Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4814/2009

U S N E S E N Í

J. K.

P. K.

, zastoupenému Mgr., Bc. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem v Kolíně III., Legerova 148, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 4. 2009, č. j. -31, ve znění opravného usnesení z 23. 7. 2009, č. j. -42, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Oprávněná

je povinna

zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr., Bc. Tomáše Kasala, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 20. 10. 2008, č. j. -7, jímž okresní soud nařídil exekuci vyklizením bytu, a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl s odůvodněním, že oprávněná neprokázala „aktuální“ zajištění náhradního bytu určeného exekučním titulem. Předložila-li totiž návrhy nájemních smluv, jimiž mínili vlastníci bytu č. 17 v Kolíně III. na Funkeho ulici č. p. 914 (nejprve od 10. 2. 2007 manželé Ing. M. a R. M. /č. l. 6/, a poté od 2. 5. 2007 jejich právní nástupkyně, pozdější vlastnice bytu I. M. /viz smlouva z 8. 10. 2007 na č. l. 27/), tento byt – jako náhradní – pronajmout povinnému, jednalo se v obou případech o návrhy smluv z roku 2007, nezpůsobilé prokázat aktuální zajištění bytové náhrady, a to ani ve vztahu k datu zahájení exekučního řízení (12. 9. 2008) ani, a to tím spíše, k datu jednání před odvolacím soudem a vydání dovoláním napadeného usnesení (21. 4. 2009).

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že neprokázala zajištění bytové náhrady určené exekučním titulem. Ačkoli exekuční spis obsahuje oba návrhy nájemních smluv, podepsané jak původními vlastníky bytu, tak jeho vlastnicí následující, rozhodné podle dovolatelky je to, že zajištění náhradního bytu prokázala pozdějším návrhem na uzavření nájemní smlouvy z 8. 10. 2007, výpisem z katastru nemovitostí z 19. 9. 2007 a notářským zápisem ze dne 12. 10. 2007 obsaženým ve spise o vykonávacím řízení, vedeném pod sp. zn. , a „není tedy nutné zabývat se v předmětné věci tím, co podepsali jako pronajímatelé manželé R. a Ing. M. M.

Povinný navrhl odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání, přípustné podle ustanovení , odst. 2 ve spojení s ustanovením , není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v části dovolání týkající se exekuce nařízené k vymožení pohledávky přiznané rozhodnutím oprávněné z 30. 4. 1996, č. j. P-11/96, namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že oprávněná neprokázala zajištění bytové náhrady určené exekučním titulem.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Předně nutno zdůraznit, že dovolatelka brojí proti posouzení, na němž napadené rozhodnutí nespočívá (důvodem zamítnutí návrhu na nařízení exekuce odvolacím soudem nebyla – a to ani jako jedna z více skutečností – existence dvou návrhů na uzavření nájemních smluv) a naopak posouzení, na němž napadené rozhodnutí spočívá, nenapadá, resp. závěr, jenž je skutečným důvodem zamítnutí jejího návrhu, nijak nevyvrací. Oním zásadním důvodem je totiž skutečnost, že oprávněná ani přes výzvu odvolacího soudu neprokázala

aktuální

existenci zajištěného náhradního bytu, jelikož při odvolacím jednání 21. 4. 2009 měla k dispozici stále pouze návrh nájemní smlouvy z 8. 10. 2007 podepsaný I. M., tedy listinný důkaz osvědčující stav před relativně dlouhou dobou roku a půl. Závěr odvolacího soudu, že nejen nedoložila „aktuální stav,“ ale že naopak její tvrzení o placení nájemného za náhradní byt (pouze) do konce roku 2008 dále zvýšilo pochybnosti o tom, zda bytová náhrada byla skutečně zajištěna ještě v době předmětného exekučního řízení (a vydání napadeného rozhodnutí / , a /), oprávněná v dovolání nenapadla a naopak při odvolacím jednání (č. l. 29 versa) uvedla, že povinný ve vyklizovaném bytě (který je již ve vlastnictví „jiné osoby“) už nebydlí, jelikož si na pozemku svých rodičů postavil dům vlastní, a zdůraznila, že „jejím cílem však je, aby exekuční řízení bylo zastaveno

teprve na základě konstatování exekutora

, že povinný v bytě nebydlí a nemá tam žádné věci.“

Za tohoto stavu nelze dospět k závěru jinému, než že se dovolatelce správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Jelikož dovolání bylo zamítnuto, vzniklo povinnému podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 2.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , . , sníženou o 50 % podle vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 460,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu