Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 406/2011

U S N E S E N Í

Darren, s. r. o.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 1.633.541,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2010, č. j. -153, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. ledna 2010, č.j. -119, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1.633.541,- Kč s úrokem z prodlení „v zákonné výši“ od 15. 12. 2008 do zaplacení (výrok I); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Uplatněné právo odůvodňovala žalobkyně tvrzením, že jde o škodu, jež jí byla způsobena nesprávným postupem konkursního soudu v konkurzu vedeném na majetek úpadce VITKA Brněnec a. s. Vůči tomuto úpadci žalobkyně uplatňuje pohledávku z bezdůvodného obohacení ve výši 1.633.541,- Kč, jíž kvalifikuje jako pohledávku za podstatou. Zanedbáním dohledu nad průběhem konkursu – podle tvrzení žalobkyně – konkurzní soud umožnil správci konkursní podstaty nehospodárné provozování podniku úpadce, jež vedlo ke snížení hodnoty konkursní podstaty, kdy lze očekávat, že pohledávka žalobkyně v konkursu již nebude uspokojena.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že konkurs na majetek úpadce VITKA Brněnec a. s., vedený u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , v němž žalobkyně uplatňuje shora tvrzenou pohledávku, dosud nebyl skončen a bylo v něm vydáno toliko částečné rozvrhové usnesení; konečný rozvrh dosud nebyl proveden a vydána nebyla ani konečná zpráva. Dále vzal za prokázané, že právo na zaplacení téže částky žalobkyně uplatňuje vůči dalším subjektům, v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , které rovněž není skončeno. Po právní stránce věc posoudil podle , ve znění pozdějších předpisů, a uzavřel, že žaloba o náhradu škody z nesprávného úředního postupu ( ) směřující vůči státu je za daných skutkových okolností předčasná. A to proto, že žalobkyni dosud škoda nevznikla, neboť s ohledem na stav probíhajícího konkursu není najisto postaveno, že její pohledávka nebude ani částečně uspokojena, a dále pak i z tohoto důvodu, že vůči státu může být nárok na náhradu škody uplatněn teprve tehdy, nemůže-li poškozený (žalobkyně) úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení , co do důvodů měla za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( – dále jen „ “), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Konkrétně zpochybňovala závěr odvolacího soudu, že jí dosud škoda nevznikla a že žaloba o náhradu škody je za daného stavu konkursního řízení předčasná. Odkazujíc i na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. namítala, že ke vzniku škody dochází kdykoliv za konkursu, je-li zřejmé, že pohledávku poškozeného již v něm nebude možné uspokojit; tvrdila, že o takový případ jde i ve věci nyní posuzované. Za nesprávný označila i závěr odvolacího soudu, že žaloba o náhradu škody vůči státu může být úspěšná až tehdy, je-li zřejmé, že poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči jiným subjektům. Nově pak přichází s argumentací, že nárok na náhradu škodu jí lze přiznat i z důvodu nepřiměřené délky konkursního řízení. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Odvolacím soudem řešenými právními otázkami, jež jsou významné (určující) pro rozhodnutí ve věci samé, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. Ve vztahu k podmínce vzniku škody jako jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu vždy dovodil, že

poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobkyni leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. I pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody platí totiž ustanovení , které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí, a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv. „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. V případě probíhajícího konkursu na majetek dlužníka (stav k okamžiku vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) to znamená, že věřiteli může škoda vzniknout až tehdy, pominou-li účinky prohlášeného konkursu, neboť teprve nebude-li nárok vůči dlužníku uspokojen ani v rámci konkursu, vzniká majetková újma

(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2288, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , publikovaný tamtéž pod č. C 2822, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 17, ročník 2004, na str. 652).

Citovaný závěr byl Nejvyšším soudem upřesněn a dále rozveden v rozsudku ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. (publikovaném pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž Nejvyšší soud uzavírá, že

nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit; v případě probíhajícího konkursu na majetek dlužníka vedeného podle může věřiteli škoda vzniknout až tehdy, nebude-li jeho nárok vůči dlužníku uspokojen ani v rámci konkursu. Za nedobytnou je možno pohledávku považovat již ke dni, kdy žalobce obdržel (částečné) plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení bez ohledu na to, že dosud nebylo vydáno rozhodnutí o zrušení konkursu.

Závěr odvolacího soudu, že žalobkyni dosud škoda nevznikla a že žaloba o náhradu škody je z tohoto důvodu předčasná, je proto v souladu se shora citovanou judikaturou, není-li konkurs na majetek úpadce, vůči němuž žalobkyně pohledávku uplatňuje, dosud ukončen a jestliže s ohledem na stav tohoto konkursu – v němž dosud nebylo vydáno ani konečné rozvrhové usnesení – nelze spolehlivě uzavřít, že pohledávka žalobkyně (jež je pohledávkou za podstatou, kterou lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkursu; ) nebude ani částečně uspokojena a že jde tudíž o pohledávku nedobytnou. Z částečného rozvrhové usnesení, jež bylo konkursním soudem vydáno dne 21. 12. 2007 (pod č.j. -6516), takový závěr spolehlivě činit nelze, již proto, že výrokem tohoto usnesení konkursní soud rozhodl toliko o částečném uspokojení pohledávky jednoho z věřitelů s právem na oddělené uspokojení.

Uplatňuje-li pak žalobkyně v dovolání další skutečnosti, z nichž dovozuje, že právo na náhradu škody v žalované výši jí náleží i z důvodu nepřiměřené délky konkursního řízení, jde o nové skutečnosti (které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím) a již proto k nim v dovolacím řízení přihlížet nelze (srov. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího – opřený o ustálenou /nerozpornou/ judikaturu Nejvyššího soudu, od níž není důvod odchýlit se ani v nyní posuzované věci – není rozhodnutím po právní stránce zásadně významným ( ) a dovolání proti němu přípustné není ( ).

Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( věty první ) – nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a za situace, kdy (oprávněné) žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu