Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2454/2010

U S N E S E N Í

Ing. L. M.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 198.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009, č.j. – 41, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 2. 2009, č.j. – 30, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 198.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. .

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce se žalobou podanou dne 27. 8. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 8 a vedenou pod sp. zn. domáhal na státu náhrady škody, kterou mu měl způsobit Český úřad zeměměřičský a katastrální nesprávným úředním postupem. Dne 25. 1. 2005 se ve věci konalo první jednání, které bylo na žádost žalované odročeno na 1. 4. 2005, kdy byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Dne 26. 8. 2005 vyznačil soud prvního stupně na rozsudku doložku právní moci ke dni 29. 7. 2005. Dne 10. 4. 2008 sděluje žalobce předsedovi soudu, že dne 20. 7. 2005 podal proti rozsudku odvolání, které ovšem nebylo založeno do spisu. Na výzvu soudu předložil žalobce odvolání datované dne 20. 7. 2005 a arch odeslané pošty. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 7. 8. 2008, ten potvrdil rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem s právní mocí dne 23. 10. 2008.

Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení došlo k prodlevě mezi podáním odvolání a předložením věci odvolacímu soudu, ovšem tuto prodlevu nelze přičítat bez dalšího soudu. Konstatoval, že již nelze zjistit, zda byla chyba na straně soudu či pošty, která přepravovanou zásilku nedoručila. Za významný přitom soudy považovaly postup žalobce, který se o osud odvolání po dobu téměř tří let nezajímal a zůstal zcela pasivní, což nepochybně vedlo k prodloužení délky řízení. Proto odvolací soud uzavřel shodně se soudem prvního stupně, že nebylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené době.

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. (dále jen ) a opírá je o dovolací důvod dle pro nesprávné právní posouzení věci soudy obou stupňů, jakož i o ust. pro vadu řízení. Brojí proti tomu, že soudy byť konstatovaly průtah v řízení, neuznaly jeho nárok na odškodnění nemajetkové újmy. Nesouhlasí s tím, že hodnotily význam předmětu řízení pro jeho osobu jako marginální. Namítal, že Evropský soud pro lidská práva (dále také „ESLP“) za přiměřenou délku soudního řízení považuje dobu šesti měsíců a při odškodňování vychází z částky 1.000 – 1.500 EUR za jeden rok trvání řízení s možností dalšího zvýšení či snížení dle určitých kritérií. Za otázku zásadního významu považuje, zda v českém právu je nutné aplikovat výše uvedené právní závěry ESLP. Má za to, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť soud prvního stupně bezdůvodně zadržel odvolání žalobce. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil oba dotčené rozsudky a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Dovolatel předkládá dovolacímu soudu jednu otázku, kterou vymezil rozsah dovolacího přezkumu a jež se týká postupu při stanovení výše odškodnění imateriální újmy v případě nesprávného úředního postupu. Ta však není zásadně právně významná, neboť na jejím řešení odvolací soud svůj rozsudek nezaložil. Zásadní pro hodnocení nároku žalobce bylo totiž zjištění, zda v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 došlo k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Až v případě kladné odpovědi na tuto otázku, na kterou však soudy obou stupňů zodpověděly záporně, by bylo možno vést úvahy o formě přiměřeného zadostiučinění za porušení daného práva, popř. v penězích vyjádřené výši tohoto zadostiučinění, jak se toho dožaduje žalobce. Vyřešení žalobcem předložené otázky se proto nemůže projevit v jeho poměrech, což činí dovolání ve smyslu

nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Již ze znění je zřejmé, že případná vada řízení ( ), kterou však žalobce v dovolání nijak nekonkretizuje, není způsobilá založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně i za předchozí úpravy přípustnosti dovolání, obsažené v ve znění do 30. 6. 2009, platilo, že přípustnost dovolání dle (vždy spjatá se závěrem o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce) pro uplatnění dovolacího důvodu podle , přichází v úvahu jen výjimečně, a to v případě, že posouzení otázky existence takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. , jenž je veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). O takovou situaci však v projednávané věci nejde.

Dovolací soud proto dovolání podle věty první, ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 5. října 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu