Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4293/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,ve věci žalobkyně RNDr. J. K., zastoupené Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalovanému DIAMO, s. p., se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, IČ 00002739, odštěpnému závodu Správa uranových ložisek, se sídlem v Příbrami VII, ul. 28. října 184, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, Zahradnická 140, o zaplacení částky 92.131,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2009, č.j. -167, takto:

I.Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 8. prosince 2008 č.j. -106, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 92.131,- Kč s úrokem z prodlení od 23.11. 2005 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc posoudil podle ustanovení (dále jen „ “). Vyšel ze zjištění, že žalovaný užívá pozemek ve vlastnictví žalobkyně, aniž by s ní měl uzavřenu nájemní smlouvu. Předmětný pozemek je veden jako ostatní plocha – manipulační plocha, je zastavěn haldou vytěženou ze šachty a nachází se v dobývacím prostoru. Tím žalovanému vzniká bezdůvodné obohacení, kterým je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu ( ) a vzniká mu tak povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat ( ). Při určení výše bezdůvodného obohacení vycházel soud prvního stupně z ceny pozemku a výše obvyklého nájemného 22.678,- Kč, jak byla posouzena znalkyní, Ing. D. N. ve znaleckém posudku zpracovaném pro toto řízení. Vzhledem k tomu, že v listopadu 2005 zaplatil žalovaný žalobkyni částku 49.609,- Kč, za rok 2005 jí ničeho nedluží.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze poté, co doplnil znalecký posudek výslechem znalkyně u odvolacího jednání a písemným doplňkem jejího posudku, rozsudkem ze dne 2. června 2009, č.j. -167, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok I. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a důvodnou shledal i námitku promlčení vznesenou žalovaným, když žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání jejího pozemku v roce 2005 a žaloba byla podána 7.11.2007.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a s odůvodněním, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Uplatňuje dovolací důvody uvedené v , že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v 241a odst. 2 písm. b) , a vytýká tak, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky v rozporu s ustálenou judikaturou (např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.listopadu 2007, sp.zn. ) při zadání znaleckého posudku nestanovil základní zásadu, že pro potřebu finančního vyjádření náhrady za získané bezdůvodné obohacení musí být rozhodný stav nemovitosti v době, kdy byl tento stav založen a nikoli stav pozdější. Nesouhlasí ani se závěry znaleckého posudku, ani s názorem odvolacího soudu o důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu, stejně jako výrok I. soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný. Domnívá se, že dovolání ve věci není přípustné a navrhuje jeho odmítnutí.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Krajský soud se při výkladu ustanovení neodchýlil od ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2004, sp. zn. ). Rovněž výklad tohoto ustanovení v souvislosti s , o oceňování majetku a změně některých zákonů (nikoli v souvislosti s ustanovením a , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jak to v jiné situaci učinil Nejvyšší soud v rozhodnutí uváděném dovolatelkou) odvolacím soudem je přiléhavý. Pokud žalobkyně fakticky uplatňuje i dovolací důvod podle ( ), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 5.750,- Kč (srov. , ., , , , , ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.050,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.260,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. září 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu