Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1940/2010

23

Cdo 1940/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce R. H., zastoupeného JUDr. Petrem Valentou, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 17, PSČ 120 00, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1458, IČ 45534306, o zaplacení Kč 130.000,- s přísl., vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. listopadu 2009, č. j. -350, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozhodl rozsudkem ze dne 5. května 2009, č. j. -320 v pořadí druhým, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku Kč 122.631,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 19. 7. 2004 do zaplacení (výrok I.), dále návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci dalších Kč 7.369,- s 2% úrokem z prodlení od 19. 7. 2004 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 46.143,- k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.) a konečně uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náhradu nákladů řízení ve výši Kč 1.024,- (výrok IV.).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dne 18. 3. 2003 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena pojistná smlouva, jíž bylo pojištěno motorové vozidlo Škoda Fabia RZ 2A3 3942 pro případ havarie a odcizení, a to na pojistnou částku Kč 308.712,- se spoluúčastí 5%, minimálně Kč 2.000,- pro případ odcizení. Dne 9. 2. 2004 oznámil žalobce poškození předmětného vozidla a odcizení věcí z něj na Policii ČR, která ještě téhož dne provedla ohledání místa činu a dne 12. 2. 2004 provedl prohlídku vozidla likvidátor žalované. V průběhu měsíce března 2004 pak žalobce vozidlo prodal a vůči žalované uplatnil nárok na pojistné plnění, které žalovaná určila na částku Kč 129.085,-

Na základě zjištěného skutkového stavu a za použití ustanovení , , , ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále též „obč. zák.“), jakož i na základě čl. II./1 Všeobecných pojistných podmínek žalované (VPP OC 2003, dále čl. VII./1 VPP HA 2003 a čl. IX./3 VPP HA 2003), dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný, přičemž přihlédl ve smyslu (dále též „ “) k závaznému právnímu názoru odvolacího soudu, který předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně z 25. 9. 2006, č. j. -86, zrušil svým usnesením z 22. 3. 2007, č. j. -106. Soud prvního stupně proto v dalším řízení především zjišťoval, zda se ve vozidle nacházejí či nacházely původní součásti, které měly být odcizeny. Z výslechů svědků však podle soudu nebylo možno dovodit, že by se po dni 9. 2. 2004 v pojištěném vozidle nacházela některá z věcí, která byla uvedena v oznámení žalobce, adresovaného Policii ČR. Ani z doplňující účastnické výpovědi žalobce, ani z výpovědí dalších svědků nebylo zjištěno, že by vozidlo bylo opravováno. Prohlídku vozidla provedl až dne 17. 9. 2007 znalec ing. Koleta, vozidlo k prohlídce přistavil tehdejší nový majitel. Znalec ve svém posudku z 30. 9. 2007 uvedl, že veškeré položky, které zapsal v zápise o poškození vozidla ze dne 12. 2. 2004 likvidátor pojišťovny P. Č., byly při prohlídce zjištěny jako opravené či vyměněné, mimo zámek dveří. Z doplňujícího znaleckého posudku z 30. 7. 2008 pak soud zjistil, že sedáky byly vyrobeny v květnu 2000, ale zda jde o díly původní nebo vyměněné nelze s naprostou jistotou určit. Kryt motoru byl vyroben v srpnu 2000, ale zda řídící jednotka patří k danému vozidlu, nelze rovněž s určitostí zjistit.

I přes rozpory ve výpovědích soud prvního stupně dovodil z učiněných zjištění, že nelze vyvodit závěr, že k pojistné události nedošlo. Byť se může jevit nepravděpodobným, že by se podařilo opatřit náhradní díly z vrakoviště v roce 2004, vyrobené před uvedením vozidla do provozu, nebylo zjištěno, že ve vozidle se nacházející součásti jsou původními součástmi vozu a proto soud návrhu žalobce na zaplacení pojistného plnění vyhověl, přičemž účastníci se shodli na částce pojistného plnění ve výši Kč 129.085,-. Od této částky byla odečtena 5% spoluúčast žalobce ve výši 6.454,- Kč.

Poněvadž k pojistné události došlo dne 9. 2. 2004 a žalovaná provedla prohlídku vozidla dne 12. 2. 2004, když šetření nutné ke zjištění rozsahu povinnosti k plnění měla provést bez zbytečného odkladu ( obč. zák. v rozhodném znění), uložil soud žalované, aby v souladu s a 2 obč. zák. a za použití vl. nař. č. žalobci zaplatil též 2% úrok z prodlení, a to ode dne podání žaloby.

Pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky Kč 7. 369,- s úrokem z prodlení, byl tento nárok jako nedůvodný zamítnut.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích pod body I., III. a IV. změnil tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky Kč 122.631,- s 2% úrokem z prodlení od 19. 7. 2004 do zaplacení zamítl s tím, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady za řízení před okresním soudem ve výši Kč 8.000,- a dále zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši Kč 1.024,- (výrok I.) a konečně že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši Kč 4.910,- (výrok II.).

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích odvolání, tzn. mimo odvolání napadeného výroku pod bodem II. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

Podle názoru odvolacího soudu se okresní soud nevypořádal se zásadní námitkou žalované, že žalobce jí v průběhu šetření pojistné události sdělil nepravdivé informace, které mohly žalovanou jako pojistitele vědomě uvést v omyl o podstatných okolnostech, týkajících se vzniku nároku na pojistné plnění a jeho výši. Touto nepravdivou žalobcem tvrzenou skutečností bylo to, že žalovanou informoval o prodeji vozidla po pojistné události třetí osobě s tím, že vozidlo neopravoval. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že žalobce vozidlo prodal, avšak opravené a provozuschopné a ve vozidle se nacházely všechny údajně odcizené věci. Žalobce pak nedokázal vysvětlit, kdo a jakým způsobem vozidlo opravil.

Odvolací soud dovodil, že v dané věci bylo prokázáno – shodně s okresním soudem – že žalobce dne 11. 2. 2004 sice pojistnou událost nahlásil, a to i Policii ČR, avšak v průběhu šetření prováděného žalovanou v době, kdy ještě neuplynul ani jeden měsíc od nahlášení události (§ 797 odst. 3 obč. zák.), předmět pojistné smlouvy dne 3. 3. 2004 prodal třetí osobě v nepoškozeném, provozuschopném stavu a aniž by ve vozidle chyběly odcizené věci, uváděné v nahlášení škodné události. Žalobce přesto prohlášením ze dne 8. 3. 2004 informoval žalovanou, že vozidlo neopravoval a prodal je a učinil tak v době, kdy žalovaná ještě prováděla šetření, zda a jak došlo k pojistné události. Žalobce tak další šetření pojistné události žalované znemožnil.

Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nahlášením nepravdivých skutečností, které žalovanou uvedly v omyl o podstatných okolnostech existence pojistné události a výše pojistného plnění, a které zabránily žalované v dalším šetření, porušil povinnosti vyplývající z ust. § 797 odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění (účinném do 31. 12. 2004) a z Všeobecných pojistných podmínek žalované. V důsledku tohoto porušení povinností žalobce vzniklo žalované právo ve smyslu § 799 odst. 3 obč. zák. v rozhodném znění plnění z pojistné smlouvy snížit podle toho, jaký vliv mělo uvedené porušení na rozsah povinnosti žalované plnit, případně plnění odmítnout ve smyslu čl. VI. bod 9 Všeobecných pojistných podmínek – obecná část.

Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil, když uzavřel, že žalovaná důvodně odmítla vyplatit pojistné plnění, a to podle , a žalobu zamítl, jak shora uvedeno ve výroku I. jeho rozsudku.

Dovoláním ze dne 19. 3. 2010 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání opírá o ust. , tj., že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a dovolání odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ).

Dovolatel popírá, že by jeho sdělení o opravě vozu bylo nepravdivé, vozidlo skutečně neopravoval, opravu provedl známý z žalobcova zaměstnání, avšak nikoli na jeho pokyn a tento známý měl pouze plnou moc k prodeji vozidla. V jakém stavu, zda opraveném, známý vozidlo prodal, nebylo žalobci známo, taktéž kupujícího žalobce neznal. Skutečnost, že se žalobci nepodařilo zpětně identifikovat známého, který dané vozidlo prodal, nemůže jít k tíži žalobce. Žalobce s ohledem na své zaměstnání si vytváří známostní vztahy, při nichž zpravidla nezná celé jméno či dokonce adresu známých ze zaměstnání.

Dovolatel pokládá závěr odvolacího soudu, že na základě prohlášení z 8. 3. 2004 vědomě mylně informoval žalovanou, že vozidlo bylo prodáno neopravené, za takový závěr, který nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce se mohl dopustit nejvýše nedbalosti při sepisování předmětného prohlášení, byl však v dobré víře, že prohlášení, je dostatečné. Pokud jde o odcizené věci, které mohly být zpětně zabudovány do vozidla, poukazuje dovolatel na znalecký posudek ing. Milana Koleta, provedený v řízení, který neprokázal, že by se ve vozidle nacházely původní části, které byly odcizeny a ani žádný jiný důkaz v tom ohledu nebyl proveden.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že na předmětné dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava v ust. an. ( ) včetně novely, provedené s účinností od 1. 7. 2009, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 26. 11. 2009 (srov. přechodné ustanovení v čl. II. bod 12. cit. novely).

Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem ( , , ) a je přípustné podle , neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle , spočívající v tom, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až 135 Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.

Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů podle – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.

V těchto intencích nelze v posuzované věci souhlasit s dovolatelem, že by skutkové zjištění, že žalobce mylně vědomě informoval žalovanou o opravě a kompletaci vozidla prodávaného údajně zmocněnou třetí osobou, nevyplývalo z provedených důkazů, zejména z prohlášení samotného žalobce ze dne 8. 3. 2004 ve vazbě na další provedené důkazy včetně znaleckého posudku. Zvláště tvrzení žalobce o neidentifikovaném „známém“, zmocněném jím k prodeji vozidla vyznívá zcela nevěrohodně a neprůkazně. Žalobci při zjišťování existence pojistné události a výše vzniklé škody neposkytl žalované patřičnou součinnost a nesplnil své povinnosti ve smyslu § 799 odst. 1 a 2 obč. zák. a ustanovení Všeobecných pojistných podmínek, zejména podat pravdivé a úplné vysvětlení. Odvolací soud tudíž právem uzavřel, že vědomé porušení povinností uvedených v cit. ustanoveních mělo podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na zvětšení rozsahu následků pojistné události a proto pojistitel byl ve smyslu § 799 odst. 3 obč. zák. oprávněn plnění snížit, resp. v daném případě zcela odmítnout.

Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění, majících oporu v provedeném dokazování, kdežto naopak žalobce spekulativně konstatoval své vlastní, nikterak v řízení prokázané skutkové závěry.

Dovolací důvod podle tak nebyl naplněn a Nejvyšší soud tudíž dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první, a , když žalobce jako dovolatel nebyl v tomto řízení úspěšný, avšak žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. října 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu