Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1939/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Z. H., proti žalovanému Bc. A. J., jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského obchodního družstva Morava v likvidaci, identifikační číslo osoby 00149217, zastoupeného JUDr. Milanem Matulou, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Nábřeží dukelských hrdinů 561, PSČ 756 01, o určení pravosti pohledávky a o zaplacení 142.098,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. prosince 2009, č. j. -101, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. ledna 2009, č. j. -57, ve znění (doplňujícího) rozsudku ze dne 15. dubna 2009, č. j. -74, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 142.098,- Kč a aby bylo určeno, že žalobkyně má za Zemědělským obchodním družstvem Morava v likvidaci (dále jen „úpadce“) pohledávku v téže výši.

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod dle a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen.

Z otázek, které dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení předkládá, na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá zejména otázka, zda „vazba členství v družstvu a pracovního poměru ... se posuzuje podle stanov účinných v době vzniku členství v družstvu a pracovního poměru žalobkyně v družstvu, nebo podle stanov účinných v době ukončení pracovního poměru“. Závěr, podle něhož pro posouzení podmínek zániku členství v družstvu určených stanovami je rozhodné znění stanov účinné v době, kdy mělo k zániku členství dojít, je natolik zřejmý, že pro tento úsudek důvod připustit dovolání dán není.

Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že stanovy účinné v době vzniku členství žalobkyně v úpadci podmiňovaly vznik členství pracovním vztahem k družstvu ( , věta druhá, odst. 3 , obchodního zákoníku), kdežto stanovy účinné v době zániku členství tuto podmínku již neobsahovaly (takže zánik pracovního vztahu žalobkyně k úpadci nezpůsobil zánik jejího členství v úpadci).

V tomto směru není přiléhavý ani poukaz dovolatelky na usnesení ze dne 1. září 2004, sp. zn. (uveřejněné v časopise Soudní Judikatura, číslo 10, ročník 2004, pod číslem 198), neboť Nejvyšší soud v něm toliko uzavřel, že rozhodnutím členské schůze nelze změnit stanovy tak, že (zpětně) podmíní setrvání dosavadního člena v družstvu vznikem pracovního vztahu k družstvu. Nejvyšší soud tak nepřipustil pravou zpětnou účinnost stanov. Naproti tomu možnost změny stanov s účinností do budoucna (pro futuro), dopadající i na dosavadní členy družstva (tj. nepravou zpětnou účinnost stanov), bez dalšího zásadně vyloučit nelze (k rozdílnému posuzování pravé a nepravé retroaktivity obecně srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. února 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 63/1997 Sb. nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Řešení druhé dovolatelkou předestřené otázky, zda „členové družstva mohou uplatňovat své pohledávky spočívající v účasti na družstvu (úpadci) přihláškou pohledávky“, pak nebylo pro rozhodnutí projednávané věci určující, neboť odvolací soud na něm své rozhodnutí nezaložil.

V poměrech akciové společnosti přitom tuto otázku Nejvyšší soud vyřešil již v rozsudku z 26. října 2005, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pouhá skutečnost, že žalobce je akcionářem úpadkyně, nezakládá jeho pohledávku vůči úpadkyni. Tento závěr se obdobně prosadí i v případě družstva.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “). Podle ustanovení bodu 4, , 10 odst. 3, , a vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 10.300,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 22. září 2011

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu