Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2824/2009

ROZSUDEK

M. M.

G. V.

, bytem v H., zastoupené Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 409, o 195.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. února 2009, č. j. -170, takto:

I.Dovolání proti odstavci I. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. února 2009, č. j. -170, se odmítá.II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. února 2009, č. j. -170, se v odstavcích II. a IV. výroku, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, č. j. -144, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč (odstavec I.) s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku, žalobu co do zaplacení částky 165.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení zamítl (odstavec II.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (odstavec III.).

Zjistil, že žalobce (vlastník) uzavřel dne 1. 11. 2003 s žalovanou (nájemkyní) smlouvu, jejímž předmětem byl nájem penzionu na stavební parcele č. 3154 a pozemků parcelní číslo 3153/2, 3153/7, 3161/15, vše v obci a katastrálním území J.(dále jen „předmětná nemovitost“, popř. „penzion“), že každý z účastníků měl ve svém držení písemné vyhotovení nájemní smlouvy podepsané oběma účastníky, jejichž text se však v bodě VI. (nazvaného „odměna nájmu a ceny služeb“) neshoduje, neboť ve vyhotovení v držení žalobce je cena nájmu stanovena ve výši 30.000,- Kč měsíčně, zatímco ve vyhotovení v držení žalované ve výši 15.000,- Kč měsíčně, že nebylo zjištěno, že by došlo k výměně listů v jednotlivých výtiscích kupní smlouvy, ani že by byly vyhotoveny odlišně. Dále zjistil, že účastníci uzavřeli dodatek k nájemní smlouvě o snížení nájemného na 10.000,- Kč měsíčně od 1. 11. 2003 do 31. 12. 2003, které žalovaná uhradila, že dále zaplatila za leden, únor, březen 2004 po 10.000,- Kč (s tím, že podle ústní dohody zbytek doplatí v dalších měsících), za duben 15.000,- Kč, za květen 15.000,- Kč, červen 20.000,- Kč, červenec 20.000,- Kč, srpen 20.000,- Kč, září 15.000,- Kč, za říjen a listopad 2004 nezaplatila žádnou částku, že nájemní smlouvu (její opisy) předložil k podpisu žalobce, že nájem skončil 30. 11. 2004, že ve sporu o dlužné nájemné za období prosinec 2000 – duben 2001 mezi žalobcem a bývalým nájemcem penzionu J. F. byla rovněž zjištěna existence dvou různých vyhotovení nájemních smluv lišících se výší nájemného. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že nájemné bylo ve smlouvě sjednáno ve výši 15.000,- Kč měsíčně, a že až do září 2004 se žalovaná podle tohoto ujednání chovala. Nájemné za říjen a listopad 2004 žalobci neuhradila, a proto jí uložil tuto částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení. Na dlužné nájemné nezapočetl jistinu ve výši 30.000,- Kč, kterou zaplatila při uzavření smlouvy o nájmu, neboť dospěl k závěru, že se jedná o smluvní pokutu podle , ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“, která nezaplacením nájemného za říjen a listopad 2004 propadla žalobci. Protože žalobce neprokázal, že by nájemné bylo platně sjednáno ve výši 30.000,- Kč měsíčně, žalobu co do zaplacení částky 165.000,- Kč s příslušenstvím zamítl.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 2. 2009 č. j. -170, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím v odstavci I. výroku uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), výrok v odstavci II., pokud jím zamítl žalobu co do zaplacení částky 135.000,- Kč a 2% úroku z prodlení z částky 100.000,- Kč, 2,5% úroku z prodlení z částky 20.000,- Kč, 3% úroku z částky 45.000,- Kč od 11. 11. 2004 do zaplacení, změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl (odstavec II. výroku) a pokud jím zamítl žalobu na zaplacení další částky 30.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení, zaplacení 1% úroku z prodlení z částky 100.000,- Kč a 0,5% úroku z prodlení z částky 20.000,- Kč od 11. 11. 2004 do zaplacení, potvrdil (odstavec III. výroku); rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (odstavec IV. výroku) a žalované uložil zaplatit soudní poplatek z odvolání (odstavec V. výroku).

Po částečném zopakování dokazování (pokladními výdejovými doklady o placení nájemného a nájemní smlouvou) považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce smlouvou uzavřenou dne 1. 11. 2003 pronajal žalované penzion, že posléze dohodou změnili výši nájemného za listopad a prosinec 2003 na částku 10.000,- Kč měsíčně, že se účastníci ústně dohodli, že žalovaná může platit v zimních měsících nájemné jen ve výši 10.000,- Kč s tím, že zbytek nájemného doplatí v létě, že při podpisu smlouvy žalovaná zaplatila „jistinu“ ve výši 30.000,- Kč (bod VI. smlouvy). Ujednání o „jistině“ však (na rozdíl od soudu prvního stupně) nepovažoval za dohodu o smluvní pokutě, ale za ujednání o záloze na nájemné, která má být použita v případě řádného neplacení. Za správné považoval i zjištění, že každý z účastníků má v držení písemné vyhotovení smlouvy, jenž se však liší ve sjednané výši měsíčního nájemného (zbývající text je shodný a obě vyhotovení jsou podepsána účastníky) a zároveň bylo zjištěno, že se nejedná o padělky. Pro závěr, zda bylo nájemné sjednáno ve výši 15.000,- Kč (jak bylo uvedeno ve smlouvě předložené žalovanou) nebo ve výši 30.000,- Kč (vyhotovení smlouvy v držení žalobce), považoval za rozhodné, podle které smlouvy se žalovaná fakticky chovala při placení nájemného. Za významné považoval zejména daňové výdajové doklady vystavené žalovanou dne 15. 7. 2004

a 15. 8. 2004 na částku 20.000,- Kč, v nichž je výslovně uvedeno, že se jedná o nájemné za daný měsíc, a které neobsahují žádný údaj o tom, že by se mělo jednat o nájemné + doplatek nájemného za jiný měsíc a dále daňový výdejový doklad z 8. 7. 2004 na částku 15.000,- Kč, na němž je uvedeno, že se jedná o nájemné za červen 2004 a z 15. 7. 2004 na částku 5.000,- Kč určenou výslovně jako doplatek nájemného za červen 2004. Uzavřel, že pokud by žalovaná měla za to, že nájemné bylo sjednáno ve výši 15.000,- Kč měsíčně, neměla by důvod sama výslovně určit na nájemné za tyto měsíce (červen – srpen 2004) částku 20.000,- Kč měsíčně. Vycházel proto z nájemní smlouvy, v níž bylo nájemné sjednáno ve výši 30.000,- Kč měsíčně a dospěl k závěru, že žalovaná tak měla zaplatit na nájemném od ledna 2004 do listopadu 2004 částku celkem 330.000,- Kč, zaplatila jen 135.000,- Kč a dále je třeba od dluhu žalované odečíst „jistinu“ ve výši 30.000,- Kč. Změnil proto částečně rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované, aby zaplatila žalobci i částku 135.000,- Kč s příslušenstvím, ve zbývající části (v níž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci 30.000,- Kč s příslušenstvím a v níž byla žaloba, co do zaplacení další částky 30.000,- Kč s příslušenstvím a část úroků z prodlení, zamítnuta) rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu, v části, v níž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit 30.000,- Kč s úroky z prodlení a kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že jí bylo uloženo zaplatit další částku 135.000,- Kč s úroky z prodlení tam uvedenými, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila , c) , , dále též jen „“, a uplatnila v něm dovolací důvody podle , odst. 3 Namítala, že odvolací soud zopakoval dokazování jen částí výdejových pokladních dokladů (za červen, července, srpen 2004) a jen z nich vychází jeho závěr o platnosti smlouvy s nájemným ve výši 30.000,- Kč měsíčně. Ze všech výdejových pokladních dokladů je však zřejmé, že po dobu trvání nájmu za žádný měsíc nezaplatila 30.000,- Kč, že platila jinou částku v zimních a letních měsících, že v průměru zaplatila 15.000,- Kč měsíčně, že na žádném pokladním dokladu není platba označena jako „záloha na nájemné“, a to ani na dokladu o platbě nájemného za leden, únor, březen 2004 z 7. 3. 2004, které platila jednorázově. Skutková zjištění odvolacího soudu tak nemají oporu v provedeném dokazování. Zdůraznila, že – na rozdíl od žalobce – v průběhu řízení svá tvrzení neměnila, a poukázala na obdobný spor, který vede žalobce s jiným (bývalým) nájemcem a v němž byla soudu rovněž předložena dvě vyhotovení nájemní smlouvy, každá s jinou výši nájemného. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že je třeba postupovat podle smlouvy, kterou drží v ruce věrohodnější účastník. Má za to, že soud měl vycházet z výše nájemného, která je mezi účastníky nesporná – tedy z částky 15.000,- Kč; sjednání vyššího nájemného by muselo být prokázáno (účastníkem, který tuto skutečnost tvrdí), případně měl soud postupovat podle druhé části obč. zák. (obvyklé nájemné). Navrhla, aby napadený rozsudek byl v odstavcích I., II a IV. výroku zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se v dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím

i s jeho právními závěry, vyvracel námitky dovolatelky a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 24. 2. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal

a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem

k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátkou ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání výslovně směřuje i proti výroku I. napadeného rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč s příslušenstvím. Ve vztahu k tomuto výroku však nejsou – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány. Pouhá citace ustanovení , odst. 3 bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení. Neuvede-li dovolatel ve lhůtě stanovené v z jakých důvodů napadá rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud je odmítne (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. ) Dovolací soud proto dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu (odstavec I. výroku), kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím, v této části za přiměřeného použití podle ( ) odmítl.

Dovolání žalované proti měnícímu výroku II. napadeného rozsudku je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

Dovolatelka uplatnila zejména dovolací důvod podle , jímž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu považovat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení Může jít o situaci, kdy soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, anebo naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až Skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Odvolací soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu nemovitosti (penzionu), že smlouva existuje ve dvou vyhotoveních podepsaných účastníky, a že jejich text se liší v ujednání o výši nájemného. Dovolatelka zpochybnila jeho závěr, že je třeba vycházet z nájemní smlouvy, jejímž obsahem je ujednání o (vyšším) nájemném ve výši 30.000,- Kč měsíčně. Vytýká mu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť nepřihlédl ke všem výdajovým pokladním dokladům, ale jen k některým.

Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud dospěl k závěru,

že pro závěr v jaké výši bylo sjednáno nájemné (zda ve výši 15.000,- Kč nebo 30.000,- Kč měsíčně) je rozhodné, podle které ze smluv se žalovaná při jeho placení chovala. Posuzoval proto daňové výdajové doklady vystavené žalovanou, v nichž mimo jiné uváděla i za jaké měsíce je nájemné placeno a v jaké výši. Lze však přisvědčit dovolací námitce žalované, že své zjištění učinil pouze ze tří předložených výdajových dokladů. Nevypořádal se přitom s údaji vyznačenými žalovanou na výdajových dokladech za další měsíce, ačkoliv je z nich patrno, že v některých měsících nebylo nájemné placeno ani ve výši 15.000,- Kč a přesto zde není uvedeno, že se jedná o zálohu (např. doklad o platbě za leden, únor, březen 2004, září 2004), u platby 5.000,- Kč určené na nájem za září je uvedeno, že se jedná o doplatek (dříve bylo zaplaceno na nájem za září 10.000,- Kč).

Z uvedeného vyplývá, že žalované se podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybnit správnost skutkových zjištění odvolacího soudu. Za této situace neobstojí ani právní závěry, které na jejich základě odvolací soud přijal. Dovolací soud proto rozsudek v této napadené části podle věty za středníkem zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení ( ), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že nebude-li možné při posuzování platnosti smlouvy o nájmu předmětné nemovitosti, ani z následného chování účastníků usoudit jaká byla jejich vůle při uzavírání smlouvy ohledně výše nájemného, nepostihne tato vada s ohledem na § 671 odst. 1 obč. zák. celou smlouvu o nájmu nemovitosti. Podle § 671 odst. 1 obč. zák. výše nájemného nebo způsob jeho určení není podstatnou náležitostí smlouvy o nájmu nemovitostí uzavřené podle § 663 obč. zák.; lze proto neplatné ujednání o výši nájemného oddělit od ostatní části smlouvy.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu