Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 228/2011

U S N E S E N Í

J. Ž.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž.

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. , byl obviněný J.Ž.uznán vinným, že

od přesně nezjištěné doby v létě 2008 do 8. 12. 2008 v T., okres Ú. n. L., v rozestavěném rodinném domě bez čísla popisného, zapsaném na listu vlastnictví č. 471 katastrálního území obce T., poté, co obž. Z. K., jehož trestní stíhání bylo vyloučeno k samostatnému projednání, zakoupil zařízení, zorganizoval a zřídil hydroponní pěstírnu konopí, obsluhoval technické zařízení sloužící k pěstování uvedených rostlin a současně jejich růst kultivoval, jednak sám a jednak s další neustanovenou osobou vystupující pod přezdívkou A., když rostliny byly určeny k užívání dalším neurčeným osobám, neboť dne 8. 12. 2008 vydal obž. Z. K. při svém zadržení z jím užívaného osobního vozidla zn. Škoda Superb, černý igelitový pytel s konopným rostlinným materiálem o hmotnosti 665,1 g drti a obsahu 37,1 g účinné látky THC a dále ve zmíněném domě v T. při domovní prohlídce bylo nalezeno celkem 1433 kusů rostlin konopí v různém stadiu růstu, o celkové hmotnosti nejméně 5.795,1 g sušené drtě a celkového obsahu nejméně 273,7 g účinné látky THC, přičemž konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 zařazenou podle Jednotné úmluvy o omamných látkách do seznamu IV jako omamná látka a tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 7 téhož zákona zařazenou podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách do seznamu I jako psychotropní látka. Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle k , 2 písm. a) tr. zák. a obviněného odsoudil podle tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle tr. zák. obviněnému dále uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a sice dvou mobilních telefonů zn. Nokia N73 IMEI 352757/01/996010/2 a zn. NOKIA 6131 IMEI 356298/01/660816/8 včetně příslušných zdrojů a sim karet. Do tohoto rozhodnutí obviněný J.Ž. podal odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. , byl podle , odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém výroku o trestu odnětí svobody. Za splnění podmínek tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině znovu rozhodnuto a obviněný J.Ž. byl odsouzen podle tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Vůči rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině i trestu) podal obviněný J.Ž. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody zakotvené v , l) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle tr. ř. Ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněný oběma soudům vytkl, že byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle tr. zák. spáchaného ve větším rozsahu, tedy kvalifikovanou skutkovou podstatou, aniž by naplnil všechny obligatorní znaky jak základní, tak i kvalifikované skutkové podstaty. Především pokud jde o subjektivní stránku namítl, že neví z čeho je dovozována úmyslnost jeho jednáni, neboť z ničeho nevyplývá víc než to, že se maximálně 4 x vyskytoval na místě, kde byla následně zjištěna hydroponní pěstírna konopí. Nebylo ani prokázáno, že by mohl mít relevantní povědomost o tom, jaký je rozdíl mezi zakázaným konopím a technickým konopím, a též to, že aktivně konal zákonem zakázané jednání zaviněně, alespoň ve formě nepřímého úmyslu. Obviněný konstatoval, že ačkoliv krajský soud v právní větě tvrdí, že měl obsluhovat technické zařízení sloužící k pěstování rostlin konopí a současně jejich růst kultivovat, a to jednak sám a jednak s další neustanovenou osobou vystupující pod přezdívkou A., a dále, že rostliny byly určeny k užívání dalším neurčeným osobám, tak z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že se maximálně asi ve třech či ve čtyřech případech zdržoval v nedokončeném domě v T. a zde toliko pomohl se zprovozněním technického zařízení, které patrně sloužilo jako ovládání hydroponní pěstírny konopí. Nebyl proveden jediný důkaz, že by se mělo jednat o prodej dalším dosud neustanoveným osobám, který by tento závěr ospravedlňoval. Obviněný vyslovil názor, že svým jednáním mohl naplnit toliko účastenství ve formě pomoci podle tr. zák. k pokusu trestného činu obviněného K. a je spekulací, zda i k dosud neustanovené osobě „A.“, která nebyla ani nijak blíže ustanovena a není znám její vztah k hydroponní pěstírně konopí. Taktéž namítl, že s ohledem na nabytí účinnosti – , kterým byly zavedeny nové trestné činy podle a tr. zákoníku, jejichž podstatou a především druhovým objektem je ochrana před nadužíváním právě rostlin rodu Cannabis, mělo být v době rozhodování užito zákona pro jeho osobu příznivějšího, což měly soudy obou stupňů ex officio uvážit. Podle obviněného postrádá spisový materiál jediný přímý nebo nepřímý důkaz, který by potvrdil verzi o zamýšleném prodeji někomu třetímu. Dodal, že potvrzení obsahu úmyslu či pohnutky Z. K. se dosud nepodařilo orgánům činným v trestním řízení zjistit, což není možno jeho osobě přičítat k tíži. Naopak je třeba postupovat ve prospěch jeho osoby, přičemž v tomto směru shledal mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními vtělenými do skutkové a následně právní věty rozsudku extrémní nesoulad. Rozhodnutí soudů obou stupňů označil za nepřezkoumatelná, neboť spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť měla být pro jeho osobu aplikována příznivější zákonná norma, když měl být uznán vinným maximálně ve smyslu k tr. zákoníku (ve znění účinném po 31. 12. 2009). Rovněž mělo být zkoumáno naplnění subjektivní stránky, neboť není možno, a to i podle závěrů znalců, laicky rozeznat technické konopí od „zakázaného“ konopí. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. , a tomuto soudu podle tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání se ve smyslu znění věty první tr. ř. písemně obsáhle vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněný J. Ž. v části podání vznesl výhrady, které jím uplatněné dovolací důvody nenaplňují. Dále uplatnil i námitky, které sice lze pod dovolací důvod podle tr. ř. podřadit, avšak v tomto směru v podrobnostech shledal mimořádný opravný prostředek zjevně neopodstatněným. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. odmítl dovolání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních , b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. V podání ze dne 29. 11. 2010, které obviněný J. Ž. učinil prostřednictvím obhájkyně, reagoval na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání, s nímž vyslovil nesouhlas. V podrobnostech konstatoval, že setrvává na svých tvrzeních i uplatněných důvodech a dovolání považuje za důvodné. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. Ž. je přípustné [ , 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [ , odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit ( , 3 tr. ř.). Podle , l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněného J.Ž. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem ( tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle tr. ř. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného zákonného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud ( , , 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle tr. ř.). V dovolání obviněný J. Ž. tvrdí, že se maximálně 4x vyskytoval na místě, kde byla následně zjištěna pěstírna konopí. Podle jeho názoru nebylo ani prokázáno, že mohl mít povědomost o rozdílu mezi zakázaným a technickým konopím a že by aktivně konal zakázané jednání zaviněně. Namítá, že nebyl proveden žádný důkaz o tom, že se mělo jednat o prodej dalším dosud neustanoveným osobám. Nutno zdůraznit, že tyto ale i další obdobné výhrady, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je u obviněného zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě ( , tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. I v tomto případě však obviněný spojuje tvrzenou absenci úmyslného zavinění ve svém jednání s jinými skutkovými zjištěními, než byla v soudním řízení pravomocně učiněna. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s d, jakož i s y (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. ). Obviněný sice zmíněný extrémní nesoulad vytýká, avšak v předmětné trestní věci se o takový nedostatek nejedná. Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. Ž. S těmito skutkovými závěry se ztotožnil Vrchní soud v Praze (str. 3 až 5 rozsudku). Rovněž uvedl, proč neakceptoval návrh obhajoby na doplnění dokazování.Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení až l) nebo tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V opačném případě nelze konat přezkum napadeného rozhodnutí. V mimořádném opravném prostředku obviněný též vytýká, že svým jednáním mohl naplnit toliko účastenství ve formě pomoci podle tr. zák. k pokusu trestného činu spoluobviněného Z. K. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda předmětný skutek byl správně právně posouzen. Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle , 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li uvedený čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.

Podle § 8 odst. 1 tr. zák. platí, že jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. zakotvuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.Trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v § 187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. rozh. tr.). Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. Podle názoru Nejvyššího soudu postupoval Krajský soud v Ústí nad Labem (následně v odvolacím řízení i Vrchní soud v Praze) v souladu s trestním zákonem, když jednání obviněného J. Ž. popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a blíže rozvedené zejména v jeho odůvodnění, právně kvalifikoval jako pokus trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Ze skutkových zjištění vyplývá, že spoluobviněný Z. K. poskytl finanční prostředky na vybavení pěstírny konopí a obstarání nákupů, podílel se na budoucí distribuci odvozem rostlin z pěstírny, koordinoval činnost obviněného J. Ž. a osoby pod jménem A., kteří kultivovali pěstování rostlin a starali se o chod potřebného technického zařízení. Přítomnost a činnost osoby A. je patrná z výpovědi svědkyně P. P., odposlechů telefonních hovorů a výsledků sledování, jak odvolací soud v podrobnostech uvádí na str. 6 rozsudku. Zmíněné osoby (obviněný, spoluobviněný Z. K. a A.) zcela postačují, ve smyslu naplnění výše uvedeného hlediska organizované skupiny, neboť šlo o sdružení tří osob, v němž byla provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými jejími členy. Kromě toho bylo splněno i další hledisko, a to, že šlo o činnost vykazující značnou míru plánovitosti jejího průběhu, což lze dovodit z celého kontextu realizované činnosti. Zde je možno připomenout, že předmětný dům byl využíván toliko za účelem pěstování konopí, pro jehož produkci byly vytvořeny dostatečné a účinné podmínky. Bez předem stanoveného záměru a vytýčení průběhu tohoto postupu by uvedené jednání nemělo nejen význam, ale ani zamýšlený úspěch. Významné bylo i rozdělení úloh mezi jednotlivé osoby, jak soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích správně zdůraznily. Uvedené množství vyrobeného konopí o hmotnosti 665,1 g drti o obsahu 37,1 g účinné látky THC a 1433 kusů rostlin konopí v různém stadiu růstu, o celkové hmotnosti nejméně 5.795,1 g sušené drtě a celkovém obsahu nejméně 273,7 g účinné látky THC mnohonásobně převyšuje požadavek na naplnění zákonného znaku „většího rozsahu“. Samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle tr. zák. O výrobu (resp. některou její fázi) by mohlo jít jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). V posuzovaném případě pěstování rostliny konopí k uskutečnění výroby bezprostředně směřovalo. Důvodnost tohoto závěru jednoznačně plyne ze skutkového zjištění. Jednalo se o vybavenou pěstírnu, v níž bylo pěstováno konopí ve vysoké kvalitě, pokud jde o obsah THC, v potřebném typu (samičí rostliny), některé rostliny byly usušeny, tj. připraveny ke konzumaci a distribuci, jak je v podrobnostech zřejmé z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud konstatuje, že v soudním řízení zjištěným jednáním obviněný J.Ž. naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle , 2 písm. a) tr. zák., přičemž okolnosti, že čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve „větším rozsahu“ ve smyslu ustanovení tr. zák. podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Z hlediska obligatorního znaku subjektivní stránky této trestné činnosti – zavinění – obviněný jednal ve formě úmyslu přímého [ tr. zák.], neboť chtěl porušit zájem na ochraně společnosti a lidí proti rizikům vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s psychotropní látkou, jak prvostupňový soud důvodně uvedl na str. 19 rozsudku. Nejvyšší soud dodává, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle tr. zák., a to znaku „většího rozsahu“, postačuje ve smyslu znění tr. zák. i zavinění z nedbalosti. Správnému právnímu posouzení skutku, s nímž se v napadeném rozsudku důvodně ztotožnil Vrchní soud v Praze, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem i tzv. právní věta. S výhradou obviněného, kterou vznesl k právní kvalifikaci skutku, není možné souhlasit. V dovolání obviněný J. Ž. rovněž uvádí, že v souvislosti s novým ( ) byly zavedeny nové trestné činy – ustanovení a tr. zákoníku, jejichž podstatou a především druhovým objektem je ochrana před nadužíváním rostlin rodu Cannabis a vytýká, že ohledně jeho osoby mělo být užito příznivějšího zákona, což soudy obou stupňů měly ex officio uvážit. Podle mínění obviněného mohl být uznán vinným maximálně ve smyslu ustanovení k tr. zákoníku. Tato námitka obsahově uplatněný důvod dovolání naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou. Čl. 40 odst. 6 d stanoví, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ustanovení tr. zák., který byl účinný do 31. 12. 2009, i ustanovení tr. zákoníku – , ve znění pozdějších předpisů, jenž je účinný od 1. 1. 2010, zcela shodně zakotvují, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.Přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle , 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje ve větším rozsahu rostlinu konopí. Jelikož citované ustanovení , 3 tr. zákoníku vyžaduje z hlediska naplnění objektivní stránky tohoto přečinu neoprávněné pěstování rostliny konopí pro vlastní potřebu, a to v množství v zákoně stanoveném, přičemž i ustanovení tr. zákoníku je vázáno na přechovávání omamné látky nebo psychotropní látky nebo jedu pro vlastní potřebu, tak nelze dospět k závěru, že ve vytýkaném směru mělo být ve smyslu znění tr. zák. ( tr. zákoníku) použito pozdějšího zákona a že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen. S ohledem na množství a kvalitu vyrobené (vyráběné) psychotropní látky i skutečnost, že spoluobviněný Z.K. disponoval psychotropní látkou, na jejíž výrobě se obviněný J.Ž. prokazatelně podílel, bylo vyloučeno, že by se jednalo o pěstování konopí pro vlastní potřebu. Právní námitku, kterou obviněný uplatnil, tudíž nelze akceptovat. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle tr. ř. odmítl dovolání obviněného J.Ž., neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.).

V Brně dne 30. června 2011

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k