Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4348/2010

U S N E S E N Í

Pozemstav Brno, akciová společnost

G. K.

, zastoupené Mgr. Monikou Klíčovou, advokátkou se sídlem v Brně, Husova č. 8a, o 83.244,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2009, č. j. -105, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2009, č. j. -105, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, č. j. -83, ve výroku o věci samé (o zamítnutí žaloby na zaplacení 83.244,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 23. 11. 2004 do zaplacení na náhradě škody z titulu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu) není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)]. I když dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 11. 8. 2005, č. j. -14

(rozsudku pro uznání, vydaném postupem podle ustanovení a 5 a ), který byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2006, č. j. -37

,

zrušen, mezi novým rozsudkem soudu prvního stupně a právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, není příčinná souvislost v tom směru, že právě právní názor odvolacího soudu byl jedině a výhradně určujícím pro nové rozhodnutí věci soudem prvního stupně; odvolací soud totiž zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení proto, že „žaloba vykazuje vady, které bylo nutno odstranit postupem dle ust. “, a že „bez doplnění rozhodujících tvrzení nelze ani dosud učinit závěr, zda žaloba není zjevně bezdůvodná“, tedy pro procesní vady. Pokyny odvolacího soudu o tom, jak má soud prvního stupně dále postupovat po procesní stránce však žádným způsobem neusměrňují soud prvního stupně v tom, jak má věc v novém rozsudku rozhodnout.

Dovolání žalobce nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Žalobce v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - právní závěry odvolacího soudu [výklad otázky obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení zák. práce ve znění účinném do 31. 12. 2006, předpokladů jejího vzniku, otázky důkazního břemene v řízení o náhradu škody, případně okolností, za nichž se zaměstnanec může této odpovědnosti zprostit (liberovat), ani aplikaci tohoto ustanovení na soudem zjištěný skutkový stav] nezpochybňuje. I když v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje – mylně - v tom, že „skutkové závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování, nezhodnocení všech důkazů, které byly v řízení provedeny, v souladu s a násl. “ a dále ve vztahu k výši škody „v podobě neužití “) a dovolací důvod podle ustanovení , z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně ) vychází. Podstatou všech jeho námitek je nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle kterého „žalobce neprokázal protiprávní jednání žalované a neprokázal ani vznik škody“, a s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl, a také skutečnost, že soudy nevzaly v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jeho názoru pro posouzení věci významné; z uvedeného vyplývá, že nesouhlasí s rozsahem a výsledky dokazování. Dovolatel, na rozdíl od skutkového zjištění soudů, v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalobce v tomto směru tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení a b) , ale dovolacího důvodu podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Námitkou dovolatele, že „při výkladu použitém odvolacím soudem došlo k porušení z. č. , neboť v tomto případě by výkon práv a povinností žalované jako zaměstnance zasáhl do práv žalobce jako zaměstnavatele a byl by v rozporu s dobrými mravy“, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť se jedná o tvrzení nové, dosud v řízení neuplatněné (srov. ).

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. ), není rovněž přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (srov. , a ), a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , protože nejde o případy v něm výslovně uvedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. října 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu