Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 2 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (7)31D721265DFB1487C1257A4E006A5D43.html
HTML · 17.27 KB
No categories available
28 Cdo 225/2011
U S N E S E N Í
Ing. A. D.
České republice – Ministerstvu spravedlnosti
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,
o zaplacení 300.000,- Kč
,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 183/2008 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č. j. 16 Co 94/2010 -61, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. října 2009, č.j. 18 C 183/2008 -43, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 300.000,- Kč (výrok I); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce vydražila označené nemovitosti v obci Písek, na základě usnesení o příklepu vydaného dne 12. 5. 2004 soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Bartošovou v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. Ex 320/03 . Proti usnesení o příklepu podal povinný dne 27. 5. 2004 odvolání, které nově pověřená exekutora předložila odvolacímu soudu až dne 11. 8. 2005. Napadené usnesení o příklepu odvolací soud rozhodnutím ze dne 23. 8. 2005 (jež nabylo právní moci dne 15. 9. 2005) potvrdil. Shledávaje postup soudní exekutorky liknavým, jenž vedl k oddálení nabytí právní moci usnesení o příklepu, neshledal však odvolací soud příčinnou souvislosti mezi tímto nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) a žalobcem tvrzenou majetkovou újmou, která měla spočívat v ušlém zisku z předpokládaného pronájmu vydražených nemovitostí. Poukázal přitom zejména na ustanovení § 336
l
odst. 1 občanského soudního řádu , opravňující vydražitele převzít nemovitost již následující den po vydání usnesení o příklepu. Byla-li proto předchůdkyně žalobce oprávněna věc v uvedené době užívat (a brát z ní plody a užitky), nemůže být tvrzená majetková újma následkem postupu exekutorky v exekučním řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu o chybějící příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem, namítaje, že v okamžiku udělení příklepu nebylo najisto postaveno, že vlastnické právo k nemovitostem jeho právní předchůdkyně získá. Pokládá za nespravedlivé, je-li přičítáno k jeho tíži, že vydražitelka nepostupovala podle ustanovení § 336
l
odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a že se rozhodla vyčkat právní moci usnesení o příklepu. Podle žalobcova názoru se tím chovala nanejvýš zodpovědně, naplňujíc požadavek zákona, ustanovení § 415 obč. zák., jenž ji ukládá povinnost předcházet škodám na majetku a na zdraví. Jiné chování pokládá žalobce za odporující dobrým mravům. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby podané dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Otázka příčinné souvislosti (jako jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem; § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ) je řešena konstantní judikaturou dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 145/2002 ). O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu (v souzené věci – nečinnost) měla dopad do majetkové sféry žalobce, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě; v tomto směru leží důkazní břemeno na žalobci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1195/2005 ).
Odvolací soud nepřehlédl, že zákon umožňuje vydražiteli ujmout se držby vydražené nemovitosti s příslušenstvím již dnem následujícím poté, kdy mu byl udělen příklep (srov. § 336
l
odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Vlastníkem vydražené nemovitosti se vydražitel stane zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání (srov. § 336
l
odst. 2
o. s. ř. o. s. ř. ). Proto, pokud v dané věci žalobcova předchůdkyně (vydražitelka) práva ujmout se držby nevyužila, aniž by ji v realizaci tohoto práva bránila překážka objektivní povahy, čímž se sama vzdala práva na plody a užitky z věci po dobu nerealizované držby, pak újmu, jíž žalobce spatřuje v tom, že nedošlo k rozmnožení majetku za uvedenou dobu, logicky nelze přičítat postupu soudní exekutorky v exekučním řízení, byť by šlo po postup liknavý. O vztah příčiny a následku zde proto nejde.
Na zásadní význam rozsudku po právní stránce nelze usuzovat ani z ostatních námitek uplatněných žalobcem v dovolání. Jsou-li práva a povinnosti vydražitele k nemovitosti po udělení příklepu upravena přímo zákonem, nelze odkaz žalobce na nutnost obezřetného chování při povinnosti vydražitele předcházet škodám (ve smyslu § 415 obč. zák.) pokládat za přiléhavý a jednání vydražitele, které občanský soudní řád v ustanovení § 336
l
výslovně předpokládá, nelze kvalifikovat ani jako výkon práv odporující dobrým mravům.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné není; proto je Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o.s.ř. ) – odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v tomto řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2011
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu