Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2311/2010

23

Cdo 2311/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Edoco s.r.o.

, se sídlem v Praze 5, Hlubočepy, Trnkovo náměstí 1112/2, identifikační číslo 27186458, zastoupené Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65, proti žalovanému

M. D.

, zastoupenému JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, o zaplacení 836 249 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2010, č.j. -76, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2010, č.j. -76, se zrušuje, a věc sevrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. ledna 2010, č.j. -76, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2009, č.j. -48, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 836 249 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Oba soudy shodně dovodily, že uplatněný nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za nedodané zboží její právní předchůdkyni společnosti KOVO a.s., jehož kupní cenu uvedená společnost žalovanému zaplatila v souladu s objednávkou zboží na základě žalovaným vystavených čtyř faktur č. 1762, 1801, 1837 a 1922, není důvodný, každý však z jiných důvodů.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny podle § 409 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) kupní smlouvy na dodávku elektronického zboží. Převzetí zboží bylo potvrzeno na fakturách, které byly i dodacími listy, a to otiskem razítka předchůdkyně žalobkyně a parafou osoby, která zboží převzala. Kupní cena celkem ve výši 836 249 Kč vyúčtovaná fakturami se splatností 22.4.2003, 22.7.2003, 24.10.2003 a 23.1.2004 byla podle nesporných tvrzení účastníků zaplacena. Pokud poté žalobkyně odstoupila od smlouvy dne 14.4.2006, s tím, že žalovaný zboží nedodal, ač za něj zaplatila, považoval soud prvního stupně toto odstoupení za neúčinné, jestliže se žalovanému podařilo prokázat, že závazek dodat zboží splnil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že neexistoval důvod pro odstoupení od smlouvy, spočívající v prodlení žalovaného, jako prodávajícího, s dodáním zboží (§ 345 odst. 1 obch. zák.). Z tohoto důvodu zamítl žalobu jako nedůvodnou, aniž by se zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení nároku žalobkyně.

Odvolací soud, aniž doplňoval a zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně, učinil závěr, že žalobou uplatněný nárok není možno přiznat s ohledem na žalovaným vznesenou námitku promlčení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byly uzavřeny kupní smlouvy na zboží, jehož specifikace byla uvedena v daňových dokladech, a že vyúčtovaná kupní cena ve výši 836 249 Kč byla předchůdkyní žalobkyně zaplacena nejpozději k datu 29.1.2004. Odkázal na ustanovení § 450 odst. 1 obch. zák., podle něhož je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím. Odvolací soud s ohledem na toto ustanovení dospěl k závěru, že v době, kdy žalovaný obdržel platby v celkové výši 836 249 Kč, neměl na zaplacení kupní ceny nárok, jestliže se kupující žalobkyně v roce 2006 domáhala splnění smlouvy. Vzhledem k tomu, že lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení je u obchodního vztahu čtyřletá a žalobkyně podala žalobu na vydání bezdůvodného obohacení až dne 29.8.2008 a řízení bylo zahájeno 2.9.2008, odvolací soud s ohledem na vznesenou námitku promlčení uzavřel, že žalobkyni nelze její uplatněný nárok přiznat a potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně, jako věcně správný, byť z jiného důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jestliže odvolací soud rozhodl o vznesené námitce promlčení v rozporu s hmotným právem ( obch. zák.) a ustálenou judikaturou. Dovolatelka tím uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu

Dovolatelka především poukazuje na to, že se domáhá po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, které ji vzniklo tím, že odstoupila od kupní smlouvy, na základě které zaplatila žalovanému kupní cenu ve výši žalované částky. Zdůraznila, že platila kupní cenu v souladu s uzavřenou smlouvou, a proto se v době zaplacení nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení žalovaného, jak odvolací soud nesprávně podle dovolatelky dovodil. Domnívá se, že se v daném případě nemohlo jednat o majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, ani o majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Bezdůvodným obohacením se mohla zaplacená kupní cena stát až v okamžiku, kdy žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, což se stalo dopisem ze dne 13.4.2006. Teprve od tohoto data mohla podle žalobkyně běžet čtyřletá promlčecí doba ve smyslu § 394 odst. 1 obch. zák. Pokud bylo na základě podané žaloby řízení zahájeno 2.9.2008, je zřejmé, že nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 836 249 Kč nemůže být promlčen.

Z uvedených důvodů nepovažuje žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ( zákona ), po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) řádně zastoupenou advokátem ( ), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání podle v posuzovaném případě dána není, neboť odvolacím soudem nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně vydal jediný rozsudek.

Zbývá tedy posoudit, zda je dovolání přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle přípustné, neboť právní otázka nároku na vydání bezdůvodného obohacení založená na právním posouzení vznesené námitky promlčení byla v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu posouzena v rozporu s hmotným právem.

Podle právní úpravy bezdůvodného obohacení v § 451 odst. 2 obč. zák., která se použije i v obchodních vztazích, neboť obchodní zákoník institut bezdůvodného obohacení neupravuje, je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

V daném případě odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny kupní smlouvy na zboží, jehož specifikace byla uvedena v daňových dokladech, avšak v době (tj. nejpozději k datu 29.1.2004), kdy žalovaný obdržel kupní ceny v celkové výši 836 249 Kč, neměl nárok na zaplacení kupní ceny. Dovodil, že žalovanému přijetím kupní ceny vzniklo bezdůvodné obohacení, avšak nespecifikoval důvod pro naplnění bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud ale přitom vůbec nezkoumal, jakým způsobem došlo k uzavření kupní smlouvy, a zda v případě, že smlouva byla uzavřena, zda obsahovala či neobsahovala ujednání, že prodávajícímu vznikne právo na zaplacení kupní ceny i bez jeho dodání. Pokud by totiž smlouva obsahovala ujednání, že prodávajícímu vznikne právo na zaplacení kupní ceny i bez jeho dodání, nedošlo by k bezdůvodnému obohacení již zaplacením kupní ceny, ale až odstoupením od smlouvy, čím se však odvolací soud vůbec nezabýval.

Nejvyšší soud podotýká, že pokud by nedošlo k uzavření kupní smlouvy ústně, tak by mohlo dojít ke vzniku kupní smlouvy konkludentně podle § 275 odst. 4 obch. zák. dodáním zboží.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v , a b) a se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání nenamítá.

Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.

Vadou řízení ve smyslu je v první řadě nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti ( ).

Dovolací soud při přezkumné řízení zjistil, že zatímco soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný podle kupních smluv žalobkyni zboží dodal, odvolací soud dospěl k opačnému skutkovému závěru.

Podle odvolací soud vždy zopakuje dosud provedené důkazy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.

Z obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je však zřejmé, že odvolací soud důkazy o dodání zboží neopakoval, a to s ohledem na vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku.

Odvolací soud sice není vázán skutkovým stavem jak jej zjistil soud prvního stupně ( ) a může sám zjistit skutkový podklad pro své rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Je ale zásadně nepřípustné, aby - chce-li se od hodnocení důkazů soudem prvního stupně odvolací soud odchýlit - tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval. Vycházel-li tedy odvolací soud z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle a zopakoval důkazy o dodání zboží, jako podstatné pro právní posouzení věci, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, je řízení postiženo jinou vadou řízení ve smyslu (srov. , komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7. vydání, r. 2006, str. 1266).

Dovolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že není možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné, bylo-li učiněno v rozporu s hmotným právem ( obč. zák.), a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení věty za středníkem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( , věta první za středníkem ). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( , věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. září 2011

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu