Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 943/2010

U S N E S E N Í

JUDr.

Ing. T. B.

, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Kotilem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 16, proti žalované

J. K.,

zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, o zaplacení 953.583,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 30. června 2009, č. j. -164, takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 30. června 2009, č. j. -164, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. února 2008, č. j. -73, není přípustné podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „ “ (srovnej čl. II bod 12. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Pojem zásadního významu po právní stránce je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného kontextu soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod označením C 23/1 a C 71/1).

V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v vytkla žalovaná odvolacímu soudu, že pochybil, jestliže příkazní smlouvu, kterou účastníci uzavřeli dne 7. 2. 2006, neshledal neplatnou podle obč. zák. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že uvedená smlouva se příčí dobrým mravům, neboť v ní byla sjednána nepřiměřeně vysoká odměna advokáta za její zastupování ve věci vypořádání společného jmění manželů s neakceptovatelnou splatností, a obsah smlouvy tak, jak byl žalobcem zformulován, v ní „vyvolal jiné povědomí o tom, co má pro ni žalobce vykonat“, neboť jeho právní pomoc se měla týkat „celého okruhu sjednaných problémů ve vzájemném závislém celku“. K dovolacímu přezkumu předložená právní otázka postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe a není tudíž způsobilá založit zásadní právní význam napadeného rozsudku. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, popř. zda se právní úkon příčí dobrým mravům, se odvíjí od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. Výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu obč. zák. a potažmo i obč. zák. podal Nejvyšší soud opakovaně v celé řadě svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. , nebo ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. ), v nichž dovodil, že výčet dobrých mravů sice nelze se zřetelem k jejich pestrosti i mnohotvárnosti určit, avšak rozumí se jimi souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence. Odvolací soud příkazní smlouvu (sjednaný způsob určení výše odměny advokáta a její splatnost) i chování a postup žalobce z hlediska dodržení pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky poměřoval ustanovením , resp. obč. zák. a jeho úvahy nevybočují z intencí výkladu pojmu „dobré mravy“ podaného ve svých rozhodnutích Nejvyšším soudem.

Výtky dovolatelky, že soudy „vycházely ze skutkových zjištění, které jsou nedostatečné“ představují uplatnění dovolacího důvodu podle a jsou proto v daném případě irelevantní.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek..

V Brně dne 19. října 2011

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu