Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 708/2011

U S N E S E N Í

Ing. J. N.

J. B.

, bytem v M.,

o obnovu řízení

, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2010, č.j. -46, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. března 2010, č.j. -13, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. .

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že původní řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 3. 2008, č.j. -39, jímž bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobcem podané odvolání proti tomuto usnesení bylo pro opožděnost odmítnuto (usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2008, č. j.

-46). Vycházeje z toho, že označená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé, odvolací soud uzavřel, že žaloba na obnovu řízení proti nim podaná není podle ustanovení přípustná. Usnesení, jímž soud prvního stupně žalobu pro nepřípustnost zamítl ( ), shledal proto odvolací soud věcně správným ( ).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Na přípustnost dovolání usuzoval z poučení, jehož se mu dostalo v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu, co do dovolacích důvodů měl pak za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Za nesprávné označil již rozhodnutí soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku vydané v původním řízení, které mělo být podle jeho názoru zrušeno, jestliže soudní poplatek za řízení – jak nyní tvrdí a dokládá – zaplatil soudu před uplynutím lhůty pro podání odvolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení o dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátkou ( ) a ve lhůtě stanovené

, se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (písm. a/) nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí

podle § 235h odst. 1 věta druhá (písm. b/); ustanovení § 237 platí obdobně (odst. 2).

Ve věcech uvedených v je tedy dovolání přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu

nebo proti jeho usnesení ve věci samé Jelikož v posuzovaném případě bylo usnesením odvolacího soudu usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení potvrzeno a nejde o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení (již proto, že soudem prvního stupně nebylo dříve vydáno rozhodnutí,

jež by odvolací soud zrušil), může být dovolání přípustné jen podle ustanovení (za použití ust. , odst. 2 ), tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena

nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

V dané věci odvolací soud uzavírá, že žaloba na obnovu řízení směřuje vůči rozhodnutí, proti němuž není tento (mimořádný) opravný prostředek přípustný, jelikož žalobou napadené usnesení o zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku;

, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) není rozhodnutím ve věci samé.

Z ustanovení (jež upravuje důvody obnovy řízení) vyplývá, že žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto „ve věci samé“. Věcí samou rozumí se v právní teorii i v judikatuře samotný předmět, pro který se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn.

, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 1998, případně usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 1997). Přitom ne každé rozhodnutí, jímž se řízení končí, je současně rozhodnutím ve věci samé (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1803).

Závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí o zastavení řízení (zde pro nezaplacení soudního poplatku) usnesením ve věci samé není, byť jde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, a že proti takovému rozhodnutí není žaloba na obnovu přípustná, je tedy v souladu s ustálenou judikaturou, kterou Nejvyšší soud ani v nyní posuzované věci neopouští.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu přípustné není. Na tomto závěru nic nemění ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, které samo přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je ve smyslu ustanovení , , a odůvodněn tím, že dovolatel právo na jejich náhradu nemá a jiným účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu