Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E6E142633DBC474BC1257A4E00673467.html
HTML · 14.16 KB
No categories available
30 Cdo 4014/2009
U S N E S E N Í
EASTERN SUGAR ČESKÁ REPUBLIKA, a.s.
České republice – Ministerstvu zemědělství ČR,
se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 100/2007 o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č.j. 3 Cmo 380/2008 -300, takto:
I. Dovolání žalobce
se odmítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.Stručné odůvodněnípodle § 243c odst. 2 o.s.ř. :
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č.j. 3 Cmo 380/2008 -300, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2008, č.j. 32 Cm 100/2007 -261, kterým byla zamítnuta žaloba podle ustanovení § 19b odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „obč.zák. “), aby žalovaná byla povinna odstranit ze svých internetových stránek z tiskové zprávy pod názvem „Odchod Eastern Sugar poškodí tuzemské řepařství a cukrovarnictví“, větu
„Náměstek ministryně zemědělství S. K. považuje krok společnosti EASTERN SUGAR za podraz na 184 dodavatelů cukrovky“
a aby jí byla uložena povinnost uveřejnit na vlastní náklady v celostátním deníku Mladá fronta DNES omluvu ve zde specifikovaném znění a dále na svých internetových stránkách uveřejnit omluvu ve znění uvedeném ve výroku rozsudku, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že sporné výroky jsou hodnotovými soudy, které nepostrádají reálný základ a nemohly snížit vážnost žalobce a přivodit mu případné zhoršení dobré pověsti v hospodářské soutěži.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu podle § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Domnívá se, že napadený rozsudek je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, protože odvolací soud nevzal v úvahu skutečnost, že sporné výroky žalované vycházely z nepravdivých podkladů a premis, přičemž základním motivem žalované byl záměr dotknout se odvolatelova práva na dobrou pověst.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a především konstatuje, že toto dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Nebylo však shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Základem rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné věci žaloby na ochranu dobré pověsti právnické osoby jsou přesně vymezená skutková zjištění a úvaha, že výroky žalované (konkrétně výrok ministra zemědělství obsažený v článku v deníku Mladá fronta DNES: Já mám obavu, aby se nestalo, že oni to prodají nějaké nastrčené firmě, jejíž podnikatelský záměr náhle velmi rychle zkrachuje. Tak aby ušetřili za demolici, čerpali celou restrukturalizační podporu a někde v regionu by zůstala opuštěná budova, která je ekologickou zátěží.“ a věta v tiskové zprávě na internetových stránkách žalované: „Náměstek ministryně zemědělství S. K. považuje krok společnosti EASTERN SUGAR za podraz na 184 dodavatelů cukrovky.“) jsou v souzeném případě kritickými hodnotícími soudy. Hodnotící soud vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. dubna 2006, sp.zn. 30 Cdo 1924/2005 -132).
Z dovoláním napadeného rozhodnutí je pak zřetelně patrné, že odvolací soud správně a přiléhavě vyšel v napadeném rozhodnutí ze skutečnosti, že předmětný výrok ministra spravedlnosti byl obsahově vyjádřením obavy z možných negativních dopadů změny restrukturalizačního plánu a tisková zpráva na internetových stránkách Ministerstva zemědělství byla reakcí na tehdy zveřejněný záměr žalobce ukončit výrobu cukru v České republice.
Je tedy třeba se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že není dán předpoklad odpovědnosti žalované podle ustanovení § 19b odst. 3 obč.zák. Z uvedeného důvodu pak není možno napadené rozhodnutí posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. , a proti němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné. Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 o.s.ř. , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu