Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 788/2011

7 Tdo 788/2011-24

U S N E S E N Í

J. L.,

Podle § 265k odst. l tr. ř. se

z r u š u j e

rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 10. 2010, sp. zn. , byl obviněný J. L. uznán vinným přečinem podvodu podle , 3 tr. zákoníku ( , , ve znění ) a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku a odsouzen podle tr. zákoníku, odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že podle odst. l tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen, podle odst. l tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na pět let a podle tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Výrokem podle odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. . Podle § 258 odst. l písm. d) tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. l tr. zák. v délce dvou a půl roku, přičemž podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil a možností v průběhu zkušební doby nahradil způsobenou škodu. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo nově rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.

Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Městský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. L. prostřednictvím padělaného příkazu k úhradě, který nejprve vyhotovil a pak dne 4. 12. 2009 vhodil do sběrného boxu Československé obchodní banky, a. s., na pobočce v Praze 3, Olšanská 1a, dosáhl toho, že banka na jeho účet převedla částku 62 729 Kč z účtu M. D.

Změnu právního posouzení skutku odůvodnil Městský soud v Praze tak, že skutek je třeba posoudit podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a nikoli podle pozdějšího zákona, neboť ten není pro obviněného příznivější.

Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání podal v neprospěch obviněného. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že Městský soud v Praze v rámci úvah o tom, podle kterého zákona má být skutek posouzen, pominul, že při aplikaci zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, bylo nutno skutek posoudit také jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle tr. zák., tr. zák. Zároveň poukázal na to, že z tohoto hlediska je pro obviněného příznivější pozdější zákon, tj. účinný od 1. 1. 2010, který aplikoval Obvodní soud pro Prahu 3. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Skutek se stal za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ale soudy o něm rozhodovaly za účinnosti , , ve znění Tato situace kladla před soudy otázku, podle kterého zákona má být skutek posouzen. Oba citované zákony stanoví, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a že podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější ( odst. l tr. zák., odst. l tr. zákoníku).

Při aplikaci trestního zákona účinného v době spáchání činu se právní posouzení skutku rozhodně nevyčerpávalo tím, jak skutek posoudil Městský soud v Praze, tj. jen jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Podstatou skutku bylo nejen podvodné vylákání peněz z cizího bankovního účtu, ale zároveň také to, že obviněný padělal příkaz k úhradě a předložil ho bance k provedení. V tomto ohledu šlo o trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil mimo jiné ten, kdo padělal nebo pozměnil peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné. I když obviněný nepadělal přímo peníze jako platidlo, ale příkaz k úhradě (tzv. platební příkaz) jako bezhotovostní platební prostředek, bylo namístě posoudit skutek jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., a to se zřetelem k ustanovení § 143 tr. zák., podle něhož se ochrana podle § 140 až § 142 tr. zák. poskytuje mimo jiné též tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům. Mezi bezhotovostní platební prostředky, které má na mysli ustanovení tr. zák., spadá i příkaz k zúčtování ve formě příkazu k úhradě (k tomu viz č. rozh. tr.). Na trestný čin padělání a pozměňování peněz podle tr. zák. je stanovena sazba trestu odnětí svobody od pěti let do deseti let.

Při aplikaci účinného v době rozhodování soudů je opodstatněné posoudit skutek - kromě přečinu podvodu podle , 3 tr. zákoníku - také jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku. Toto ustanovení je namístě aplikovat ve variantě, podle které se zločinu dopustí ten, kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný. Na uvedený zločin je v tr. zákoníku stanovena sazba trestu odnětí svobody od tří let do osmi let.

Porovnají-li se ustanovení tr. zák. a ustanovení tr. zákoníku, je zřejmé, že je pro obviněného příznivější (ustanovení o trestném činu podvodu podle tr. zák. a ustanovení o přečinu podvodu podle tr. zákoníku nemají na toto porovnání vliv). Při posuzování otázky, který z porovnávaných zákonů je pro obviněného příznivější, nemá žádný význam to, že trestní zákon účinný v době spáchání činu neobsahoval ustanovení o trestném činu, který by se svým označením či názvem shodoval s trestným činem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku. Podstatné je, že ta část skutku, která spočívala v padělání platebního prostředku, byla trestná i podle trestního zákona účinného v době spáchání činu, byť šlo o trestný čin označený či nazvaný jinak (padělání a pozměňování peněz).

Z toho je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, pokud skutek posoudil podle trestního zákona účinného v době spáchání činu, navíc jen jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Napadený rozsudek je tudíž rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil nejvyšší státní zástupce.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 10. 6. 2011 s dovoláním, které v zastoupení nejvyššího státního zástupce podal jeho náměstek. Senát Nejvyššího soudu, jemuž připadlo o dovolání rozhodnout, zastával právní názor, že dovolání může podat jen sám nejvyšší státní zástupce, že dovolání, které podal náměstek nejvyššího státního zástupce, je dovoláním podaným neoprávněnou osobou a že takové dovolání je namístě odmítnout podle odst. l písm. c) tr. ř. Šlo o otázku, na kterou až dosud nebyl mezi senáty Nejvyššího soudu shodný názor a o které proto v jiné trestní věci rozhodoval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ( odst. l , zákon o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů), a to usnesením ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. . V tomto usnesení byl vyjádřen právní názor, že dovolání podané náměstkem nejvyššího státního zástupce se považuje za dovolání nejvyššího státního zástupce, tedy za dovolání podané oprávněnou osobou. Senát s rozhodnutím o dovolání vyčkával na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu a řídil se jeho právním názorem.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. září 2011

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec