Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 225/2011

U S N E S E N Í

Ing. A. D.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o zaplacení 300.000,- Kč

,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č. j. -61, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. října 2009, č.j. -43, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 300.000,- Kč (výrok I); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce vydražila označené nemovitosti v obci Písek, na základě usnesení o příklepu vydaného dne 12. 5. 2004 soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Bartošovou v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. . Proti usnesení o příklepu podal povinný dne 27. 5. 2004 odvolání, které nově pověřená exekutora předložila odvolacímu soudu až dne 11. 8. 2005. Napadené usnesení o příklepu odvolací soud rozhodnutím ze dne 23. 8. 2005 (jež nabylo právní moci dne 15. 9. 2005) potvrdil. Shledávaje postup soudní exekutorky liknavým, jenž vedl k oddálení nabytí právní moci usnesení o příklepu, neshledal však odvolací soud příčinnou souvislosti mezi tímto nesprávným úředním postupem ( , ve znění pozdějších předpisů) a žalobcem tvrzenou majetkovou újmou, která měla spočívat v ušlém zisku z předpokládaného pronájmu vydražených nemovitostí. Poukázal přitom zejména na ustanovení

l

odst. 1 , opravňující vydražitele převzít nemovitost již následující den po vydání usnesení o příklepu. Byla-li proto předchůdkyně žalobce oprávněna věc v uvedené době užívat (a brát z ní plody a užitky), nemůže být tvrzená majetková újma následkem postupu exekutorky v exekučním řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu o chybějící příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem, namítaje, že v okamžiku udělení příklepu nebylo najisto postaveno, že vlastnické právo k nemovitostem jeho právní předchůdkyně získá. Pokládá za nespravedlivé, je-li přičítáno k jeho tíži, že vydražitelka nepostupovala podle ustanovení

l

odst. 1 a že se rozhodla vyčkat právní moci usnesení o příklepu. Podle žalobcova názoru se tím chovala nanejvýš zodpovědně, naplňujíc požadavek zákona, ustanovení obč. zák., jenž ji ukládá povinnost předcházet škodám na majetku a na zdraví. Jiné chování pokládá žalobce za odporující dobrým mravům. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby podané dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Otázka příčinné souvislosti (jako jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem; ) je řešena konstantní judikaturou dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. ). O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu (v souzené věci – nečinnost) měla dopad do majetkové sféry žalobce, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě; v tomto směru leží důkazní břemeno na žalobci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. ).

Odvolací soud nepřehlédl, že zákon umožňuje vydražiteli ujmout se držby vydražené nemovitosti s příslušenstvím již dnem následujícím poté, kdy mu byl udělen příklep (srov. § 336

l

odst. 1 ). Vlastníkem vydražené nemovitosti se vydražitel stane zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání (srov.

l

odst. 2

). Proto, pokud v dané věci žalobcova předchůdkyně (vydražitelka) práva ujmout se držby nevyužila, aniž by ji v realizaci tohoto práva bránila překážka objektivní povahy, čímž se sama vzdala práva na plody a užitky z věci po dobu nerealizované držby, pak újmu, jíž žalobce spatřuje v tom, že nedošlo k rozmnožení majetku za uvedenou dobu, logicky nelze přičítat postupu soudní exekutorky v exekučním řízení, byť by šlo po postup liknavý. O vztah příčiny a následku zde proto nejde.

Na zásadní význam rozsudku po právní stránce nelze usuzovat ani z ostatních námitek uplatněných žalobcem v dovolání. Jsou-li práva a povinnosti vydražitele k nemovitosti po udělení příklepu upravena přímo zákonem, nelze odkaz žalobce na nutnost obezřetného chování při povinnosti vydražitele předcházet škodám (ve smyslu obč. zák.) pokládat za přiléhavý a jednání vydražitele, které v ustanovení

l

výslovně předpokládá, nelze kvalifikovat ani jako výkon práv odporující dobrým mravům.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné není; proto je Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání ( věty první ) – odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v tomto řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu