Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2608/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně S. S. zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci II, Chrástavská č. 273/30, PSČ 460 01, proti žalovaným 1) L. F. a 2) R. F., zastoupených JUDr. Petrem Málkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Špirkova č. 516, PSČ 142 00, o zaplacení 100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č. j. -68, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 7.650,- K do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jiřího Douska.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2010, č. j. -68 změnil ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. března 2010, č. j. -41, tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení (dále jen „ “). Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a dovolání za nedůvodné.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 14 prosince 2010, kdy nabyla účinnosti novela provedená Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. července 2009.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnými subjekty (žalovanými) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, který ve výroku I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., tak, že byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 100.000,- Kč s příslušenství a ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustnost dovolání založena I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( ).

Jelikož dovoláním dotčeným druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100 000 Kč (ale současně převyšujícím 50 000 Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.

V , popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. (zveřejněném v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení a 3 a obchodního zákoníku, ale i z ustanovení , v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.

Podle (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod body 1. až. 6.

Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění – smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o zprostředkování, kterou si účastníci sjednali ve smyslu ust. § 262 odst. 1 a 2, tak že jejich závazkový vztah, který nespadal pod vztahy uvedené v obch. zák., se bude řídit obchodním zákoníkem. I když v daném případě se ve smyslu ust. obch. zák. bude na ujednání o smluvní pokutě aplikovat právní úprava obsažená pouze v , jde i v případě tohoto zajištění o obchodní závazkový vztah – tzv. fakultativní obchod. Zajišťovaný závazkový vztah se řídí na základě smluvního ujednání účastníků obchodním zákoníkem a rovněž zajišťující vztah ze smluvní pokuty je obchodním závazkovým vztahem s tím, že v případě bude-li osoba odpovědná ze závazku vzniklého na základě ujednání o smluvní pokutě osoba, která není podnikatelem, bude se na tento vztah aplikovat pouze právní úprava o smluvní pokutě obsažená v . Vztah mezi účastníky řízení je podle obchodního zákoníku ( . obch. zák.) obchodním závazkovým vztahem, což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle

Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé o peněžitém plnění ve výši 100.000,- Kč jedná se ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu ( ). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, a stává se proto formálně jeho součástí ( ve spojení s ). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002 sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , 238a a , neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v až 239 , Nejvyšší soud České republiky podle věty prvé o. s. ř ve spojení s dovolání žalovaných jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a a Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za zastupování advokátem podle , bod 6, , , a ve výši 6.075,-Kč a dále podle paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby představovaný písemným vyjádřením k dovolání a z částky 1.275,- Kč představující 20% DPH ( ). Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši celkem 7.650,-Kč Kč jsou žalovaní podle povinni zaplatit přímo k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně 23. září 2011

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu