Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1295/2008

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Komerční banky, a. s.,

Československé obchodní bance, a. s.,

IČO 00001350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, o 659.844,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2007, č.j. -48, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2007, č.j. -48,

se

zrušuje

a věc

se

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí vznikla v důsledku toho, že podle pravomocného rozsudku zaplatila 659.844,34 Kč svému klientovi, z jehož běžného účtu neoprávněně odepsala peněžní prostředky na základě nesprávného pokynu právní předchůdkyně žalované k provedení opravného účtování (storna platby ve prospěch uvedeného účtu).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2007, č.j. -32, uložil žalované zaplatit žalobkyni 659.844,34 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Skutkový základ dané věci byl mezi účastníky nesporný, soud se zabýval pouze otázkou promlčení uplatněného nároku. Dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni je odpovědností občanskoprávní. Za událost, z níž vznikla škoda, ve smyslu ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák., považoval rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, který nabyl právní moci dne 22. 7. 2003, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit jejímu klientovi předmětnou částku. Od 22. 7. 2003 proto podle názoru soudu běžela tříletá objektivní promlčecí doba. Dvouletá subjektivní promlčecí doba (§ 106 odst. 1 obč. zák.) začala běžet dne 21. 8. 2003, kdy žalobkyně předmětnou částku skutečně uhradila. Žaloba byla u soudu podána 14. 7. 2005, tedy před uplynutím promlčecí doby. Soud prvního stupně se nad rámec uvedených důvodů zabýval rovněž otázkou promlčení žalobního nároku z hlediska ustanovení § 398 obch. zák. Konstatoval, že k porušení povinnosti ze strany žalované sice došlo již 29. 11. 1993, avšak skutečnost, že se jednalo o porušení povinnosti, byla deklarována až citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Praze, a dovodil, že v případě aplikace obchodního zákoníku by počátek běhu desetileté objektivní promlčecí doby připadl na den, kdy tento rozsudek nabyl právní moci, tj. 22. 7. 2003.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2007, č.j. -48, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, pokud vyhodnotil odpovědnost žalované za škodu jako občanskoprávní (tj. posoudil věc podle ustanovení ), avšak dospěl k odlišnému závěru ohledně počátku běhu objektivní promlčecí doby. Konstatoval, že peněžní prostředky na účtu klienta vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu jsou majetkem peněžního u. Žalobkyni tak vznikla škoda již v okamžiku neoprávněného inkasa z účtu jejího klienta provedeného ve prospěch žalované, resp. její právní předchůdkyně, na základě nesprávného podnětu k opravnému účtování, tj. dne 29. 11. 1993. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002 byla škodní událost pouze deklarována.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “), a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Poukazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a , označila za nesprávný výklad ustanovení obč. zák. Dovolatelka má za to, že rozhodným z hlediska běhu objektivní promlčecí doby nemůže být okamžik, kdy došlo k neoprávněnému inkasu z účtu jejího klienta, ale okamžik, kdy svému klientovi na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze zaplatila 659.844,34 Kč, čímž jí skutečně vznikla škoda. Dle dovolatelky byla žaloba podána před koncem objektivní i subjektivní promlčecí doby i v případě, že by daná věc byla posuzována podle obchodního zákoníku, neboť pojem „den, kdy došlo k porušení povinnosti“ ve smyslu ustanovení obch. zák. zahrnuje nejen protiprávní úkon, ale také vznik škody samotné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání - v souladu s čl. II bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „ “). Dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), je přípustné podle a je důvodné.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení okamžiku rozhodného pro počátek běhu objektivní promlčecí doby.

Podle § 106 odst. 2 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

Podle právní teorie i ustálené soudní praxe zahrnuje pojem „událost, z níž škoda vznikla“ nejen porušení právní povinnosti – protiprávní úkon – nebo zákonem zvlášť kvalifikovanou událost zakládající odpovědnostní vztah, ale i vznik škody samotné. Objektivní promlčecí doba nemůže totiž začít běžet dříve, než ke škodě vůbec došlo (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol: , Komentář, svazek I, 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s. 549, bod 3; rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 1990, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , a ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. ).

Za škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích. Skutečná škoda znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Škoda – ve výše uvedeném smyslu – žalobkyni vznikla v okamžiku, kdy v důsledku protiprávního úkonu žalované došlo ke zmenšení majetku žalobkyně, tj. dne 21. 8. 2003, kdy žalobkyně předmětnou částku svému klientovi skutečně uhradila. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i argument odvolacího soudu, že prostředky na účtu jsou majetkem banky; právě proto došlo ke snížení majetku banky teprve vyplacením peněžních prostředků jejímu klientovi.

Pokud žaloba byla podána dne 14. 7. 2005, byla tříletá objektivní promlčecí doba zachována.

Dovolání bylo shledáno opodstatněným, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle věty za středníkem zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu