Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4073/2009

U S N E S E N Í

Linde Praha akciová společnost,

Poradce s.r.o.,

se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 2020/28, IČO 25836200, zastoupené Mgr. Richardem Karkó, advokátem se sídlem ve Slovenské republice, Žilina, D. Dlabača č. 35, adresa pro doručování, Straka & Žák, advokáti, s.r.o., Praha 10-Vinohrady, Vlašimská 1876/13,

o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2.128.948,- Kč a o povinnosti zveřejnit rozsudek

, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2009, č.j. -79, ve znění usnesení ze dne 13. července 2009, č.j. -87, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II.Žalovaná

je povinna

zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyni částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Aleše Ondruše, advokáta se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované náhrady bezdůvodného obohacení podle ustanovení a 3 , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „ “) a současně povinnosti zveřejnit rozsudek vydaný v této věci v publikaci Poradce. V žalobě uvedla, že uzavřela dne 20. 3. 2005 s autorem JUDr. R. O. licenční nakladatelskou smlouvu na vydání jeho autorského díla – knihy „ – nový s důvodovou zprávou s poznámkami“. Tím udělil žalobkyni výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít. Žalovaná vydala v prosinci 2005 publikaci „Poradce 12/2005“, obsahující nový s komentářem, označený jako dílo autora JUDr. M. P. Porovnáním textů od odborníka žalobkyně zjistila, že texty obou knih se shodují a že se zřejmě jedná o plagiát. Vzhledem k tomu, že žalovaná neoprávněně nakládala s dílem JUDr. R. O. vydaným žalobkyní bez potřebné licence, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládaní s dílem.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem pro uznání podle (dále jen „ “) ze dne 4. 4. 2008, č.j. -19, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2.128.948,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu . Výrokem II. uložil žalované uveřejnit písemné vyhotovení tohoto rozsudku na první straně publikace Poradce, a to v jejím prvním vydání následujícím po právní moci tohoto rozsudku a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č.j. -79, ve znění usnesení ze dne 13. července 2009, č.j. -87, podle ustanovení rozsudek pro uznání soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a náhradě nákladů řízení státu.

Odvolací soud konstatoval, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 a § 114b odst. 5 o.s.ř, neboť soud prvního stupně usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. -13, žalované uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení ve věci samé písemně vyjádřila, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu, popřípadě aby před uplynutím této lhůty sdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, takže ve věci bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání ( ). Usnesení bylo doručeno žalované do vlastních rukou dne 19. února 2008. Žalovaná se vyjádřila ve věci samé podáním ze dne 25. března 2008, tedy po uplynutí zákonné třicetidenní lhůty. Odvolací soud po doplnění dokazování neshledal důvodnou námitku žalované, že usnesení jí nebylo řádně doručeno do vlastních rukou z důvodu, že jeho pracovnice Š. H. nebyla k tomuto úkonu žalovanou zmocněna. Odkázal na ustanovení o poštovních službách ve znění poštovních podmínek, podle jehož ustanovení písm. a) „za osobu, která je oprávněna za adresáta, který je právnickou osobou poštovní zásilku převzít se pro účely tohoto dílu považuje fyzická osoba, která vykonává činnost v prostorách označených názvem adresáta na pracovišti za podatelnu a která má k dispozici razítko adresáta“. V řízení bylo prokázáno, že tyto podmínky byly u pracovnice Š. H. dodrženy. K námitce žalované, že věc by bylo třeba předložit pro rozpor ustanovení s u ČR, odvolací soud zároveň odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11 2006 sp. zn. , ve kterém bylo připomenuto, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním určité zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces ( d ani s článkem VI. bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, který s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá. K námitce žalované, že rozsudek pro uznání nebyl vyhlášen veřejně, odkázal odvolací soud na protokol o jednání, ze kterého vyplynulo, že krajský soud vyhlásil dne 4. dubna 2008 rozsudek pro uznání veřejně v souladu s ustanovením

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala žalovaná dne 10. srpna 2009 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a dovolací důvod uvádí s odkazem na ustanovení Jako otázky zásadního významu předkládá především procesní otázky týkající se okolností doručení usnesení ze dne 12. 2. 2008, naplnění předpokladů vyplývajících z ustanovení ; nastoluje též otázku, zda soudy obou stupňů porušily právo žalované na spravedlivý soudní proces a postupovaly v rozporu s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřila žalobkyně, která se s napadeným rozhodnutím ztotožnila, přičemž nemá za to, že by dovolatelka zmínila otázky, které by po právní stránce měly zásadní význam. Navrhla proto jeho odmítnutí event. zamítnutí. Současně požádala o přisouzení náhrady nákladů dovolacího řízení.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Podle ustanovení vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), a ve věcech uvedených v (odst. 1). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle nebo po prvním jednání ve věci (odst. 3). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (odst. 5).

Podle ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( a ). Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

Podle ustanovení u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání ( , 153b).

Z napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených zákonných zásad vyšel. Uplatňuje-li dovolatelka v této souvislosti fakticky dovolací důvod podle ( ), nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, přičemž jím výslovně zmíněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení není naplněn. Pokud byl případně fakticky uplatněn i dovolací důvod podle , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. , ., , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 12.360,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu