Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 69/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. A. V., zastoupené JUDr. Milanem Jungrem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přechodní 1600/11, proti žalovanému B. T., zastoupeného JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 26. srpna 2010, č. j. -206, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. července 2007, č. j. -98, výrokem pod bodem I. zrušil „podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem označeným jako dům č. p. 37 na stav. parc. č. 5 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 5 – zastavěná plocha a nádvoří o vým. 957 m2, parc. č. 265 – zahrada o vým. 392 m2 a parc. č. 266 – trvalý travní porost o vým. 480 m2, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, na LV č. 287 pro obec Dobronice u Bechyně, katastrální území D.“, výrokem pod bodem II. rozhodl, že „nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně“, výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost „zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 330.000,- Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku“ a výrokem pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka Tábor jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. ledna 2008, č. j. -124, rozsudek soudu prvního stupně změnil a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 330.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud ČR jako dovolací soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. května 2010, č. j. -153, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, poté rozsudkem ze dne 26. srpna 2010, č. j. -206, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I. ve výroku o zrušení podílového spoluvlastnictví a II. ve výroku o přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně potvrdil. Ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci III. ve výroku o platební povinnosti žalobkyně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 310.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně proti výroku I. a II. rozsudku odvolacího soudu, podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení („“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v , b)

V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o plnění v neprospěch žalovaného, když namísto částky 330.000,- Kč uložil žalobkyni povinnost zaplatit mu na vyrovnání podílu částku 310.000,- Kč; vzhledem k však dovolání proti této měnící části není přípustné, neboť jde o částku nižší než 50.000.- Kč. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží [ ]Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o , odst. 3 právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463).

V dané věci dovolatel právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, výslovně nevymezil, a taková otázka se ani nepodává z obsahu dovolání. Podstatou dovolání je polemika se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů; dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v , ke kterému podle výslovného znění nelze přihlédnout. Dovolací soud podotýká, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené. Tak tomu v dané věci není; ostatně i předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušil Nejvyšší soud jen pro procesní vady, nikoliv snad pro nepřiměřenost úvahy o způsobu vypořádání.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. srpna 2011

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu