Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4352/2009

U S N E S E N Í

Mgr. R. L.,

České republice-Ministerstvu obrany ČR,

zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471,

o ochranu osobnosti,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2009, č.j. -62, takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobce v žalobě na ochranu osobnosti (zdraví, života a cti) spatřuje neoprávněný zásah v jednání žalované, konkrétně v odepření práva na krytí jeho osoby, v souvislosti s předchozím služebním poměrem vojáka z povolání, v němž v poslední době plnil úkoly v tzv. legalizaci.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. ledna 2008, č.j. -40, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná neupírala službu k utajení skutečné totožnosti žalobce z důvodu příslušnosti k Vojenskému zpravodajství a zdržela se tohoto upírání, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná doručila žalobci písemnou omluvu ve znění: „Vážený pane pplk. v.z. Mgr. R. L., omlouváme se Vám tímto za nekonání, které Vás po dobu, nikoliv zanedbatelnou, ponechalo v ohrožení života, zdraví a cti od osob třetích z důvodu Vaší dřívější příslušnosti k Vojenskému zpravodajství, u něhož jste konal své služební povinnosti ve prospěch České republiky.“ Výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná zahájila a realizovala s žalobcem, jeho manželkou a nezletilou dcerou proces, jehož realizací vůči dotčeným osobám bude trvalé a systémové zabezpečení ochrany jejich života a zdraví. Výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soudprvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl v letech 1985 až 2003 ve služebním poměru vojáka z povolání. Z dopisu Ministerstva obrany ze dne 31. 8. 2006, č.j. /DP-4730, vyplynulo, že bylo proti žalobci vedeno trestní řízení a že se domáhá procesu odlegalizace. Soud prvního stupně konstatoval, že základním předpokladem vzniku odpovědnosti podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) je existence neoprávněného zásahu. V žalobě však žalobce žádný neoprávněný zásah ze strany žalované netvrdil, pouze uváděl, že žalovaná něco nekonala, avšak skutková tvrzení v žalobě neodpovídají žalobnímu petitu. Žalobce proto v uvedeném sporu neunesl důkazní břemeno.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. března 2009, č.j. -62, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ ) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. I přes nejednoznačné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dovodil jeho věcnou správnost. Poukázal především na to, že v občanskoprávním řízení, kterým je i řízení o ochranu osobnosti, soud není oprávněn přezkoumávat postup orgánů Ministerstva obrany v souvislosti se žalobcem tvrzeným právem na zahájení procesu odlegalizace. ( a 3 ). Nad rámec toho uvedl, že pokud žalobce vztahuje svůj požadavek i na manželku a dceru, tak k uplatnění jejich tvrzeného zásahu by nebyl věcně aktivně legitimován. V této souvislosti soud považoval za nadbytečné provedení důkazu žalobcem označené směrnice.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení a podává je z důvodů uvedených v a b) , neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítá, že odvolací soud vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, což mělo za následek vydání nesprávného rozhodnutí (fakticky uplatňuje též dovolací důvod podle ustanovení ). Žalobce se domáhal ochrany svých práv podle ustanovení a násl. obč. zák., a nikdy nežádal, aby soud přezkoumával postup orgánů žalované, jak to uvedl odvolací soud ve svém rozsudku. Žalobce tím, že byl dekonspirován a žalovaná nezahájila proces jeho odlegalizace, začal být spolu se svou rodinou ohrožován na životě a zdraví a tím došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv. Žalobce má za to, že i tato pasivní forma neoprávněného zásahu má své opodstatnění (srov. ). Vzhledem k tomu, že soud neprovedl důkaz směrnicí č.j. D500887 z 16.12.1985, nemohl být ani dostatečně neoprávněný zásah ze strany žalované prokázán. Navíc se dovolatel domnívá, že pokud odvolací soud konstatoval nejednoznačnost odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně, nemůže být tato vada zhojena pouhým potvrzením rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Dovolatel se tak domnívá, že byl poškozen na svých osobnostních právech a to po celou dobu, po kterou existovalo meritorní rozhodnutí ve věci, jímž byl uznán vinným trestným činem, který nespáchal. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Vrchní soud v Praze se při výkladu ustanovení násl. obč.zák. neodchýlil od ustálené judikatury. Je totiž skutečností, že ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle obč. zák. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a vzniklou nemajetkovou újmou na osobnostních právech fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení obč. zák. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2010, sp. zn. , apod.). Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí i z obsahu spisu, tyto předpoklady nebyly v rámci dané věci naplněny. Pokud žalobce fakticky uplatňuje i dovolací důvod podle ( ), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, jestliže je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a , když dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů právo, v dovolacím řízení žalované žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu