Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1125/2011

-28

U S N E S E N Í

R. S.,

proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. ze dne 24. 3. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. ze dne 24. 11. 2010 byl dovolatel uznán vinným pod body ad 3, 4, 5 a) – c) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), dílem dokonaným, dílem nedokonaným a ukončeným pod bodem ad 5 ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod body ad 3, 4, 5 a) – c) trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem ad 6 jednak trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., pod body ad 7, 9, 10, 12, 17 trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. zák. a konečně pod bodem ad 11) jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody a z dalších (označených) skutků byl dovolatel zproštěn obžaloby.

V předmětné věci podal R. S. (stejně jako spoluobvinění M. M. a P. J.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. ze dne 24. 3. 2011, a to tak, že napadený rozsudek stran jeho osoby a z podnětu jeho odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že R. S. uznal vinným v bodech ad 1, 2, 3 a)-c) trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným pod bodem ad 3 b) ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zák., v bodech ad 1, 2, 3 a) - c) trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., v bodě ad 4) jednak trestným činem vydírání dle § 235 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zák., v bodech ad 5, 6 7, 8) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. zák. a konečně v bodě ad 9) jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem útoku na veřejného činitele dle § 156 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody, přičemž z dalšího (označeného) skutku byl dovolatel obžaloby zproštěn a konečně byl rozhodnuto i o odvoláních podaných spoluobviněnými.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal R. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně hodnotily ve věci učiněná skutková zjištění s tím, že současně nebyla ani jeho trestná činnost jednoznačně prokázána. Postupem obou soudů tak došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. v tom směru, že orgány činné v trestním řízení braly v úvahu pouze tvrzení svědčící proti dovolateli. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný) rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně jemu předcházející a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, „případně, aby sám rozhodl o zmírnění výroku o jeho trestu“.

Dne 2. 8. 2011 obdržel Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přípis státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že ten se po seznámení s obsahem dovolání nebude k němu věcně vyjadřovat a nevyužije tak svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze současně přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že jeho (předmětná) trestná činnost nebyla plně a jednoznačně prokázána. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých (citovaných) rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily, jak se jednotlivými námitkami dovolatele zabývaly, s poukazem na jednotlivé (konkrétní) výpovědi ať již jednotlivých spoluobviněných či označených svědků a poškozených, včetně výpovědi samotného dovolatele. Stejně tak vycházely i z dalších, ve věci provedených důkazů, jako je pořízený videozáznam z bezpečnostní kamery, provedená rekognice i výsledek daktyloskopické expertízy, když zejména i odvolací soud vysvětlil případné rozpory ve výpovědích jednotlivých obviněných. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. srpna 2011

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka