Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4990/2009

U S N E S E N Í

J. M.

, zastoupenému JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2009, č. j. -114, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaný dovoláním napadl potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 13. 3. 2009, č. j. -114, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod podle (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), ani podle (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu).

Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

K vadám podle , jež dovolatel namítl poukazem na to, že „odvolací soud sám upravil žalobní petit, který byl neurčitý, neboť dostatečně přesně neidentifikoval vyklizovaný byt“, dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních). Jen pro úplnost lze dodat, že vyžaduje-li zákon, aby

bylo ze žaloby patrno, čeho se navrhovatel domáhá, jde o požadavek obsahový. Takový požadavek žalobce splní, jestliže ze žaloby jako celku zřetelně a nepochybně vyplývá, čeho se domáhá. Pouze soud rozhoduje o formulaci výroku svého rozhodnutí a případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není vázán. Musí však dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. ). Podle ustálené judikatury musí být vyklizovaný byt identifikován tak, aby jej nebylo možno zaměnit s bytem jiným, absence některých údajů, je-li byt jinak identifikován dostatečně určitě, nemá za následek nevykonatelnost rozhodnutí, popř. neurčitost právního úkonu, v němž je byt takto označen (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. , rozsudky téhož soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 07. 2011, sp. zn. ).

Dovolatel sice formálně namítl i nesprávné právní posouzení věci a odkázal na , ve skutečnosti však - s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle (námitkou, že – z důvodů popsaných v dovolání – provedenými důkazy bylo prokázáno jeho tvrzení, že v době úmrtí své babičky, nájemkyně bytu, s ní žil ve společné domácnosti a že nemá vlastní byt). Dovolatel brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení předpokladů pro přechod nájmu; nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení splnění podmínek přechodu nájmu předmětného bytu na žalovaného, zejména, zda po dobu tří let před smrtí jeho babičky (nájemkyně bytu) s ní žil ve společné domácnosti. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle a b) nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení , dovolání žalovaného tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. října 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu