Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1894/2010

33

Cdo 1894/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. H., zastoupené Mgr. Gustavem Valenzem, advokátem se sídlem v Plzni, Božkovská 15, proti žalované V. M., zastoupené JUDr. Soňou Ulčovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Klatovská 426/286, o 146.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2009, č.j. -148, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví citovaným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 2. 4. 2009, č.j. -105, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 146.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek z odvolání. Odvolací soud po té, co znovu vyslechl svědka A. S. a žalovanou, uzavřel, že žalobkyně neprokázala půjčku 16.000,- Kč a 126.000,- Kč; uvedené částky sice byly žalované poskytnuty, ovšem z jiného právního důvodu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů a předkládá vlastní verzi skutku, podle které obě částky byly půjčkou ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů.

Dovolání – přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – není důvodné.

Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (srov. , větu první, ). Je-li dovolání – jako v projednávaném případě – přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a/, b/ a (tj. vadám způsobujícím zmatečnost), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( , věta druhá, ). Protože zmatečnostními vadami řízení před soudy obou stupňů netrpí a „jiné vady“ žalobkyně nevytkla a z obsahu spisu rovněž nevyplývají, zabýval se dovolací soud tím, zda napadený rozsudek obstojí z pohledu námitek snesených v dovolání.

V podobě obsažené v dovolání však argumenty po obsahové stránce nevystihují dovolací důvod podle , jenž slouží právě k uplatnění výhrad proti skutkovým závěrům odvolacího soudu.

Nesprávnost skutkových zjištění je – obecně – v dovolacím řízení podřaditelná dovolacímu důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování); nepojí se však s jakoukoliv skutkovou výhradou. Významné jsou zásadně námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že pominul skutečnosti, které naopak v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby podle až

Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci ( ). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoliv. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí (srov. ). Jde-li o výslech svědka ( ), musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Obdobné platí i v případě výslechu účastníka řízení ( ).

Námitkou, že soud nesprávně a jednostranně zhodnotil provedené důkazy, zejména že neměl uvěřit výpovědi žalované a – naopak – za pravdivou měl pokládat výpověď svědka A. S., zpochybňuje dovolatelka hodnocení důkazů odvolacím soudem. Dovolacím důvodem podle ustanovení lze však napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Odvolací soud vyšel z toho, že na účet žalované č. 158654776 u GE Money Bank, a. s., vložili žalobkyně 24. 6. 2005 částku 16.000,- Kč a A. S. (syn žalobkyně) 31. 3. 2006 částku 126.000,- Kč. První z uvedených částek představovala úhradu dlužné mzdy (Aleš Skřivan byl zaměstnavatelem žalované), druhá částka byla jednorázovou úhradou úvěrů, které pro potřeby A. S., s nímž tehdy žila ve společné domácnosti, získala žalovaná u banky; sama si chtěla vzít hypotéku na pořízení většího bytu, takže nesplacené úvěry bylo zapotřebí doplatit. Uvedený skutkový stav odvolací soud učinil po opětovném výslechu A. S. jako svědka a žalované jako účastnice řízení s přihlédnutím k listinným důkazům. Výpověď A. S. měl odvolací soud za nevěrohodnou z důvodů příbuzenského vztahu k žalobkyni, dřívějšího družského poměru s žalovanou, nepřesvědčivosti projevu a zásadních rozporů v jeho výpovědích v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení. Ve shodě s tím, co vyplývá z úvěrových smluv, žádosti o předčasné splacení úvěrů a z výpisů z běžného účtu žalované, vypovídala žalovaná, jíž odvolací soud uvěřil. Za neprůkazný pak označil u – obálku, na jejímž rubu byl seznam osob, kterým měla žalobkyně půjčit peníze.

Skutkový závěr o neexistenci půjčky odvolací soud učinil – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – z výpovědí žalované, aniž pominul (převzatá) zjištění, k nimž – s přihlédnutím k tomu, co vyšlo za řízení najevo, případně co nebylo sporné – dospěl soud prvního stupně hodnocením ostatních důkazů ( , ).Odvolací soud tedy k žalobkyní zpochybněnému skutkovému závěru dospěl způsobem procesně regulérním; jestliže shledal svědeckou výpověď A. S. nevěrohodnou a v důsledku toho nepravdivou, učinil tak – po řádném zdůvodnění – v mezích hodnocení všech v řízení provedených důkazů. To, že žalobkyně prokázala vklady 16.000,- Kč a 126.000,- Kč na účet žalované, nepostačuje k závěru o půjčce peněz, jestliže žalovaná unesla důkazní břemeno stran právních důvodů těchto plnění.

Dovolání žalobkyně, které po obsahové stránce neposkytuje oporu pro závěr o existenci dovolacího důvodu uvedeného v , Nejvyšší soud zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a (žalované náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalobkyně /dovolatelka/ na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2011 JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu