadou, neboť odvolací soud sice připustil žalobcem navržené důkazy, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi nevypořádal [ , b) ]. Soudy obou stupňů vycházely pouze ze znaleckého posudku, přestože „úkolem soudu“ je vyrovnat se se všemi navrženými důkazy, a pokud jsou provedeny, řádně je zhodnotit. Dovolatel poukázal na to, že v jiném řízení mu za téměř shodného skutkového stavu byla náhrada ušlého zisku za období po skončení pracovní neschopnosti za rok 2002 přiznána. Zdravotní stav nemůže být jediným kritériem hodnocení toho, zda byl žalobce po tragické dopravní nehodě schopen, popř. v jakém rozsahu pokračovat v podnikatelské činnosti. Soudy měly přihlédnout k povaze a rozsahu podnikatelské činnosti před úrazem a po něm, jakož i úmrtí manželky a zranění dětí, jak to v jiném obdobném sporu žalobce učinil i Nejvyšší soud ve svém usnesením sp. zn. . Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 10. prosince 2008, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením a c) Přípustnost dovolání podle v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl prvním v dané věci.

Přípustnost dovolání tak může být posuzována pouze podle Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [ ], nemůže být námitka vady řízení spočívající v nevypořádání se se všemi provedenými důkazy a nedostatečném odůvodnění rozhodnutí právně relevantní, pokud nejde o procesní otázku zásadně právně významnou, tj. takovou která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně ( ). Dovolatelem namítané nedostatečné odůvodnění rozsudku nepředstavuje dosud neřešenou nebo spornou otázku interpretace procesních norem, navíc se vztahuje ke konkrétním poměrům projednávané věci, a nemá tudíž judikatorní přesah (dopad do rozhodování obdobných věcí), a takto vytčená vada řízení proto nebyla způsobilá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v , a b) a ] přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání jinak přípustné ( ); vady samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Paušální námitky dovolatele vytýkající odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi provedenými důkazy a nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, žádný zásadní právní význam nemají a ani v žádné z námitek obsažených v dovolání dovolací soud neshledal otázku, jež by pro svůj judikatorní přesah činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi úrazem žalobce ze dne 23. 10. 2001 a jeho současným zdravotním stavem, jenž byl příčinou jeho opakované pracovní neschopnosti. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodní událost a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. V daném případě šlo o otázku příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví utrpěným při dopravní nehodě ze dne 23. 10. 2001 a škodou představovanou ušlým ziskem, jenž žalobci ušel za dobu několika pracovních neschopností jakož i za dobu po jejich skončení v období 4. 11. 2003 až 22. 1. 2006.

Z hlediska existence příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nestačí obecná úvaha či připuštění možnosti vzniku škody v důsledku určitého jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost postavena najisto.

Příčinou škody může být jen taková skutečnost, bez níž by škodný následek nevznikl, a podmínky vzniku odpovědnosti za škodu musejí být splněny kumulativně. O odpovědnost za škodu spočívající v ušlém zisku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti se jedná, vznikla-li škoda následkem škodné události, tedy, je-li doloženo, že nebýt škodné události, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal.

Dle skutkových závěrů, jež nejsou předmětem dovolacího přezkumu, rozhodující příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce, jež bylo důvodem opakované pracovní neschopnosti, a s tím souvisejícího poklesu jeho příjmů dosahovaných při podnikatelské činnosti, nebyly následky dopravní nehody ze dne 23. 10. 2001. Jak vyplývá ze znaleckého posudku vypracovaného Fakultní nemocnicí Na Bulovce, z hlediska neurologie a psychiatrie schopnost a možnost žalobce dosáhnout příjmu vlastním přičiněním vzhledem k jeho možnostem a schopnostem před úrazem není omezena, z ortopedického hlediska pak žalobce nebyl v běžném způsobu života v důsledku zdravotních potíží v rozhodném období omezen.

Poukazuje-li dovolatel na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , nutno vzít v úvahu, že uvedeným usnesením bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku přiznávajícímu žalobci náhradu ušlého výdělku z téže škodné události, avšak za jiné (předcházející) období od 11. 3. 2002 do 15. 1. 2003, skutkové závěry soudů nižších stupňů nepodléhaly dovolacímu přezkumu a žalovanou uplatněné námitky nebyly shledány způsobilými založit přípustnost dovolání pro zásadní právní význam rozhodnutí, a již proto mohou být tam vyslovené závěry o příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví a vznikem škody spočívající v ušlém výdělku v jiném období rozdílné. Kromě toho nyní napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na právním názoru, jenž by byl v rozporu s právním názorem vysloveným v usnesení sp. zn. , že byl-li žalobce sám účastníkem dopravní nehody, při níž byl zraněn on i jeho dvě děti a došlo k úmrtí jeho manželky, lze dopravní nehodu považovat za přímou příčinu jeho psychické újmy, bez níž by ke škodnému následku nedošlo, čímž dovolací soud odlišil případ žalobce od případu, jímž se zabývalo rozhodnutí publikované pod č. 7/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Při řešení příčinné souvislosti po právní stránce (tedy v posouzení, mezi kterými skutečnostmi je třeba příčinnou souvislost zkoumat) odvolací soud nepochybil. Zpochybňuje-li dovolatel závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody, uplatňuje dovolací důvod podle , který však nezakládá přípustnost dovolání podle , a jak z dikce ust. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1164).

Ani zde tedy nejde o otázku, která by mohla být otázkou zásadního právního významu ve smyslu

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. a odst. 3

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle věty první a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na výsledek dovolacího řízení podle věty prvé, a , neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu