Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3292/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalované Z. P., o zaplacení částky 25.598,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2009, č. j. -60, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. února 2008, č. j. -31, ve výroku pod bodem II přisuzujícím žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 29,2% ročně z částky 25.598,30 Kč od 10. června 2007 do 25. ledna 2008, ve výroku o nákladech řízení pod bodem III jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti výrokům o nákladech řízení, včetně soudního poplatku, žalovaná brojila podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 30. června 2009 a označeným jako odvolání.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu odvolání podat nelze; podle ustanovení (dále též jen „ “) je odvolání opravným prostředkem pouze proti rozhodnutím soudů vydaným v řízení v prvním stupni. Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu je podle ustanovení dovolání. Nejvyšší soud podání žalované z tohoto důvodu a též podle jeho obsahu (žalovaná žádá „o prověření nejvyššího soudu“) posoudil jako dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští.

Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolání proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí měnící nebo potvrzující. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod číslem 88) a z ustanovení vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení i tehdy, je-li součástí rozsudku. Přípustnost dovolání proti takovému výroku je proto třeba zkoumat samostatně, podle ustanovení § až 239 upravujících přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v těchto ustanoveních vypočtena taxativně (vyčerpávajícím způsobem) a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi uvedeno není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení věta první ve spojení s odmítl.

Pro úplnost je na místě dodat, že v souzené věci nebyla splněna podmínka dovolacího řízení stanovená v , 3 a spočívající v tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, kterým musí být dovolání též sepsáno. Protože však dovolání není přípustné, není nesplnění podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (srov. část věty za středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a ; žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. října 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu