Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 241/2011-66

4 Nd 241/2011-66

U S N E S E N Í

VFS Financial Services Czech Republic s. r. o.

1)

LK-TRANSPORTING, s. r. o. "v likvidaci"

, se sídlem Myslbekova 1067, 742 58 Příbor,

2) K. K.

,

3) Ing. L. Š.

, zastoupeným Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 39,

P.O.Box 2,

Olomouc,

4) Auto Limited, s. r. o. "v likvidaci"

, se sídlem Myslbekova 1067, 742 58 Příbor, o zaplacení částky 585 705,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci podle

t a k t o :

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn.

s e n e p ř i k a z u j e

k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze předložil podle , 3 Nejvyššímu soudu návrh třetího žalovaného, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. , byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci bude věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení, neboť žalobkyně řádně nedoložila dohodu o prorogaci podle , v níž si žalobkyně a první žalovaná sjednaly místní příslušnost Městského soudu v Praze. K odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. tak, že změnil rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že místní nepříslušnost Městského soudu v Praze se nevyslovuje. V odůvodnění svého rozhodnutí přisvědčil žalobkyni, že dohodu o prorogaci uzavřenou mezi ní a první žalovanou jako dlužníkem řádně doložila, neboť k prokázání existence takové dohody podle po novele účinné od 1. 7. 2009 podle postačí předložit kopii takové dohody. Místní příslušnost soudu, u něhož byla podána žaloba, tj. Městského soudu v Praze, je proto dána.

Třetí žalovaný v řízení před Městským soudem v Praze vznesl námitku místní nepříslušnosti tohoto soudu, již zdůvodnil tím, že jiná než místní příslušnost soudu stanovená v nebyla mezi účastníky řízení sjednána, neboť odkaz na obchodní podmínky žalobkyně nelze považovat za dohodu účastníků a nelze tímto způsobem založit místní příslušnost soudu ve vztahu k ručitelům. Třetí žalovaný s žalobkyní žádnou dohodu o místní příslušnosti soudu neuzavřel a domnívá se proto, že místně příslušným soudem je Krajský soud v Ostravě jako obecný soud všech žalovaných. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. tuto námitku podle zamítl, jelikož rozhodl, že prorogační klauzule o místní příslušnosti Městského soudu v Praze sjednaná v souladu s mezi žalobkyní a první žalovanou je platná. Prorogační dohoda mezi žalobkyní a třetím žalovaným sice uzavřena nebyla, což ostatně ani nikdo netvrdil, ale místní příslušnost Městského soudu v Praze je dána vzhledem k , podle nějž je žalobkyně oprávněna podat žalobu u kteréhokoliv soudu, pokud je jich místně příslušných několik. Proti tomuto usnesení podal třetí žalovaný odvolání (č. l. 50), ve kterém vyjádřil nesouhlas se zamítnutím námitky místní nepříslušnosti s odkazem na a opětovně poukázal na svá předešlá tvrzení ohledně místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze. Současně v něm učinil návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle , který odůvodnil tím, že z hlediska hospodárnosti řízení považuje za spravedlivější a ekonomičtější, aby byla věc delegována Krajskému soudu v Ostravě, který je obecným soudem všech žalovaných. Taktéž konstatoval, že čtyři účastníci řízení budou muset dojíždět k podstatně vzdálenějšímu soudu oproti jednomu účastníku, a to žalobkyni.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. shora uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. Dospěl v něm k závěru, že bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a prvním žalovanou vznikla platná prorogační dohoda podle , jež založila místní příslušnost Městského soudu v Praze a ztotožnil se s názorem Městského soudu v Praze o aplikaci ustanovení , podle něhož je věcí žalobkyně, u kterého z více místně příslušných soudů žalobu podá, protože řízení se může konat u kteréhokoliv z nich. Pokud jde o návrh třetího žalovaného na delegaci vhodnou, odvolací soud odkázal na znění , 3 s tím, že je o takovém návrhu možné rozhodnout až po vyjádření všech účastníků řízení a příslušným soudem k takovému rozhodnutí je soud nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Žalobkyně využila svého práva a k návrhu se vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce (č. l. 60 - 62) tak, že s navrhovaným postupem nesouhlasí. Uvedla, že má za to, že místní příslušnost Městského soudu v Praze je bez dalšího dána s ohledem na předešlá rozhodnutí o místní příslušnosti. Žalobkyně se domnívá, že místní příslušnost soudu ve vztahu k druhému, třetímu a čtvrtému žalovanému vyplývá z ustanovení , dle něhož pokud je soud příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených, což se podle žalobkyně vztahuje právě na tyto žalované jako ručitele za závazky prvního žalované z leasingové smlouvy. Postup u delegace vhodné představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Žalobkyně se domnívá, že žádné takové důvody třetí žalovaný neuvedl a že ani nejsou dány. V souladu s platnou judikaturou by k aplikaci mělo podle žalobkyně docházet výlučně v případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. V tomto ohledu nemá žalobkyně pochyb o možnosti a způsobilosti Městského soudu v Praze projednat věc efektivně, hospodárně a spolehlivě, zvláště za situace, kdy většina důkazů je soudu předkládána v listinné podobě. Důvody uváděné třetím žalovaným ohledně nutnosti dojíždění k vzdálenému soudu neshledává jako natolik závažné, aby znemožňovaly účastníkům řízení dostavit se k jednání u příslušného soudu nebo že by mohly podstatně ovlivnit hospodárnost, rychlost a důkladnost řízení vedeného před Městským soudem v Praze. Žalobkyně proto navrhla, aby návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě zamítl.

Prvý, druhý a čtvrtý žalovaný se i přes řádné doručení výzvy soudu k vyjádření k návrhu na delegaci vhodnou ve stanovené lhůtě nevyjádřili a má se proto v souladu s za to, že proti delegaci věci ke Krajskému soudu v Ostravě nemají námitek.

Nejvyšší soud konstatuje, že o místní příslušnosti Městského soudu v Praze bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. , jímž byla zamítnuta námitka třetího žalovaného o místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze. K odvolání třetího žalovaného bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , jež nabylo právní moci dne 9. 6. 2011. Nejvyšší soud se proto tvrzením žalobkyně o tom, že na posuzovaný případ dopadá ustanovení , podle něhož soud příslušný k určité věci je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených, nebude zabývat, neboť takové námitky měla žalobkyně uplatnit během předešlého řízení o námitce místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze.

Podle ustanovení věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení věty druhé mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, návrh třetího žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvod, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( d, publikované pod č. , ve znění ústavního ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.

V projednávaném případě třetí žalovaný svůj návrh na delegaci Krajskému soudu v Ostravě odůvodňuje blízkostí a z toho vyplývající dopravní dostupností soudu vzhledem k bydlišti druhého a třetího žalovaného a sídlu prvního a čtvrtého žalovaného.

Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v d, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnost uváděná třetím žalovaným, tj. blízkost Krajského soudu v Ostravě, není natolik podstatná a zřetelehodná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti. V této souvislosti je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá faktické bydliště, příp. sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště, příp. sídlem účastníka a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s náklady na dopravu, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Dále je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasí a delegací věci by mohl být navozen stav pro žalobkyni nepříznivý. Zejména pak nelze přehlédnout, že požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Městský soud v Praze je s věcí již obeznámen.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení tomuto soudu nepřikázal.

Poučení :

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c