Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1261/2011

U S N E S E N Í

RPG Byty, s. r. o.

– Moravské Ostravě, Preslova 9, proti žalovanému J. B., bytem v O., zastoupenému Mgr. Jakubem Vepřekem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova 1714/27, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2010, č. j. -50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. -30, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku

„byt v domě v O., II. kategorie, sestávající z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. listopadu 2010, č. j. -50, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé (dále jen „potvrzující výrok I.“), změnil ho v nákladovém výroku (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.).

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že dne 15. července 1991 zemřela babička žalovaného H. B. (tehdejší osobní uživatelka předmětného bytu), která byt užívala až do svého úmrtí, a že v bytě žila sama, což potvrdil i žalovaný, který za babičkou do bytu dojížděl, staral se o ni, pomáhal jí v době, kdy byla nemocná, občas v bytě i přespal, avšak jinak žil se svou rodinou v bytě v O. Na tomto skutkovém základě oba soudy dovodily, že žalovaný nesplňoval předpoklady, za jejichž současného naplnění se po smrti dosavadního uživatele stávali uživateli bytu mimo jiných i jeho vnuci ( věta první , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „obč. zák. před novelou“). Jelikož žalovaný předmětný byt dlouhodobě užívá bez právního důvodu, žalobě na vyklizení – s odkazem na ustanovení , v tehdy účinném znění (dále jen „obč. zák.“) – vyhověly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný – nezastoupen advokátem – včasné dovolání, které následně doplnil podáním ustanoveného advokáta.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě proti jeho potvrzujícímu výroku I.) není přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “) proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím o věci. Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem

). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle

) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil (námitkami, že mu „fakticky bylo bydlení v bytě tolerováno déle než dvacet let“ a že „do bytu investoval značné finanční prostředky“).

Napadené rozhodnutí spočívá na právním názoru, že úmrtím babičky (dne 15. července 1991) se žalovaný nestal uživatelem předmětného bytu (ve smyslu § 179 odst. 1 věty první obč. zák. před novelou) proto, že s ní nežil ve společné domácnosti a měl jiný byt.

Dovolatel v dovolání mimo jiné namítl, že – z důvodů tam rozvedených – „by výkon práva žalobce domáhat se vyklizení bytu neměl požívat právní ochrany a žaloba o vyklizení by měla být zamítnuta“ a že se soudy měly „touto otázkou zabývat a vyhodnotit ji ex officio“.

Spatřoval-li snad dovolatel nesprávnost právního posouzení věci v tom,

že mu odvolací soud uložil povinnost k vyklizení bytu, aniž se zabýval otázkou, zda nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., lze dodat,

že ani prostřednictvím § 3 odst. 1 obč. zák. nelze eliminovat zákonem požadované podmínky pro přechod práva nájmu (dříve osobního užívání) bytu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 30. července 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 151 v sešitě č. 21 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, z 12. dubna 2005, sp. zn. ,

z 19. dubna 2006, sp. zn. , z 29. října 2008, sp. zn. /ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 23. února 2009, sp. zn. , a ze 17. února 2011, sp. zn.

). Navíc je zapotřebí dodat, že odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – se nezabýval otázkou, zda v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Absenci tohoto posouzení mu nelze úspěšně vytýkat, neboť v nalézacím řízení dovolatel existenci příslušných právně významných skutečností ani netvrdil. Ustálená soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 152 v sešitě č. 21 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a z 19. ledna 2010, sp. zn. ) totiž dovodila, že právní posouzení věci odvolacím soudem není nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti

a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání

ani z ustanovení , a proto je podle věty první

a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu